Braila – 11. června
Minulý týden nastoupil Václav Milík v doprovodu svého otce a mechanika Radima Janoucha 1400 kilometrů dlouhou cestu do rumunské Braily. Na jejím konci nalezl nečekaně moderní stadión a málem i postup do semifinále mistrovství Evropy jednotlivců. V Plzni se příští sobotu představí jako náhradník, nicméně nic nepokládá předem za ztracené.

„Vejlet dobrej‘,“ svěřuje se se svým balkánským dobrodružstvím. „Bylo co vidět. Hory. A hlavně psy. Všude volně pobíhali.“

Na konci cesty čekal stadión. „Dráha byla větší než v Pardubicích,“ vypráví. „Čtyři sta metrů. Krásná, betonová, ani nebyla za rok.“

Pardubický junior proto mohl očekávat závod s velkými nadějemi. Jenže přišla první jízda… „Z druhýho místa jsem zadřel,“ vzdychá. „Škoda, jinak to mohlo s postupem vyjít. Aspoň jsem jako náhradník a budu doufat, že někdo nepřijede. Postoupit tam šlo, ale na to mám ještě dost roků před sebou. Mohlo to bejt‘ už teď, ale co se dá dělat?!“

Díky diplomatickým nitkám se Václav Milík bude chystat pro semifinále na plzeňských Borech. „Škoda toho motoru,“ vrací se ještě do Rumunska. „Škoda toho motoru, jinak bychom jeli odtamtud s úsměvem. Ale kdo se směje v Plzni, směje se nejlíp.“

Foto: Radim Janouch