Praha – 15. října
Světové finále juniorů bylo jedním z jeho hlavních cílů sezóny v jeho podání. Jenže z prvního klání ve Stralsundu se vracel s frakturami rukou. Sotva však při tréninku zjistil, že se zranění hojí natolik, že může ovládat motocykl v závodním tempu, rozhodl se pro návrat. Všechno šlo stranou, včetně mistrovství republiky jednotlivců, v němž se letos do historie nejvýraznější zapsal, že v Březolupech nedolil metyl svému staršímu bráškovi Václavovi. Naštěstí jen při tréninku. Soustředil se hlavně na mistrovství světa do jednadvaceti let. Vyplatilo se, v Pardubicích stál na pódiu a celkově obsadil šesté místo.

 

„Dobrý,“ odtuší při hodnocení třetího finále juniorského světa své často užívané slůvko. „Šel jsem do toho s tou rukou, v Pardubicích byla pěkná dráha, nedělala mi problémy. A tak jsem jel, na co jsem si věřil. Nakonec jsem skončil třetí a byl jsem šťastnej. Škoda toho prvního závodu.“

Ano, to je pravda. V závěrečné klasifikaci skončil Jan Kvěch šestý. Od pátého Petra Chlupáče jej dělí jediný bod, od čtvrtého Mateusze Swidnickeho tři. Bronzový Wiktor Lampart je před ním o dvanáct bodů, ale musíme vzít do úvahy, že český reprezentant vyšel ve Stralsundu úplně naprázdno. Tím pádem jakoby odjel jen dva místo třech závodů. A finále v Pardubicích dalo jeho působení skvělou tečku.

„Měl jsem nejhorší pole,“ vrací se Jan Kvěch na startovní rošt finálové jízdy pardubického závodu. „Byl jsem rád, že jsem dojel třetí. Byl jsem rychlejší než Mads Hansen. Ale nebylo, kudy ho předjet, jel lepší stopu.“

Foto: Pavel Fišer