Racková – 26. února
Celou svou kariéru kombinuje závodění se studiem. V posledních dvou sezónách však univerzita ustoupila přece jen do pozadí. A výsledky se dostavily. Životní výsledky v šampionátech republiky, stabilní reprezentační vesta, pozvánka do národního týmu či vylepšené renomé v polském Krosnu jsou milníky této cesty. Nyní však má nůž na krku a musí už mít zlínskou Univerzitu Tomáš Bati s inženýrským diplomem v kapse. Tomu podřizuje přípravu, kterou mu ovšem komplikuje rehabilitace poraněných vazů z plzeňského vyvrcholení přeboru jednotlivců/družstev a začátek vlastní produkce plochodrážních kol. O tom všem hovoří Martin Málek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „V prosinci jsi na kalendářní poradě zastupoval Březolupy. Jak na tebe jednání zapůsobilo? A je možné, že by ses objevil na ploché dráze také v roli funkcionáře?“
Martin Málek: „Nevím, co bych k tomu řekl. Celé zasedání na mě zapůsobilo dost negativním dojmem. Nechápu některé nové pravidla, hlasování a některé lidi, co tam sedí a jejich myšlení. Měl bych na spoustu věcí jiný názor. Nakonec stejně si ti dědkové odhlasují, jak se jim to zrovna hodí a ani snad o tom nepřemýšlí. Bezmyšlenkovitě zvednou ruku, aniž by se zamysleli nad podstatou věci. Co jsem přijel z výboru, uvažoval jsem, že bych ukončil kariéru, byl jsem z toho dost špatný. Možná bude pokračování, ploché dráze se jen tak nepřestanu věnovat, třeba budu pokračovat jako trenér. Ale na kalendářní porady prostě nemám.“
speedwayA-Z: „Po dlouhé době byl na fóru, které určuje vývoj ploché dráhy v naší zemi, aktivní závodník. A byl aktivní i v otázce návrhů. Většina tvých kolegů vesměs tvrdí, že pravidla určují funkcionáři a na závodnících je, aby se podřídili. Není to ovšem škoda?“
Martin Málek: „Myslím, že je to škoda. Byl bych pro, kdyby závodníci měli možnost vyjádřit se k pravidlům a vznést námitky. A taky by se jejich námitky musely vyslechnout a musely by se pochopit a zamyslet se nad nimi. Ale co jsem vznesl, každá námitka byla zametená pod stůl našimi odborníky na plochou dráhu. Je škoda, že v roli funkcionářů nejsou bývalí závodníci. Jsou tam lidi, co nikdy neseděli na motorce. Proto ani nemůžou pochopit, jaké může mít závodník nepříjemnosti, které mu svými pravidly přidávají. Nedomyslelo se hodně věcí až do konce. A je to v pravidlech nebo v otázkách pneumatik. Chtěl bych to navrhnout panu Moravcovi, ale napřed je potřeba zvolit si z řad závodníků několik zástupců. A začít u nich s touto myšlenkou, jestli by byli pro a jestli má cenu se do toho vůbec pouštět a nenechat všechno na našich odbornících.“
speedwayA-Z: „Sezóna 2010 pro tebe znamenala dost pozitivních prvků. Mezi ně bezesporu patří i první pozvánka startovat za národní tým ve světovém poháru družstev. Jak na Abensberg a Gorzow vzpomínáš?“
Martin Málek: „Na Abensberg dobře, na Gorzow už hůř. Ale hlavně byla pro mě velká čest se do národního týmu dostat. I když před Abensbergem nebylo jasné, jestli pojedu nebo ne. Hlavně v tom Abensbergu mi šlo o to, udělat dobrý výsledek a nebýt nejhorší z celého týmu, protože vím, že některým lidem se nelíbilo, že jsem byl v národním týmu. Taky tam byla novinka – nové výfuky. To byl největší omyl FIMu, že to vůbec schválil. Pokud se pojede na nich, plochá dráha už nikdy nebude plochou dráhou. Je to nebezpečná věc pro závodníky, protože z vlastní zkušenosti vím, že jezdec neví, co může od motorky čekat. A taky je postavené na hlavu, že jednou se nový výfuky musí jet a pak je zase zruší. Abensberg se docela povedl, i když jsem si myslel, že bych mohl udělat aspoň o dva body víc. Měl jsem ke konci špatné starty, poslední dva se vůbec nevyvedly, startoval