Plzeň – 29. prosince
Vítězství v letošním seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup již měl dávno v kapse. Přesto chtěl stát na nejvyšším stupni i při říjnovém vyvrcholení seriálu na svých domácích Borech. Jenže s mladými dravečky za zády měl na startovním roštu finále A maximálně jistotu, že následující čtyři kola nebudou poklidnou vyjížďkou na plochodrážní stopětadvacítce. Karla Průšu ještě uhlídal, ovšem Petr Marek mu nakonec triumf vyfoukl pod nosem. Matěj Frýza druhým místem zakončil nejen podařenou sezónu, nýbrž i své účinkování v nejnižší kubatuře. Není divu, právě dnes slaví své patnácté narozeniny a čeká jej sezóna s půllitrem.
První triumf, zlomená noha a čtvrté místo v Evropě během prázdnin
Matěj Frýza si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Pavel Fišer
Za favorita kolibří scény platil Matěj Frýza již loni. Kvůli vládním opatřením spojených s koronavirem startovala sezóna 2020 až na sklonku jara. Pro další vývoj kariéry plzeňského závodníka byl určující červenec. Přinesl mu nejprve první vítězství při pohárovém závodě v Divišově, ale po pár dnech bohužel i frakturu nohy během tréninku na Borech.
„Svoje první vítězství jsem vnímal tak, že jsem přemýšlel jestli, to náhodou není náhoda,“ rozesměje se Matěj Frýza. „Ne, dělám si srandu, byl jsem velmi spokojený a věřil jsem si i na další první místa, ale bohužel mi to překazila zlomená noha při tréninku v Plzni.“
Česká radost po evropském poháru v Plzni loni v srpnu: zleva Jaroslav Frýza, Matěj Frýza. Miroslav Rosůlek, Adam Bednář, Vojtěch Šachl a František Kalina | foto Karel Herman
Prekérní situace, obzvlášť když za půldruhého měsíce Plzeň hostila evropský pohár stopětadvacítek. „Mistrovství Evropy jsem jen taktak stihl, takže jsem neměl ani moc času na pořádný trénink,“ připomíná Matěj Frýza. „Protože nesedět šest týdnů na motorce a pak jet tenhle důležitý závod, to je taky něco.“
Navzdory handicapu prošel sítem až do velkého finále čtyř nejlepších, kde jej šachovnicová vlajka pozdravila jako posledního. „Dostal jsem se do finále,“ vzpomíná. „A to ne s nejlepší motorkou, takže jsem doufal, že mě aspoň doveze na tu bednu. Ale i tak jsem spokojený, protože to byla moje druhá Evropa. Ale při té první jsem ještě neuměl ani smyk pořádně.“
Znovu do boje s kolibříky
Po loňské sezóně česká plochodrážní historie zaknihovala Matěje Frýzu jako vicemistra republiky v klasickém šampionátu, čtvrtého na krátkých oválech a desátého při Speedway Mini Cupu, kde ale vinou zranění musel čtyři závěrečné podniky oželet.
Matěj Frýza (modrá) vede před Dominikem Hrbkem (bílá), Štěpánem Ševčíkem (žlutá) a Oliverem Schmidem (červená) | foto Karel Herman
„Sezónu 2020 hodnotím nějak tak, že mohla být mnohem lepší,“ přemítá plzeňský závodník. „Byla takové smolná pro mě.“
Letos mohl následovat spoustu svých soupeřů a přejít na dvěstěpadesátky. Anebo jen trénovat s pětistovkou. Jenže on se rozhodl ještě setrvat v kubatuře stopětadvacítek.
„Na mě častý dotaz ohledně toho, proč jsem nejel dvěstěpadesátky,“ ujímá se slova opět Matěj Frýza. „Nešel jsem na ně kvůli tomu, že když kluci začali ty dvěstěpadesátky jezdit, protože předtím to skoro nikdo nejel, mně v tu chvíli bylo třináct. Připadalo mi zbytečný na rok pořizovat dvěstěpadesátky, když můžu od čtrnácti trénovat půllitra.“
Sezóna vymalovaná jako z pohádky
Matěj Frýza, Lester Matthijsen a Dominik Hrbek na pódiu letošního světového poháru v Diedenbergenu | foto Petra Zahradníčková
Rozhodnutí závodit ještě jednou se stopětadvacítkou stálo na pozadí nejúspěšnější sezóny, kterou Matěj Frýza prozatím vůbec zažil. V evropském poháru v Rovně smolně vypadl z finálové skupiny. Ovšem ve světovém v Diedenbergenu stál na druhé příčce pódia. A nebýt bodu ztraceného hned na úvod…
„Tato sezóna 2021 pro mne byla nejúspěšnější, co jsem zatím zažil,“ uvědomuje si. „Bylo to super stát na pódiu mistrovství světa. Nepopsatelnej okamžik. Ztratil jsem jeden bod a to hned v první jízdě, kde se mi nepovedl start, ale minulost je minulost. Škoda, ale i tak jsem velmi spokojen. Tohle ve mně navždy zůstane a hlavně mi to nemůže nikdo vzít. V Evropě jsem měl smůlu, ale i to k tomu patří. Myslím, že jsme si to tam všichni moc užili. I když český tým moc neexceloval. Jediný, kdo se z Čechů dostal nejdál, byl slánský Karel Průša.“
Matěj Frýza letos prožil zatím svou nejlepší sezónu | foto Pavel Fišer
Na velkých oválech stopětadvacítka s Matějem Frýzou tolik neupalovala, na pódiu stáli mladší a hlavně lehčí a on bral v klasickém šampionátu republiky čtvrté místo. Ale na technických malých oválech exceloval. Vyhrál na nich titul mistra republiky a exceloval v sérii PRO-TEC Speedway Mini Cup.
„Samozřejmě na velké dráze jsem počítal s tím, že nějaký extra výsledky nebudou,“ bilancuje. „Ale hlavně jsem se soustředil na malé dráhy. Hodně jsem trénoval a makal na sobě. Šlo tam jen o rychlý start a techniku, takže letošní sezóna na malé dráze super.“
Nová sezóna, nová kubatura, nové výzvy
Petr Marek útočí zvnějšku na Matěje Frýzu v jeho posledním závodě za řidítky stopětadvacítky | foto Antonín Škach
Rok s přesilou dvojek v letopočtu však stopětadvacítky posílá do minulosti. „Teď mi čekají půllitry,“ potvrzuje Matěj Frýza logickou genezi vývoji plochodrážního závodníka. „Měl jsem teď rok na trénování. Uvidíme, jak to půjde. Nechal jsem si ušít novou kombinézu a dečku od Ádi Rymela.“
V plném proudu je i fyzický příprava. „Přes zimu chodím s Pepou Černým na cvičení dvakrát do týdne,“ přibližuje. „A doma posiluju a snažím si udržet fyzičku. Máme v plánu jet na hory na prkno a tak…“
Matěj Frýza děkuje:
Muž v pozadí je otec Jaroslav | foto Pavel Fišer
„Chtěl bych poděkovat své rodině a kamarádům za podporu. Hlavně mým rodičům, mému taťkovi a dědovi Mírovi, dědovi Jardovi, mamce, Hruškovi za výpomoc v depě a taky mému sponzoru AHProfi, kteří mě moc v sezóně 2021 podpořili.“
