Örnsköldsvik – 15. ledna
Každý naprosto soudný člověk musel vědět, že Rusové jsou favority včerejší kvalifikace světového šampionátu na ledové dráze hned, jak plochodrážní komise FIM zveřejnila startovní listinu. Pardon, reprezentanti ruské federace MFR, protože nevyřízené dopingové účty musí platit i nevinní plochodrážníci. A vskutku Nikita Bogdanov a Dmitrij Chomicevič závod ovládli, přičemž své vlastní záležitosti vyřešili vzájemným duelem v rozjížďce s číslem osmnáct. Nervákům se vyhnul také Ove Ledström a Harald Simon. Ovšem Rakušanův závěrečný pád odstartoval kvalifikační drama, v němž své úlohy hrál i trojlístek našich reprezentantů. Na Noemově arše české ledové ploché dráhy přistála jediná holubice s vavřínovou snítkou v zobáčku, jenže všechno mohlo být úplně jinak. Na druhou stranu však nemuselo!
Postup přemíře saunování navzdory
„Bylo to jakoby dobrý…“ zamýšlí se Lukáš Hutla nad svým osmým místem, které ho poslalo vstříc finálové sérii, jež se po bavorském ručníku v ringu smrskla na dvojzávody v Togliatti a Heerenveenu. „Nechytil jsem tempo z minulýho tejdne. Byl jsem asi moc odpočatej…“
Přeloučský ledař uzavíral závod až v jeho závěrečné rozjížďce. Na svém kontě měl šest bodů a věděl, že potřebuje být aspoň druhý. Jimmy Hörnell totiž předtím upadl a skončil se sedmičkou v konečném součtu skóre u svého jména.
„Kdyby neupad‘, jel bych s ním asi rozjezd,“ má jasno přeloučský ledař. „Tam bych musel přidat. Jinak jsem na pohodičku, motorka fungovala, ale byl jsem moc rozsaunovanej, chyběla agrese, ale měl jsem kliku. Předloni mi nestačilo deset bodů na postup, teď osm ano. Dneska jsem to odkroužil a stačilo to na finále.“
Výpověď z práce nepřijde
I navzdory pádu Jimmyho Hörnella mohl být včera vypsán rozjezd o postupové místo. Pikantnost by mu dodala skutečnost, že se v něm Lukáš Hutla mohl postavit svému reprezentačnímu kolegovi. Jiřímu Wildtovi k němu chyběl jeden jediný bod.
„Byli tam tři lidi na předjetí, to by byli tři body,“ uvažuje, avšak stojí oběma nohama na pevné zemi a uvědomuje si, že mu k vítězství v sedmnácté jízdě pomohly fatální chyby favoritů. „V mojí poslední jízdě dva lepší upadli. Nejdřív Aki Ala-Riihimäki, pak v opakovačce i Harald Simon. Ale ke sportu tohle patří, ale jeden bod navíc a dostal bych výpověď z práce (smích).“
Na pracovišti pražského závodníka nevzbudila nominace na mistrovství světa pražádné nadšení, protože Jiří Wildt už měl tento týden pěkně zařezávat ve své kanceláři. Nicméně kdo může vědět, co se stane, a zde se všichni postupující v únoru vydají na cestu do Togliatti?
„Stát se může cokoliv, ale kdyby mi řekli, že mám jet do Ruska tejden předtím, stejně to nestihnu,“ netají se Jiří Wildt, jenž na rozdíl od svých reprezentačních kolegů ve Švédsku zůstává i nadále. „V úterý by moh‘ bejt trénink v Erviku, pak další dny asi proflákám a pojedu do Gävle. Před den je kolem nuly, ale zejtra hlásí mínus sedm.“
Jiří Wildt drží primát, protože ve včerejším závodě neměl svého vlastního mechanika. „Pomáhal mi Holanďan a Robert Irving,“ líčí. „Měl jsem ještě lepší zázemí než obvykle, když mám jenom tátu. Ale bez něho jsem byl stejně nervózní. Snad bude mít dobrý testy a na ligu za mnou přijede.“
S otazníky o budoucnosti
Andrej Diviš předvedl včera odpoledne pár skvělých duelů, nakonec mu však patří jedenáctá kolonka výsledkové listiny. „Chyběl kousek,“ uvědomuje si. „Motorka fungovala, ale mně to nešlo.“
Stejně jako Lukáš Hutla se i západočeský ledař obrátil na zpáteční cestu. „Dnes budeme vyjíždět domů,“ říká. „A další plány? Nevím…“
V únoru a v březnu se v Polsku konají dva závody evropského šampionátu. Česká nominace se řídí léta neměnnými pravidly, která upřednostňují výsledek v daném mistrovství o rok dříve. Zvrátit by jej mohl výsledek domácího šampionátu. Jenže u nás mrzne málo a krátce, ale kdo ví, třeba se ráz počasí změní a po třech letech opět půjdeme na ledovou plochou dráhu.