jsem z vnějších drah. Co se týká Gorzowa, to mi začalo takové hodně slabé období v minulé sezóně, kdy už na mě dopadla únava. Kazila se mi technika, začal jsem mít problémy s pístama. Zničil jsem čtyři motory, než se vůbec přišlo, kde byla chyba. Hlavně ten výsledek byl docela žalostný pro celý český tým. Je to škoda, na takový závod bych chtěl co nejdřív zapomenout. A někdy bych chtěl, abych tam vůbec nebyl. V Gorzowě jsme byli v nevýhodě, že jsme přijeli na nový stadión, kde jsme nikdy nejeli. Má trošku specifické parametry zatáček. Byli jsme ve velké nevýhodě, že jsme netrénovali. Pršelo, dva dny jsme byli na hotelu a museli skočit rovnou do závodu, aniž bychom si to mohli předem vyzkoušet.“
speedwayA-Z: „Dle současného stylu SWC se z kvalifikace dostane do finálové části jeden jediný tým. Tam narazí na velmoce a končí. Existuje dle tvého soudu reálná šance postoupit aspoň do poslední šance nebo je už sám o sobě úspěchem dostat se mezi nejlepší osmičku?“
Martin Málek: „Co se týče systému, světový pohár je dobře udělaný. Myslím si, že je to spravedlivý systém postupu. Neměl bych proti tomu námitky. Spíš co se týká situace české ploché dráhy, tak je dost špatná. Nechci říct, že máme špatné závodníky, ale ten svět je už trošku dál než my. Po technické stránce ani ne, ale spíš co byla doba Bohouše Brhela, Tondy Kaspera, Tondy Švába, oni jezdili často s tou světovou špičkou. Ta doba už je pryč a spíš by se čeští závodníci měli snažit dostat se mezi světovou špičku v individuálních soutěžích nebo světových nejvyšších ligách. A potom bychom se mohli prát o medaile ve světovém poháru družstev.“
speedwayA-Z: „V mistrovství Evropy jednotlivců se ti však nepodařilo navázat na předloňské finále. Ze Lvova jsi postoupil z osmého místa, ale semifinále v Berghauptenu přineslo pohromu…“
Martin Málek: „Na Evropě mně hodně záleželo. Hodně jsem chtěl zopakovat předloňské finále. Ve Lvově se mi docela dařilo, jenom se mi nepovedl začátek, kdy jsem hned první jízdu dojel s defektem. Co se týče Berghauptenu, to byla atypická dráha. Takové malé kolečko, které bylo malé i pro malé motorky. Když se k tomu přidala kombinace nových výfuků, tak z toho byl výsledek velikého nepodařeného dne. Nešly mi tam starty, skoro vůbec se nedalo předjíždět. Dráha bez mantinelů, dost špatně se orientovalo v zatáčce. Myslím si, že to nebyly regulérní závody pro semifinále mistrovství Evropy. Liberec je proti tomu letiště. Říkal jsem si, že rád jezdím v Liberci, že budu mít výhodu. A nakonec to bylo jinak a bylo to ještě menší než maličké. Letos uvidím, jak to půjde. Vybral jsem si Červenograd, ale pak nevím, kam se postupuje. Ale finále je ve Lvově, z toho mám obavy. Mistrovství Evropy jde taky špatným směrem, co se týče volby stadiónů. Cestování přes ukrajinské hranice, to je fakt velký životní zážitek. “
speedwayA-Z: „Kvalifikace o SGP 2011 tě zastihla v Goričanu, kde jsi obsadil čtrnáctou pozici. Letos sis vybral Divišov. Myslíš, že by to mohla být výhoda?“
Martin Málek: „Mistrovství světa se mi taky dost nedařilo. Ale v kvalifikaci do Grand Prix jsem ani nedoufal v nějaký větší postup. Spíš jsem to bral jako takové získávání dalších zkušeností na světové scéně. V závodě mi to moc nešlo, při tréninku jsem z jednoho motoru vypustil kovové pilinky, tak jsem ho musel odstavit a zůstala mi jen jedna motorka. Doufal jsem, aby se nic nestalo a vydrželo to do konce závodu. Letos hlavně nemusíme jezdit tak daleko. Jen kousek po dálnici (smích). A v Divišově jezdím docela rád. Uvidíme, jak se mi tam bude dařit. Ten svět je úplně jinde, ale nějaký postup by byl fajn.“
speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jsi opět vyrovnal svůj životní výsledek a skončil pátý. Jsi s tím spokojen nebo tě dráždí ty dva body, které tě v končené klasifikaci dělí od bronzu?“
Martin Málek: „Vlastně jsem si to předloňské páté místo zopakoval. Je fakt, že jsem si to pokazil posledníma dvěma rozjížďkama v závodě v Praze. Vesměs jsem spokojený. Možná mi tam chyběl ten jeden finálový závod, co byl předloni a pojede se zase letos. Ale páté místo je pro mě dobrý výsledek. A co se týče loňského mistra, Matějovi moc blahopřeju. Co ho znám jako nerváka, nemyslel jsem si, že by to dotáhl do vítězného konce. Zvládl to perfektně. Co se týká dvojic, moc mě také potěšilo, že dvojice vyhrál Pepíček se Zdendou. Tam jsem mu to hrozně přál. Já jsem se chystal na třetí finálovou jízdu za sebou a mrzelo mě, že to s Martinem Vaculíkem nevyšlo. Ty dvojice mě loni hodně mrzely, že jsem neměl kvalitního paráka. Pepíček si ale zasloužil udělat titul po deseti letech. To jsem byl nakonec rád, že jsem žádného výborného paráka neměl, protože by zase skončil druhý (smích).“
speedwayA-Z: „V přeboru jednotlivců/družstev jsi hrál roli suveréna a spolu s Martinem Gavendou a Jaroslavem Petrákem vévodil průběžné klasifikaci. Nakonec jsi ovšem měl vrch díky většímu počtu vítězství. Byl to snadný titul a co ti tyto závody přinesly?“
Martin Málek: „Hlavně mi přinášely starty za Březolupy. Akorát mě trošku štve, že se říká role suveréna, ale moc velkou konkurenci jsem ve startovním poli neměl, než se uzdravil Venca Milík. Nejobtížnější byl první závod v Pardubicích, kdy to bylo asi nejobtížnější závod. Za každé vítězství jsem rád, každého titulu si cením, ale asi bych ho víc ocenil v nějaké vyšší soutěži. Co se týká vítězství v jednotlivcích, nijak velice jsem o to neusiloval, nezáleželo mi tolik na titulu v jednotlivcích, ale spíš obhájit vítězství ve družstvech. Pro Březolupy je to taková hezká prezentace, že jsou alespoň v přeboru nejlepší. Neprožíval jsem to, ale z toho posledního závodu v Plzni jsem si odnesl potrhané vazy v rameni.“
speedwayA-Z: „Nikdy ses netajil svou neoblibou nového extraligového systému. Změnil se tvůj postoj během sezóny a mělo by na něj vliv, kdyby Slaný nevypadl z play-off?“
Martin Málek: „Nezměnil se můj negativní postoj k tomuto systému. Myšlenka to není špatná, ale mně jako závodníkovi se ten systém nelíbí. Praxe je taková, že nemám rád, když musím jet rozjížďku hned po rozjížďce a je málo času na přípravu. Když něco neklape podle plánu na sto procent, je ta druhá rozjížďka tak trošku v háji. I kdybychom nevypadli, systém by se mi nelíbil. Nebude se mi líbit ani letos, když budeme mistři. Pro závodníka je dost hektický. Hlavní věc, co se mi nelíbí, je, že ti samí závodníci z jednoho a druhého týmu jedou pětkrát, šestkrát mezi sebou. Výsledky jsou pak dost zkreslené, nejsou tak objektivní jako při polském systému,kdy se protivníci vystřídají více mezi sebou. Hlavně nám chyběla posila dalšího českého jezdce nebo lepší výsledky juniora. Kluci se dost zlepšili a otázka dobrého juniora je dost klíčová pro vítězství ve dvojutkáních. Tak uvidíme.“
speedwayA-Z: „Loni ti dlouho trvalo, než jsi podepsal kontrakt v Polsku. Letos jsi dlouho neváhal a rychle podepsal v Krosnu, kde jsi dokonce byl jeden z prvních závodníků, které klub ze své dlouho utajované soupisky zveřejnil.“
