Libež – 25. prosince
V březnu loňského roku byl koronavirus neznámým pojmem. Nikdo z plochodrážníků nemohl tušit, jak drasticky zkříží jejich plány na sezónu 2020. Matouš Kameník byl výjimkou. S rodinou lyžoval na Benecku. Podmínky byly skvělé, a kdo by řekl ne nabídce na ještě jednu jízdu. Jenže se ozvalo křupnutí. A divišovský závodník, jehož na jaře čeká debut s pětistovkou, od té doby nikdy vůbec nic neoznačuje přídavným jménem poslední.
Smolný závěrečný sjezd na krkonošské sjezdovce
Matouš Kameník si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
„Bohužel mi křupla kost v pravé noze,“ povzdechne si divišovský plochodrážník. „Byla to poslední jízda dne. Od té doby už nikdy neříkám, že je něco poslední. Jak na tréninku na plochý, tak u ostatních věcí, protože se vždycky stane nějaké takové neštěstí.“
Pohroma to skutečně byla. První zprávy hovořily, že Matouš Kameník bude mít nechodící sádru na šest týdnů. Jenže červen prvně stisknul ovládací tlačítko startovací pásky a on se svou stopětadvacítkou nikde.
„Kost se léčila krásně,“ vysvětluje Matouš Kameník, proč se jeho rekonvalescence protáhla až do srpna. „Ale to by nebylo ono, kdyby tam nebylo něco navíc. Tak proto to trvalo takovou dobu…“
Kolibříci, buďte sbohem
Ovšem i paní Smůla se musí unavit. Léto 2020 ještě nemělo šanci předat žezlo své vlády podzimu a Matouš Kamenik v pardubickém mistrovství republiky stopětadvacítek jel rozjezd s Vojtěchem Šachlem o druhé místo. Sice jej prohrál, ale nakonec bilancoval proklatě krátkou sezónu šestým místem na klasických a čtrnáctým místem na krátkých oválech.
Na kalendáři je září 2020 a Matouš Kameník při svém posledním závodě se stopětadvacítkou vodí Karla Průšu (modrá) a Tonyho Katru (červená) | foto Antonín Škach
„Já jsem spokojený většinou s každým závodem,“ stylizuje se Matouš Kameník do role optimisty. „Vím, že jsem do něj dal všechno jak já, tak i táta. I sezóna 2020 byla dobrá.“
Pro Matouše Kameníka byla nejen dobrá, ale také přelomová, protože v jejím září na malé Markétě naposledy závodil se stopětadvacítkou. „Pro dvěpade jsem se rozhodl, protože je podle mě dobré jít ze slabšího na silnější,“ vysvětluje. „A potom na nejsilnější. Ale někdo má na to jiný názor. A pak to dopadá, že do nájezdu jede na půl plynu, né li méně.“
Bronz z českých čtvrtlitrů
Z evropského poháru v Toruni se vrátil s mnoha zkušenostmi | foto Jiřina Šifaldová
A jaké bylo vyměnit stopětadvacítku za motocykl dvojnásobného zdvihového objemu? „Přechod z dvácy na dvěpade byl dobrý,“ přemítá Matouš Kameník. „Zkušenosti ze stopětadvacítky jsem nějaké stoprocentně využil. Většinu jsem se naučil až na dvěpade, pro mě byla obrovský zkušenost Evropa v Toruni.“
Každopádně divišovský závodník motal svým konkurentům v kubatuře dvěstěpadesátek hlavně na konci seriálu šampionátu republiky. Pravda, žádný závod nevyhrál, ale pódium neopouštěl ani ve Slaném, ani dvakrát v Pardubicích. Celkově vyhrál třetí, když křídla jeho ambicí přistřihla absence v Divišově.
„Hodnotím to stoprocentně kladně,“ říká. „Tahle sezóna se mi povedla podle mě výborně. A doufám, že to tímhle stylem půjde jenom dál a dál.“
Skončily i dvěstěpadesátky
Letos se dostal i do konfrontace na mezinárodní úrovni. V evropském poháru v Toruni se dostal až do semifinále, ve slánském mistrovství republiky s pestrou účastí cizinců byl z Čechů nejlepší. Proto je škoda, že nazítří nejel mezinárodní dvojice.
Matouš Kameník na čele před Vojtěchem Šachlem | foto Karel Herman
„Jak už jsem říkal, Toruň byla pro mě velikou zkušeností,“ připomíná Matouš Kameník. „A díky ní jsem se posunul o další level dál. Ve Slaném jsem byl druhý, v ten den byl dobrý závod. Další den jsme měli jet dvojice, ale kvůli Švédům, aby stihli trajekt, přesunuli začátek na jiný čas. A kvůli tomu jsem to nestihl, protože nám nikdo nic neřekl.“
Na podzim se jednoho dne vrátil s trojkou z matematiky, jeho otec David mu za trest rozebral motocykly. „Už jsem si to opravil,“ směje se Matouš Kameník nad překonaným nebezpečím. „Zimu prožívám, že jezdím do Prahy cvičit třikrát v týdnu. Doma běhám a jezdím na kole, abych byl na sto procent připraven na příští rok. A hlavně, abych pořádně udržel Jawu 500. Ano, tím chci říct, že příští rok mě uvidíte už jen na pětikilu.“
Matouš Kameník děkuje:
„Chtěl bych obrovské díky dát Vencovi Hromasovi za obrovskou podporu, co mi dává jak na závodech, tak v dílně.
Firmě MP Kování, která mi nechala udělat krásné polepy na vozík. A teď už každý, kdo ho uvidí, ví, že nejsme žádný chlaďák. A hlavně mému taťkovi, bez kterého by to nešlo. A celé mé rodině za podporu, kterou mi dává.“
„Chtěl bych obrovské díky dát Vencovi Hromasovi za obrovskou podporu, co mi dává jak na závodech, tak v dílně.
Firmě MP Kování, která mi nechala udělat krásné polepy na vozík. A teď už každý, kdo ho uvidí, ví, že nejsme žádný chlaďák. A hlavně mému taťkovi, bez kterého by to nešlo. A celé mé rodině za podporu, kterou mi dává.“
