Karlovy Vary – 22. ledna
Na konci sezóny 2007 se loučil s úspěšnou kariérou, která kulminovala na dlouhých a travnatých oválech. Koupil si obytný vůz a plánoval, kterak s manželkou Pavlou budou poznávat krásy české země. Jenže pak se jeho otec objevil s plánem rekonstruovat stopětadvacítku s motorem od skvělého konstruktéra Václav Pauea, v jejímž sedle sám brázdil silniční okruhy v půli šedesátých let. Projekt se zdařil, jenže tatínkovy zdravotní problémy vrátily Jaroslava Ptáka do závodního kolotoče. Okolo své padesátky si splnil silničářské dětské sny, ale na sklonku loňského roku řekl definitivně dost. A aby ho snad nepřepadly hříšné myšlenky, unikátní motocykl má nového majitele v Kolíně.
Závodní příběhy otce a syna na stránkách magazínu speedwayA-Z:
„Všechno má svůj konec,“ vysvětluje Jaroslav Pták, proč po éře motokrosu, ploché dráhy uzavřel ve svém závodnickém životopise rovněž kapitolu s názvem silniční okruhy. „Závodění mě strašně baví, kór silnice, to víš. Už jsem ale byl hodně drzej, ani jsem se nelekal, když mi to uteklo. Ale je mi padesát sedm, a kdyby to bouchlo, v tomhle věku se to už blbě hojí.“
Silniční okruhy se neodbývají v tak expresním aranžmá jako plochá dráha. „Na silnici musíš mít obytňák,“ souhlasí karlovarský závodník. „A po závodech všechno sbalit, na plošině to bylo rychlejší. Já chtěl končit už v roce 2020, ale to byl ten blbej kovid. Odjel se jen Nepomuk a dvakrát Hockenheim. A já třikrát vyhrál.“
Tehdy zasáhla jeho manželka. „Pavla říkala, že jsem jel jen tři závody, že se tak nemá končit,“ dostává se Jaroslav Pták ke klíčovému momentu, který jeho pobyt za úzkými řidítky o rok prodloužil. „Kovid ale nezmizel, bylo to stejný. Nepomuk a dvakrát Hockenheim. Vyhrál jsem v Nepomuku, na vodě to klouzalo, i v Hockenheimu. Tam proti tobě jedou dvě pade Yamahy. A já proti nim na stopětadvacítce. Ale stejně jsem jim dal, z toho jsem měl radost. A pak jsem si řek‘, že už jsem dost starej.“
Avšak Jaroslav Pták se v prostředí motocyklových závodů pohybuje prakticky od narození. „Skončil jsem na vrcholu, je to dobře,“ dělá advokáta svého rozhodnutí. „Ale raději jsem motorku prodal do Kolína, aby mě to na jaře zase nelákalo. Koupil ji Petr Dlouhý, dobrej, fajnovej kluk, moc šikovnej. A tak se snad po třech letech zase podívám na dlouhou do Mariánek, nebudou už termínový kolize se silnicí.“
