Plzeň – 24. června
Na Prvního máje uběhl rok od hrozné zprávy, že se Roman Mády navzdory své pohotové reakci nevyhnul střetu s neřízeným kamiónem a přišel o svůj dvacetiletý život. Jeho rodiče na jeho památku v červenci 2020 pořádali Memoriál. Ten se v neděli dočká svého prvního ročníku. Říkáte, že tady něco nesedí? Právě naopak.

 

„K pořádání memoriálů jsem se rozhodl loni, kdy se uskutečnil nultý ročník,“ vysvětluje závodníkův otec Roman. „Hlavní důvod je ten, aby se každoročně zavzpomínalo na Romču. Další důvod je, že Romča v roce 2014 měl vážný úraz hlavy po pádu, kdy ho srazila soupeřova motorka při tréninku ve Slaném, který málem nepřežil. V té době měl tři úrazové pojistky. Jednu povinnou od AČR a dvě soukromé, které jsem mu sjednal já. Za tento úraz dostal nemalou částku peněz, z které neutratil ani korunu. Měl v plánu si za to postavit dům na našem pozemku ve Lhotě u Plzně.“

Z plánů mladého muže však sešlo. „Bohužel osud to zařídil jinak,“ povzdechne si Roman Mády starší. „Romča ve svých dvaceti letech prvního května 2020 zemřel po tragické, nezaviněné autonehodě pod koly kamionu a peníze po něm zůstaly. Jelikož jsem toho názoru, že to byly peníze jen a jen jeho a byly za úraz v ploché dráze, nebylo by správné, aby si je někdo z pozůstalých ponechal. Proto jsem se rozhodl je proinvestovat do každoročních memoriálů, aby přinesly radost a užitek hlavně závodníkům kategorie 125ccm, v které Romča úspěšně závodil, udělal vicemistra a mistra republiky a byl to jeho život.“

Po nultém ročníku loni v červenci a prvním tuto neděli se Memoriál Romana Mádyho bude konat každý rok. „Není pro mě nic krásnějšího, nežli vidět radost v očích těch čtyřech kluků, kteří jedou na konci závodů rozjížďku memoriálu Romči, když jim předáváme společně s manželkou, dcerou a vnukem, poháry, věnce a finanční částky, za které si mohou koupit něco na motorku,“ svěřuje se Roman Mády starší. „Není to od nás, je to od Romči a my to jen předáváme, jelikož on nemůže, ale věřím, že je tam v tu chvíli s námi. Myslím, že Romča by si to tak přál, aby peníze, které nemohl utratit, šly do sportu, který tak moc miloval. Budu rád, pokud se z toho stane tradice a postarám se o to, aby se memoriál jel každý rok a to i v době, až ho nebudu moci pořádat já.“

Foto: Karel Herman, Eva Palánová a Antonín Škach