Mistrovství republiky dvojic mělo stejně jako ostatní šampionáty uzávěrku poslední lednový den letošního roku. Avšak v tomto případě šlo pouze o přihlášku týmů. Ty mají nyní více než pět měsíců čas, aby finalizovaly své soupisky o jména konkrétních závodníků. Již nyní je však jasné, že už potřetí v řadě přijde ke slovu kvalifikace, protože zájem o zářijový mítink v Březolupech už projevilo dvanáct týmů.
Historické ohlédnutí:
Oproti mistrovství světa byly československé dvojice o pořádný kus opožděny. Pod patronátem FIM se zkušební šampionát dvojic konal už v sezóně 1968. O rok později se uskutečnily oficiální mezinárodní mistrovství FIM, aby se od sedmdesátého konalo mistrovství světa. To však skončilo roku 1993, takže náš šampionát ho přežil.

I když v Československu nebyly závody dvojic na úrovni pouáků neznámé, mistrovství republiky se konalo poprvé v sezóně 1977 – kvalifikace 16. dubna ve Mšeně, 25. května v Liberci a finále 17. června ve Slaném. Premiérovými šampióny se stali bratři Václav a Jan Vernerovi startující pod hlavičkou RH Praha.

Systém dvou semifinále, v případě sezóny 1978 dokonce dvoukolových, a jediného finále zůstal zachován v úvodních čtyřech ročnících šampionátu. Změnou prošla pouze otázka náhradníků, kteří byli povoleni v letech 1977 – 1978, aby poté závodily na dráze jen klasické dvojice.

17. srpna 1980 ve Mšeně se ovšem finále mistrovství republiky dvojic konalo naposledy. K renesanci mistrovských dvojic došlo až o šest let později, přesněji 4. října 1986 v Pardubicích. Náš systém kopíroval rozpis mistrovství světa se šesti závodníky na startu jediné jízdy.

V další sezóně se už konala semifinále a ze zavedeného rytmu vybočila pouze sezóna 1990 s dvojicí finále bez kvalifikace. O rok později už byla dvojice semifinálových klání zpátky a stejně tak jedno finále. Stejně jako mistrovství světa se i mistrovství tehdejší ČSFR vrátilo k systému čtyř závodníků na ovále. V dvaadevadesátém mohl mít každý pár opět náhradníka.

Právě třetí muž v sestavě stál u revoluční proměny v roce 1996. Šampionát se přejmenoval na mistrovství republiky tříčlenných družstev a mistr vzešel ze součtu bodů z osmi podniků. Ve stejném duchu závodily dvojice rovněž o rok později. A protože AČR sváděl boj s ČMF o zastoupení české sportovní autority ve FIM, nabízel různá lákadla a vedle finančních prostředků věnoval i pohár nejen skutečný, ale i do názvu šampionátu.

V osmadevadesátém vydržela seriálová podoba pouze u dvou semifinálových skupin, finále se konalo jako jeden závod, což ostatně vydrželo až do dnešních dnů. Semifinálový program se ovšem redukoval až vymizel úplně. Příčinou se stalo zavedení systému importovaného z Britských ostrovů, kde figuruje deset párů, a nízký pořadatelský zájem.

Převis poptávky ze strany týmů nad možnostmi startovní listiny řeší kvalifikace. Ta poprvé přišla ke slovu předloni v Liberci. Na programu dne byla i loni v Divišově a vše nasvědčuje, že i letos v září v Březolupech. Za devět ročníků existence britského rozpisu se řády mění pouze v otázce náhradníků. Ti mohli být součástí dvojice v letech 2006 a 2007.

Pražské týmy a závodníci vévodí statistikám:
V uplynulých devětadvaceti ročnících mistrovství republiky dvojic se nejčastěji na nejvyšším stupínku objevovali závodníci pražského klubu. RH Praha nebo PSK Olymp Praha ukořistila obdivuhodných osmnáct titulů (1977, 1979, 1980, 1986 – 1992, 1994 – 1997, 1999, 2000, 2006 a 2007).