Martin Málek: „Zatím je to pohoda, ale na začátku loňské sezóny nebyla. Protože předtím jsem si udělal v Krosnu problém, že jsem nepřijel ani na jeden závod, co mě pozvali. Většinou z důvodů, že jsem se den předtím zranil. Loni se mi nepodařilo sehnat žádný kontrakt, ani varšavský v žádném klubu. Zkoušel jsem oslovit Krakov, Ostrow, Lublin, dokonce i Rybnik, Pilu, Opole, ale nikde o mě nebyl zájem. Potom, když se ozvalo znovu Krosno s dalším pokračováním v polské lize, neváhal jsem a podepsal. Naštěstí to byla dobrá volba, hlavně jsem si chtěl napravit reputaci tam,kde jsem si ji pokazil, protože Krosno beru jako svůj domácí polský klub. Za jiný jsem tam ještě nejezdil a dráha patří mezi mé oblíbené, i když ten černý uhlový prach mně trošku vadí. Co se týká toho Krosna, velké plus bylo, že se vydařil hned první závod. Hlavně byla hlubší dráha, kterou tam mám rád. Jenom mě dost štvalo, že pak ty výsledky nebyly už takové jako v tom prvním závodě. Přišel jsem o jeden dobrý motor hned po prvním závodě, co mi tam jel. Než skončila základní část, dlouho trvalo, než se mi podařilo zase nějaký dobrý motor dopasovat zpátky. Letos se tam už docela těším, doufám, že moje bodové výsledky budou lepší než loni.“
speedwayA-Z: „Škola a závodění se prolíná celou tvou dosavadní kariérou. Nyní jsi dokonce začal stavět plochodrážní kola. Jak stíháš přípravu na novou sezónu a co bys v ní chtěl dokázat?“
Martin Málek: „Moje letošní příprava probíhá dost špatně. Za prvé před měsícem jsem skončil rehabilitaci přetrhaných vazů v levém rameni, co jsem si odnesl z přeboru v Plzni. Ještě jsem měl takový nápad, že bych zkusil prodávat plochodrážní kola. A to jsem ještě netušil, kolik starostí a problémů takový nápad obnáší. Ale nějaké výrobky mám hotové. Vypadají dobře a myslím, že i kvalita je dobrá. Zatím řeším produkci, a až budě hotová produkce, zkusím řešit reklamu. Hlavně mi jde o kvalitu. Hlavní prioritou pro letošní rok bude konečně dokončit moje vysokoškolské studium. Tomu podřídím i začátek sezóny, který klidně oželím, ale školu musím už letos ukončit, přes to nejede vlak. Už bych to rád dokončil, abych měl čistou hlavu a mohl si užít možná poslední sezónu v mé kariéře. Nerad bych od toho studia na delší dobu vypadnul, baví mě co dělám, ale chce to čas. Dokonce jsem dostal i nějaké pracovní příležitosti, ale jsou to zatím jen nabídky. V dnešní době nejde práce kloubit se sportem. Nebo jde, ale ne na takové úrovni, na jaké bych ten sport dělat chtěl. Pomalu chystám techniku, uvidím, jak to dopadne. Prostě začátku sezóny nechám takový volný průběh. Neříkám, že se na to úplně vykašlu,ale do státnic nebudou mít závody takovou prioritu jako loni. To jsem školu odsunul až na druhé místo a tak to letos musí být obráceně. Po tom Gorzowě mi došla spousta věcí. Jak doposud provozuju plochou dráhu, dělám všechno špatně. Závodník nemůže stihnout připravovat si motorky na závody, skládat motory a do toho ještě dělat školu, navíc chtít podnikat a ještě závodit. Aby tohle všechno dělal jeden člověk, to nejde. Potřeboval bych sehnat nějakého spolehlivého mechanika,někoho, kdo by těm motorkám rozuměl a tu práci dělal hodně poctivě. Já jsem docela náročný ve svých požadavcích, co se týká odvedené práce, proto mi na motorky jen tak někdo sahat nemůže.“
Martin Málek děkuje:
„Moc bych chtěl opět poděkovat rodičům, že mě ještě nekopli do zadku. Dělají toho pro mě tolik, že už to víc ani nejde. Chtěl bych se kvůli nim polepšit, protože přes ten rok je občas hodně zlobím. Ale asi to se mnou už lepší nebude. Na druhou stranu, jakého si mě udělali, tak mě mají. Taky moc děkuji strejdovi Petrovi, panu Němcovi a Sašovi Kopeckému za technickou podporu a pomoc. Díky taky Mirkovi Rosůlkovi, Ládovi Šímovi a strategickému mágovi Milanovi Machovi za pomoc při závodech. Mechanikům Ríšovi Frištenskému a Vláďovi Sobkovi. Poděkovaní taky patří spoustě dalších lidí, kteří mi pomáhají a které jsem nevyjmenoval.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Milan Mach a Martin Málek