Praha – 8. dubna
Když mu zavoláte, s pravděpodobností hraničící s absolutní jistotou jej zastihnete v práci. Navzdory úsilí mu však z letošní dovolené zbývají prakticky jen necelé dva týdny. Určitě si je nevybere v létě, aby své tělo nechal pálit paprsky slunce na nějaké pláži. Na podzim totiž ve Švédsku zamrzne a bude třeba natrénovat na další ledařskou kampaň. Jiří Wildt se totiž nechce spokojit se svým jediným startem v mistrovství světa, jehož se minulý víkend dočkal v nizozemském Heerenveenu.

 

Pružné problémy s pružením

„Jsem v práci,“ reaguje Jiří Wildt na otázku, zda jej vyzváněním svého mobilního telefonu nerušíte. „A teď tu budu asi pořád, než v prosinci pojedu do Švédska. Zbyly mi jen dva týdny dovolený. V létě asi nepřichází v úvahu, že bych si je vybral a někam jel, šetřím si je na to Švédsko.“

A jak si užil svůj premiérový závod ledařského mistrovství světa? „Vždyť jsi to viděl,“ opáčí. „V sobotu jsem vyhrál olympiádu. Novej tlumič jsem na motorce neměl, na stojánku byl horší než ten můj původní. Budeme to muset řešit teď v sezóně.“

A tak babo, raď. „Ten starej je v pořádku,“ říká pražský ledař. „Všichni říkali, že je to nejlepší. Ale nedokázal jsem doladit motorku. Když mi mačkali přední tlumiče, říkali, že maj‘ velkej odskok. Všechno souvisí se vším.“

 

První tři světové body

V sobotu skončil s pěticí nul sedmnáctý, avšak ve třech posledních rozjížďkách nedělního programu nasbíral alespoň po bodíku. Stačily mu na třináctou pozici v závodě, zatímco v závěrečné klasifikaci šampionátu zapsal své jméno jako pětadvacáté ze sedmadvaceti.

„V sobotu jsem jel, abych byl v pořádku, a nastoupil v neděli,“ neskrývá. „To mi taky moc nešlo, ale aspoň nějaký body byly. Byl to můj první závod mistrovství světa. Lukáš Hutla takhle jezdí po dvanácti letech ježdění. Gratuluju mu k bedně, aspoň se o ledech bude něco vědět. A třeba i na AČR.“

 

Rošáda nehrozí

Kromě tatínka Martina mu v Nizozemí pomáhal také Ondřej Smetana. Jeho absence v zítřejším přeboru na Markétě bohužel potvrzuje informace o konci kariéry, ačkoliv si čtvrtý muž loňského šampionátu republiky oblékl mediální škrabošku mlčení.

„Ondrovi se ledy líbily, taky by si koupil leďáka, ale jezdil by jen sám,“ vytuší Jiří Wildt směr další otázky. „Ale byl fajn. Pomohl nám ve všem a táta neměl tolik práce. A že bychom si vyměnili motorky? To asi ne, krátká dráha pro mě není. Zkoušel jsem ji dvakrát a vždycky jsem si odřel loket.“

 

Terénní léto před ledařskou zimou

A co tedy bude Jiří Wildt dělat, když během teplejších měsíců roku opustí svou kancelář? „Půjdu se svýzt na motokrosový motorce,“ má jasno. „Na tréninku, na závodech asi ne, to bych musel jezdit hodně, abych vydržel pětadvacet minut, a taky nechci utrácet peníze.“

Příprava na ledařský rok s číslem třiadvacet ovšem již probíhá. „Začnu běhat,“ plánuje Jiří Wildt. „S kamarády chodíme lézt na stěnu. S fyzičkou jsem letos problém neměl, ruce jsou v pohodě, ale ten styl…“

Ledová plochá dráha je však jasnou volbou. „Budu muset investovat,“ plánuje. „Záleží, jak to bude příští rok. Jak dlouho bude válka na Ukrajině trvat, jestli ledy budou zase bez Rusů. Zatím jsem v reprezentaci za Lukášem a Andrejem. Uvidí se, jestli začne jezdit zase Klabo…“