Praha – 4. října
Na potemnělém nebi s rachotem rozkvétaly další a další barevné květy a jemu se z tátova červenožlutého kevlarového náručí příliš nechtělo. A bodejť by jo, když se viděli jen krátce, protože po víkendovém Polsku se konal Memoriál Luboše Tomíčka. Malý Vašík nakonec přesto skončil u maminky, aby se Václav Milík mohl rozhovořit nejen o aktuální přítomnosti, ale i o svých plánech zasáhnout příští rok do Zlaté přilby. Nové pořádky totiž slibují větší soulad termínů, takže závod všech závodů by napřesrok neměl kolidovat s polskou ligou.

 

„Bylo to super,“ reagoval Václav Milík na otázky ve chvíli, kdy obloze nad pražskou šestkou přestal dominovat ohňostroj. „Přes noc jsme se vraceli z Polska. Jelo mi to pěkně, nebudu to svádět, že jsem byl unavenej. Ve čtvrtý jízdě jsem vůbec neodstartoval a dostal cejchu. Tu poslední jsem si zblbnul sám. Natáhla mě kolej, když jsem objížděl Liszku. Moh‘ jsem se svýzt ve finále, ale jsem celej a zdravej.“

Na konci sezóny čeká českého šampióna starost o tělesnou schránku. „Mám špatný vazy v rameni,“ povzdechne si. „Uvidíme, jestli se to bude operovat. Ruka se mi dává těžko nahoru, nedoléčil jsem to a už mě to omezuje v normálním životě i v přípravě na další sezónu. Budu to určitě řešit.“

Jisté však je, že příští sezónu by Václav Milík neměl chybět ve startovní listině 74. Zlaté přilby města Pardubice. „Včera jsem se bavil se Szymanskim,“ přibližuje své setkání s polským plochodrážním šéfem. „Chtějí, aby se polská liga už nekryla s polskou ligou, takže určitě pojedu. Navíc jsem slyšel, že se v Pardubicích má jet SEC…“

Foto: Pavel Fišer a Štěpán Ševčík