Rovno – 23. června
Václav Milík rozhodně nepatři k nekritickým otcům. Svému synu dokáže nejen pomoci, ale v případě potřebu mu pěkně od plic vynadat. Ve čtvrtek v ukrajinském Rovně však mohl být spokojen. Václav Milík mladší postoupil do evropského finále do devatenácti let, i když i tady na ostřejší slova došlo.

Hned při svém první startu se pardubický junior totiž ocitnul polapený v pásce. „Neudržel jsem nervy,“ nehledá žádné výmluvy. „Už jsem chtěl, ale pásky ještě ne (smích).“

Nicméně šlo o jediný problém během celého klání. „Dostali jsme se tam včas,“ vrací se Václav Milík ke své cestě. „Stačili jsme se i vyspat. Dráha byla rozbitá, závody paráda. Otec z z tý pásky zešedivěl, ale hlavně, že to dopadlo na postup. A bejt‘ druhej‘ ze čtyř jízd je dobrý.“

Během redukovaného programu prohrál jedině s Vitalijem Bjelousovem, který vůbec nepoznal hořkost porážky. „Měl jsem na předjetí, ale přetočil jsem se a nestih‘ ho,“ líčí Václav Milík průběh jejich střetnutí.

Problémy ovšem nastaly na zpáteční cestě u polských pohraničních policistů. „Stáli jsme jedenáct hodin na hranicích,“ vypráví Václav Milík. „Polský policajti to zdržovali. Kecali a chodili na kafe.“

Václav Milík se tam se svým otcem dostali domů až v pátek po půlnoci. Na spánek však nebylo ani pomyšlení. Bylo třeba připravit motocykly a už ráno s nimi zamířit na semifinále mistrovství Evropy jednotlivců do Plzně.

Foto: Wojta Zavřel