Slaný – 4. července
Dva body mohou být někdy strašně moc a jindy zase zoufale málo. Ve středu o ně budou se stejnou vehemencí usilovat jak Slaný, tak Pardubice. Domácí by se plným zápisem do tabulky udrželi ve hře o play-off, hostům by se zase šikly v jejich stíhačce za doposud neporaženým Mšenem.

Víra ve zlepšení výkonů českých závodníků
Slaný se prozatím v nejlepším světle představil před dvěma měsíci v Praze, kdy se s domácím Olympem přetahoval o vedení. Pak přišel výjezd do Pardubic, velká prohra a naděje, že horší to snad už ani být nemůže. Jenže bylo, první domácí mítink proti Mšenu skončil obrovskou prohrou.

Nyní je tedy nejvyšší čas inkasovat body do tabulky, nebo v opačném případě se play-off stane pro Slaný nedostižnou destinací. „Vidím to tak, že nevím, co můžu čekat od českých kluků,“ svěřuje se Milan Mach se svým rozpoložením osmačtyřicet hodin před utkáním. „V posledních dvou závodech nepřesvědčili a od jejich výkonů se to bude ve středu odvíjet.“

Z obvyklé letošní slánské sestavy na první pohled udeří do očí absence Luboše Tomíčka. „Luboš se omluvil, že zůstal sám v Anglii a neměl by ho, kdo přivézt a odvézt.“ A co povznesení Eduarda Krčmáře z pozice náhradníka na číslo pět? „Doufám, že na pětce bude lepší,“ vysvětluje slánský kouč. „Nemohu stavět extraligu na patnáctiletém klukovi, ale on si o to řekl sám svými dobrými výkony.“

Roman Čejka bude na startovním čísle šest, Michal Dudek ponese dvojku. V hlavní čtyřce je ještě Martin Málek a tradičně dvojice Poláků. Pozítří to bude dobře známý Robert Kosciecha a poprvé Piotr Swiderski, jenž na začátku minulé dekády hájil barvy Mšena. „Doplnil jsem ho na soupisku,“ říká na jeho angažmá Milan Mach. „Je to mistr Polska ve dvojicích. Usiloval jsem o něj několik let, ale vždycky mu to kolidovalo. Původní záměr byl, aby startoval i Tomasz Jedrzejak a polští mistři by byli kompletní. Ale toho čeká polské semifinále.“

Pokud se týká prognóz, Milan Mach je optimistou, by stojí oběma nohama na pevné zemi. „Je to poslední šance,“ uvědomuje si. „Ale doufám, že se o to popereme. A že se čeští jezdci vzpamatují a ukáží, že v nich něco je a dovezou nějaký ten bod.“

Polská pojistka z náhradnického postu
Pardubice ze čtyř letošních utkání prohrály pouze dvě. Ve Mšeně jim k porážce mistra předchozích dvou sezón sházel jediný bod. A právě se Mšenem svádí duel o vítězství v základní části soutěže, které přinese výhodu domácí dráhy pro finále a také úsporu financí za semifinále. Cesta k naplnění této mise je relativně jednoduchá. Vyhrát všechna zbývající utkání, přičemž to domácí se Mšenem alespoň o dva body. Mšeno by ovšem muselo alespoň jednou škobrtnout.

Ze sestavy, která kombinuje české závodníky a osvědčeného Poláka Stanislawa Burzu, jde respekt už na první pohled. Avšak Lubomír Vozár se nenechá snadno strhnout k euforii. „Aleš měsíc nejezdil, Lukáš má z Plzně to rameno,“ upozorňuje. „Oni taky nejsou špatný, mají Piotra Swiderskeho a Roberta Kosciechu. Jednoduché to zase až tak nebude.“

Právě zdravotní problémy bratří Drymlových stojí za angažmá zahraničního závodníka, by Východočeši deklarovali, že základní část extraligy absolvují výhradně s domácími borci, nenastanou-li komplikace. „Bereme ho, protože nevíme, jak na tom bude Aleš,“ vysvětluje pardubický kouč. Aleš Dryml si dnes dopoledne společně se svým bratrem Lukášem zatrénovat ve Svítkově, avšak počasí se postavilo proti. „Na dráze byly kaluže, chtěl se svézt, ale nešlo to,“ líčí Lubomír Vozár.

Kromě Aleše a Lukáše Drymlových jsou v základní sestavě ještě Hynek Štichauer a Tomáš Suchánek. Juniorem s dvanáctkou bude Václav Milík, zatímco Daniel Hádek oblékne vestu s číslem třináct, která mu garantuje jediný start v rozjížďce s číslem dvě. Stanislaw Burza je za těchto okolností náhradníkem, když se spolehlivý rutinér Jaroslav Petrák nedostal do sestavy vůbec.

