Všechno už tu jednou bylo je rčení stejně známé jako pravdivé. Svou platnost má i v případě českého přeboru. Individuální závodů borců výkonnostního středu se u nás jezdily už před třiceti lety. Magazín speedwayA-Z se ohlíží za jejich historií, aniž by ovšem zapomínal na přítomnost, v níž se místo loňských osmi závodů uskuteční jen čtyři.
Historické ohlédnutí:
Závody pro borce nižší výkonnosti se v různých disciplínách motocyklového sportu pořádají už od nepaměti, a už šlo o mítinky pro juniory či později místní podniky. O oficiální klání se však poprvé postarala plochá dráha. Roku 1963 byly vypsány krajské přebory, avšak v následujících sezónách o nich prameny už mlčí.

Rozvíjení kvalifikace pro mistrovství republiky jednotlivců a obrovský příval adeptů plochodrážního řemesla na sklonku šedesátých let daly za vznik juniorskému přeboru 1969, který ovšem stanovil horní věkovou hranici na třicet let. Na Slovensku bylo zároveň obnoveno mistrovství SSR, tedy dle tehdejší oficiální federální terminologie Slovenské socialistické republiky.

Zatímco slovenský šampionát se měl zdárně k světu, v Čechách se na prahu sedmdesátých let na nižší individuální úrovni závodilo jen v rámci národní kvalifikace, jenž plnila kvalifikační funkci do vyšších pater mistrovství republiky jednotlivců. Až roku 1975 byl vypsán Pohár ČSR (České socialistické republiky). Jeho první kolo viděla 31. května Břeclav, odkud si vítězství odvezl liberecký Miroslav Vacek. Na konci čtyřdílného seriálu měl ovšem nejvíc bodů Václav Zajíc.

Slibný šampionát ovšem zanikl hned při své premiéře. Teprve od sezóny 1978 se mistrovství SSR dočkalo svého českého protějšku v podobě přeboru ČSR. Ten kromě garance závodních příležitostí pro borce výkonnostního středu plnil i roli kvalifikačního předstupně mistrovství republiky jednotlivců. Dvě semifinálové skupiny vyprodukovaly šestnáctku pro dvojdílné finále. V Pardubicích 27. května vyhrál slánský Václav Čiviš, který na druhý den zopakoval svůj triumf na své domácí dráze, aby se stal prvním přeborníkem.

Podoba přeboru ČSR se na formátu dvou kvalifikačních skupin a finálové části udržela až do roku 1981. Od následující sezóny se o titul bojovalo dle seriálové formule kopírující velké federální mistrovství, jíž počínaje rokem 1983 předcházela kvalifikace. V posledních třech ročnících šampionátu 1987 – 1989 se ustálil trojkolový systém kvalifikace – dvě semifinálové skupiny – finále.

Po pádu komunistických režimů ve střední Evropě se čeští plochodrážníci dočkali obdoby někdejšího přeboru až loni. Kořeny současného šampionátu je ovšem třeba hledat v šampionátu družstev. Po zániku první ligy vinou událostí doprovázející baráž v říjnu 2006, vznikla soutěž tříčlenných družstev. Ta se z přeborové úrovně (2007) dostala na mistrovskou (2008), aby opět nesla status přeboru (2009). Loni ovšem ustoupila týmová klasifikace do pozadí a závodilo se dle rozpisu jednotlivců, z jejichž pořadí vzešly výsledky družstev.

Pestrá paleta přeborníků:
Díky jejich charakteru, smyslu a účelu není žádnou chybou spojovat pohár ČSR 1975, přebor ČSR v letech 1978 – 1989 a současný přebor České republiky pod jedinou hlavičku. Ve výsledkových listinách defiluje obrovská plejáda jmen od těch slavných až po borce, na něž si dnes vzpomene skutečně jen málokdo.

Seznam přeborníků překvapí svou pestrostí, na níž se bezesporu podílí fakt, že šlo o kvalifikační předstupeň mistrovství republiky jednotlivců, který nemusel každý závodník absolvovat v každém roce. Za těchto okolností není divu, že soutěž nemá žádné rekordmany. Pouze Emil Sova (1980 a 1981) a Pavel Mrňa (1985 a 1986) dokázali vyhrát dvakrát.

Jeden přebornický titul získali Václav Zajíc (1975), Václav Čiviš (1978), Pavel Karnas (1979), Jaromír Bartoš (1982), Zbyšek Holý (1983), Josef Jůza (1984), František Ledecký (1987), Jaroslav Gavenda (1988), Vladimír Kalina (1989) a Martin Málek (2010).