Hegemonii Pražanů dokázali narušit pouze Plzeňané, kteří v letech 1978 a 1993 dokonale zužitkovali výhodu domácí borské dráhy. V historické tabulce figuruje lépe než Plzeň už jen Mšeno se třemi primáty ze sezón 2001, 2003 a 2004. Dvakrát triumfoval Slaný (2005 a 2008), jednou Liberec (2009) a to je z klasických klubů všechno.

V ostatních případech se prosadily soukromé týmy. Jako první Team Contra (1998), za nímž stál Alan Zubr. Později MPM, který propůjčil své logo Kopřivnici pro její finále (2002). A konečně loni fanouškovský HBC fans@Vrates s podporou Centra sportu Ministerstva vnitra. Jistě není bez zajímavosti, že se na všech těchto triumfech podíleli závodníci pražského Olympu.

Ti rovněž hrají prim mezi jezdeckými individualitami, které se mohou pochlubit zlatými medailemi z republikového šampionátu dvojic. Budeme-li v duchu fair-play počítat i nestartující náhradníky, dostaneme celkem šestatřicet jmen, z toho pět Poláků a jeden Slovák. Ryze mezinárodní záležitostí byl nejvyšší stupínek předloni, kdy se na něj dostali Grzegorz Walasek a Martin Vaculík. V ostatních případech tvořil cizinec pouze jednu část vítězné sestavy.

Seznam triumfujících závodníků mohl být o jednoho širší. Michal Matula měl roku 2002 představovat domácí část sestavy MPM Kopřivnice. Nebyl však připuštěn k závodu, protože ještě nedovršil šestnáct let, což bylo tehdy nezbytnou podmínkou účasti v seniorských závodech.

Nejvíc titulů z šampionátů dvojic inkasoval Antonín Kasper ml., který jich má dohromady osm (1987, 1992, 1994, 1995, 1996, 1997, 1999 a 2000). Se šesti primáty ho následují Zdeněk Schneiderwind (1989, 1994, 1995, 1996, 1997 a 1999) a Adrian Rymel (1997, 1998, 2002, 2004, 2006 a 2007). Pětkrát se na nejvyšší stupínek postavili Petr Vandírek (1986, 1988, 1990, 1991 a 1992) a Bohumil Brhel (1987, 1990, 1998, 2002 a 2006), čtyřikrát Lubomír Jedek (1986, 1989, 1994 a 1995) a Pavel Ondrašík (1996, 1997, 1999 a 2000).

Tři tituly mají v portfoliu svých úspěchů Jan Holub prostřední (1990, 1991 a 1992) a Richard Wolff (1996, 1997 a 1998). Dvakrát se radovali Jiří Štancl starší (1979 a 1980), Petr Ondrašík (1979 a 1980), Antonín Šváb (1996 a 2000), Martin Kubeš (1996 a 1997), Tomáš Topinka (2001 a 2003) a Krzysztof Stojanowski (2001 a 2003).

Jedenkrát dvojice vyhráli Václav Verner (1977), Jan Verner (1977), Jan Hádek starší (1978), Jindřich Dominik (1978), Roman Matoušek (1988), Bořivoj Hádek (1993), Jan Hádek mladší (1993), Jiří Štancl mladší (1993), Lubomír Batelka (1996), Piotr Dym (2001), Filip Musil (2001), Patrik Linhart (2005), Matěj Kůs (2006), Luboš Tomíček (2007), Martin Málek (2008), Karol Zabik (2008), Martin Vaculík (2009), Grzegorz Walasek (2009), Josef Franc (2010) a Zdeněk Simota (2010).

Rodinné záležitosti:
V české ploché dráze je obvyklé, že se ve výsledkových listinách objevují představitelé několika generací stejné rodiny. Výjimkou nejsou ani dvojice, by soubor příbuzných je tady omezen pozdější dobou vzniku a pětiletá přestávka v pořádání v období 1981 – 1985.