Zdálo by se, že pardubický tým je opticky mírným favoritem klání, k čemuž mohou nahrávat i dvě předchozí vystoupení jeho středečních hostitelů. „To je někdy těžké,“ krčí Lubomír Vozár rameny. „Na favority nekoukám, každý závod je jiný a všechno se může otočit.“

Historické okénko:
29. dubna 1994 – Pardubičané hovořili o extralize v pekle
Když se česká liga začala roku 1991 podruhé ve své historii jezdit systémem dvojutkání, do rolí favorita se zprvu stylizoval pražský Olymp a pardubická Zlatá přilba. Zbývající týmy ovšem nechtěly zůstat pozadu. Využívaly zprvu dosti liberálních pravidel o hostování, v jejichž rámci kupříkladu Robert Ráliš, kmenový závodník prvoligového Liberce, v jednadevadesátém oblékl vesty hned pěti ze šesti extraligových celků.

Po přitvrzení ohledně hostování, se lovilo v zahraničních vodách či se nesměle otevírala vrátka k přestupům. Nadto zrála také domácí základna. Vrcholem první půle devadesátých let se stal rok 1994. Plzeň šokovala prakticky stálým angažmá legendárního Simona Wigga. Pozadu nechtěl zůstat ani Slaný. Ten už před třemi lety získal z pražského Olympu Romana Matouška, by se jeho přestup oficiálně dotáhl do konce až ve dvaadevedsátém. Nyní Milan Mach získal další eso v podobě Zdeňka Tesaře. Ten byl kmenovým závodníkem Pardubic, avšak v Čechách se prakticky neobjevoval, na čemž mělo podíl i zranění z Ipswiche z května 1993.

Na první domácí utkání očekával Slaný poslední dubnový pátek Pardubice. Milan Mach větřil příležitost vstoupit do soutěže naplno a proto se řádně posílil. Vedle Zdeňka Tesaře, který hájil první sezónu barvy Peterborough, pozval i dalšího profesionála z britské ligy Romana Matouška. Jenže jeho Sheffield v předvečer závodu jel v Oxfordu. Po skončení utkání, usedl za volant auta a hnal se napříč Evropou do Slaného. Začátek závodu, oficiálně stanovený na sedmnáctou hodinu, ovšem o pár minut nestihl.

Sice se bleskově převlékl do kombinézy, avšak jury ho na start nepustila. Mítink nabitý dramatickými momenty vyhrály Pardubice, když se na čele držely od první až po patnáctou jízdu, v níž se skóre zastavilo na stavu 40:49.

Zajímavé je zalistovat novinovými výstřižky z té doby. Blesk stranil jednoznačně domácím. Zmínil podobný případ, kdy do Plzně dorazil opožděně Simon Wigg a pražský kouč Milan Špinka proti tomu neprotestoval, i když jeho Olymp prohrál. Pardubické noviny Pernštejn držely basu s hosty. Psaly o extralize v pekle, výhrůžkách kouči Josefu Laštovkovi, polévání Mariána Jirouta pivem z mostu nad depem či invektivách ze strany spíkra.

Sedmnáct let však setřelo největší emoce. Z tehdejšího pardubického kádru se pozítří ve Slaném objeví jen Václav Milík, který tehdy vyhrál všech pět svých rozjížděk, v roli doprovodu svého syna. Jaroslav Petrák, který na sklonku dubna 1994 ve Slaném v úloze náhradníka ve dvou jízdách inkasoval bod, se tentokrát do pardubické sestavy nevešel.

A když už jsme se rozhovořili o extralize anno domini 1994, nebude od věci zmínit se o jezdeckých počtech. V sestavách šesti týmů byste napočítali sedmdesát jmen. Pouze dva z nich neabsolvovali ani jednu rozjížďku, dva další byli cizinci a sedmadvacet bylo v juniorském věku. A čtyřiapadesát plochodrážníků bylo v sestavě pro závod ve více než dvou případech.

Sestavy nahlášené k zítřku k 18:00:

AK Slaný:	1 Piotr Swiderski, PL
	2 Michal Dudek
	3 Martin Málek
	4 Robert Kosciecha, PL
	5 Eduard Krčmář
	6 Roman Čejka
	7 neobsazeno
ZP Pardubice:	8 Aleš Dryml
	9 Hynek Štichauer
	10 Tomáš Suchánek
	11 Lukáš Dryml
	12 Václav Milík
	13 Daniel Hádek
	14 Stanislaw Burza, PL

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Martin Kratochvíl