Bez zajímavosti rozhodně není, že většina z přeborníků nemá potomka, který by rovněž závodil za řidítky plochodrážního motocyklu. Své sehrála i dvacetiletá přestávka při pořádání přeboru a proto se žádný syn nemůže pochlubit, že by se zlatou medailí vyrovnal svému otci. Nejblíže k tomu měl loni Martin Gavenda, který však vinou řetězu v předposledním kole v Březolupech ztratil průběžné vedení, do něhož se už v Plzni nedokázal vyhoupnout.

Přebor ČR 2011:
Myšlenka na pravidelné individuální střetávání v loňském roce vyřešila otázku akutního nedostatku závodních příležitostí zejména pro české seniory bez zahraničních angažmá. Přesto se pro letošek nepodařilo zachovat osm dílů seriálu a přebor zhubnul na polovinu.

Kluby, které se postavily přeboru zády, uváděly v zásadě dva argumenty proti svému pořadatelství. První, a sice že složení startovního pole odrazuje diváky i sponzory od ploché dráhy, lze vyvrátit příkladem z fotbalu. Navštívím-li utkání České Třebové kopající krajský přebor a prohlásím-li nahlas, že příště nepřijdu, protože nehrají Tomáš Řepka a Petr Čech, označení blb bude asi nejjemnější, které si vysloužím. Nadto reklamní místa na stadiónu rozhodně nebudou prázdná. Už jen proto, že radnice fandí fotbalu a sponzorské firmy mají větší šance na vítězství v městských výběrových řízeních. Spíše se zdá, že české ploché dráze chybí správný počet opravdových fanoušků.

Druhá stížnost se týká problémů s naplněním startovní listiny a udržením její celistvosti až do konce závodu. Tomu se dá předejít vhodnou volbou termínů nekolidujících s podniky FIM či UEM. A v neposlední řadě, jak ukazuje příklad českých ledů, jsou-li výtečné podmínky pro závodění, jezdci se vynoří. Vyzdvihnout je nutno také operativnost, kdy se rozpis ušije na míru počtu přihlášených závodníků.

S obnovou první ligy se tak do přeboru budou počítat pouze mítinky v Pardubicích, Mšeně, Liberci a Praze. Vedle nižšího počtu klání je nevýhodou také jejich termínová roztříštěnost. Po jarní polovině se závodníci setkají až na sklonku prázdnin a pak až v úplném závěru sezóny.

Stejně jako loni a konec konců i v dobách přeboru ČSR plní soutěž rovněž úlohu nejnižšího kvalifikačního předstupně pro semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Jedinou šancí pro nekvalifikované borce je průběžné pořadí po dvou úvodních kolech v Pardubicích a v Liberci. Jména přihlášených závodníků jsou sama o sobě garantem vyrovnané podívané, otázkou zůstává, zda kluby vedle svých prvoligových klání, budou ochotny nést náklady na jejich účast i v přeborových mítincích.

Přihlášení závodníci:
ČERMÁK Marek	PDK GREPL Mšeno
ČERMÁK Milan	PDK GREPL Mšeno
HÁDEK Michael	PDK GREPL Mšeno
HOLUB Jan	PDK GREPL Mšeno
KLEIN Michal	PDK GREPL Mšeno
POUZNAR Stanislav	PDK GREPL Mšeno
HINNER Dominik	AK Markéta Praha
HLADKÝ Jaroslav	AK Markéta Praha
HOLUB Zdeněk	AK Markéta Praha
ONDRAŠÍK Pavel	AK Markéta Praha
PUČKO Pavol	AK Markéta Praha
SCHNEIDERWIND Zdeněk ml.	AK Markéta Praha
SCHNEIDERWIND Zdeněk	AK Markéta Praha
SMETANA Ondřej	AK Markéta Praha
ŠKURLA Michal	AK Markéta Praha	od 9. června
VRBA Zdeněk	AK Markéta Praha
JÚZA Tomáš	AMK ZP Pardubice
MILÍK Václav ml.	AMK ZP Pardubice
OTRUBA Jaromír	AMK ZP Pardubice
ŠTĚROVSKÝ David	AMK ZP Pardubice	od 30. června
VELINSKÝ Luboš	AMK ZP Pardubice
VIDNER René	AMK ZP Pardubice
IRMIŠ František	PK Plzeň
DUDEK Michal	AK Slaný
KRČMÁŘ Eduard	AK Slaný
NOWACKI Krzysztof , PL (ACCR)	AK Slaný
LIEBEZEIT František	DAK MOTO
KADLEC Karel	bez klubové příslušnosti

Foto: archív autora, Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Brummer st.