Přesto se i tady dají najít vztahy otec – syn, kteří se zapsali mezi šampióny. Poprvé to statistici zaznamenali v třiadevadesátém. Bratři Bořivoj a Jan Hádkovi navázali na titul svého otce Jana (1978) a zároveň Jiří Štancl napodobil svého otce Jiřího (1979 a 1980). O tři roky později se jim vyrovnali také Ondrašíkovi – otec Petr (1979 a 1980) a syn Pavel (1996 – 1998).

Ve dvou případech stanuli na nejvyšším stupínku pódia bratři. Václav a Jan Vernerovi vyhráli inauguraci šampionátu ve Slaném roku 1977. Na plzeňských Borech se v září 1993 ze zlaté medaile mohli radovat Bořivoj a Jan Hádkovi.

Právě Hádkovi zanechali nejvýraznější stopu bráno rodinnými měřítky. Zakladatel plochodrážního klanu Jan zvítězil v roce 1978. O čtrnáct let později ve svých sedmačtyřiceti letech ohlásil závodní comeback. A vedle extraligy se zúčastnil i šampionátu dvojic. V chabařovickém semifinále startoval se starším synem Bořivojem a ze třetí příčky postoupili do finále v Praze. V něm rodinný tandem doplnil i mladší syn Jan a společně skončili jako poslední.

O rok později už jeho synové vyhráli finále bez něho, když jim výrazně pomáhal Jiří Štancl. Zásluhou vnuka Michaela jsou Hádkovi první rodinou, která má v šampionátech dvojic zastoupeny tři své generace. Jeho nejlepším výsledkem jsou prozatím tři čtvrtá místa, která dosáhl s Janem Holubem, vnukem závodníka, s nímž Jan Hádek starší shodou okolností absolvoval světové finále dvojic v britském Belle Vue v červenci 1974.

Mistrovství republiky dvojic 2011:
Ke dni uzávěrky 31. ledna poslalo své přihlášky dvanáct týmů. O jejich aspirací je půl roku před termínem závodu těžké by jen spekulovat. A to tím spíše, nejsou-li známy přesné sestavy, jejichž nahlášení je ohraničeno kalendářním měsícem před konáním mítinku.

Prozatím se ví, že barvy DaK moto Františka Liebezeita bude hájit Filip Šitera a jeho kolegou by měl být závodník kvalit umožňujícími smělý útok na mistrovský trůn. O skutečnosti, k jakým změnám může dojít, svědčí i loňský případ Otruba Teamu.

Poslední závodní mohykán svitavské ploché dráhy se nejprve dohodnul s Romanem Čejkou. Jenže když křivka jeho výkonnosti nabrala prudký směr vzhůru, projevil o něho eminentní zájem sponzor SK Miletice. Námluvy proběhly s Lubošem Tomíčkem, který nakonec ale získal britské angažmá. Prostřednictvím Vladimíra Vopata se zvažovala i alternativa s Igorem Kononovem, avšak ten se zranil při tréninku na motokrosovém motocyklu. Nakonec došlo k dohodě s Jaroslavem Petrákem, jehož na poslední chvíli stáhnul Lubomír Vozár pro Pardubice. Po boku Jaromíra Otruby se na poslední chvíli objevil Zdeněk Schneiderwind mladší.

Bodový klíč 4-3-2-0 vylučuje remízu a preferuje závodníky, kteří umějí jezdit v páru. Pro úspěch a usnadnění vzájemné komunikace na dráze je ideální kombinace vyznavačů vnitřní a vnější stopy, alias lajnaře a venkaře v plochodrážní hantýrce. By na konkrétní jména letošního šampionátu budeme čekat ještě pět měsíců, už nyní se dá očekávat dramatická podívaná gradující od kvalifikace až po finále.

Dvojice přihlášené do MR dvojic – Březolupy, 3.9.:

Radek Fanta (licence HBC fans @ Vrates/CS MV)

PSK Olymp Praha

František Liebezeit (licence DaK moto Jablonec nad Nisou)

PK Plzeň

SK Miletice

ZP Pardubice

AK Slaný

AK Březolupy

Jaromír Otruba (licence)

AK Markéta Praha

PDK Mšeno

Speedway Club Žarnovica (licence)