Mořina – 25. února
Loni plánoval využít možností a souběžně závodit na stopětadvacítkách a pětistovkách. V půli sezóny se ovšem rozhodl věnovat se naplno silnější kubatuře. Menší motocykl však nebyl ještě odložen a vozil ho při Markéta Cupech a jeho modernější továrnou připravený bratříček s nálepkou Shupa i na travnatých oválech v rámci oficiálních šampionátu FIM a UEM. Letos jsou ovšem hlavním bodem jeho programu pětistovky, i když stopětadvacítka není definitivně minulostí a dvěstěpadesátka dokonce zůstává jedním z jeho hlavních výkonnostních cílů. Ondřej Smetana, nový závodník pražské Markéty, čtenářům magazínu speedwayA-Z všechno vysvětlí svými vlastními slovy.
Stopětadvacítka není ještě definitivně odložena
„Se stopětadvacítkama jsem skončil, protože už jsem měl věk na to, abych jezdil závody na půllitru,“ vrací se Ondřej Smetana do loňského června. „A taky jsem nestih‘ jeden mistrák pro zlomení ruky. Potom měl motor horší výkon, takže nebyla naděje na mistra ve stopětadvacítkách. Myslím si, že to byl správnej‘ krok, hodně se potřebuju zdokonalovat na pětistovce.“
Červnové soustředění v Chabařovicích ovšem nebylo naposledy, kdy se Ondřej Smetana v sedle plochodrážního kolibříka objevil. „Jo, jel jsem tři Markéta Cupy,“ vzpomíná. „Jeden sponzoroval táta a jeden speedwayA-Z. A hlavně to bylo ke konci sezóny, kdy byl čas. A tak proč bych se nesvez‘?! Definitivní tečka za stopětadvacítkou to není, když bude čas, mám v plánu, až bude zase táta sponzorovat Markéta Cup, že pojedu jen tak pro srandu.“
Stopětadvacítka mu však otevřela cestu do reprezentace. Při Zlaté trofeji UEM v nizozemském Loppersumu skončil sedmý, britský Tallington se Zlatou trofejí FIM mu přinesla jedenáctou příčku.
„Na to vzpomínám hodně,“ vypráví Ondřej Smetana. „Spíš na Loppersum. Tam bylo lepší umístění. Přijeli jsme tam a nikdo vlastně předtím trávu neviděl. Zezačátku tam byl takovej‘ mokrej‘ anglickej‘ trávník. Koukali jsme na trénink a říkali ‚to jsou magoři‘. Ani já, ani Škurlík jsme nevěděli, jak se to pojede.“
Obavy však naštěstí byly liché. „Nastal trénink na pásku,“ posunuje se Ondřej Smetana ve svém vyprávění o kousek dále. „Odstartoval jsem a najednou jel první. Zjistil jsem, že to jde. Zdeněk Schneiderwind nám povídá, a na trénink zapomenem‘, že prý bude v závodě dráha úplně jiná. A měl pravdu, na tý hlíně se už nedalo zatočit, ale dost bodů jsme posbírali. Pak mi v poslední jízdě scházel jeden bod do finále A a já zrovna spadnul, tak jsem jel ve finále B, který jsem vyhrál a to bylo to sedmý místo.“
A jak to vypadalo v Tallingtonu? „Podíval jsem se na dráhu a oni tam byly samý kravský hovna,“ směje se Ondřej Smetana. „Při závodě se mi moc nedařilo. Dráha mi moc nesedla. Jedna zatáčka byla nadvakrát. Zase jsem se dostal do finále B, kde mi to chcíplo na startu. Tak jsem to roztlačil, nastartoval a ještě jsem jednoho předjel. Rozhodčí to uznal, takže jsem nakonec skončil jedenáctej‘. Myslím, že jsme jako Češi nováčci s těma zápaďákama trošku zamíchali. Vědí o nás o Čechách a o Shupách.“
Ondřej Smetana a Michal Škurla se na travnatých oválech prezentovali jako tovární závodníci Shupateamu. „Tak ňák jsme si padli do oka,“ popisuje Ondřej Smetana, jak došlo ke spolupráci. „Měli jsme stejný zájem ukázat se ve světa a společně motorku vylepšovat. Motor s většíma ventilama jede asi o patnáct procent víc než motor předtím a pořád jdou Shupáci dopředu. Taky nám Šnajdr domluvil volné závody v Berghauptenu a v Morizes. V Morizes byla rychlá, dlouhá a písková dráha a tam se ukázalo, že třicetikiloví Francouzi mají obrovskou výhodu. Takže teď musej‘ makat Mikelové, Kovaříci, Klírové a Šifaldové.“
Dvěstěpadesátka na jeden závod, půllitr navždy
Letos se však v garáži v Mořině poblíž Karlštejna objevila dvěstěpadesátka. Motivace je nabíledni, druhý ročník Zlatého poháru FIM, jenž se uskuteční prakticky na den po loňské slánské ouvertuře ve švédském Norrköpingu. „Reprezentace ve stopětadvacítkách se už nebude opakovat,“ zdůvodňuje Ondřej Smetana. „Místo toho zkusím dvěapůli. Mám na to věk a chtěl jsem to zkusit. Je to poslední možnost, jak dosáhnout nějakýho výsledku v nižší kubatuře. Stopětadvacítka je moc velkej‘ krok dozadu. Ta dvěapůle je dost podobná půllitru, takže hurá do Švédska. Pojedeme tam s Edou asi o tejden dřív, že se to propojí s dovolenou. Motorku mám už stoprocentně připravenou včetně novýho motoru. Doufám, že to všechno klapne, nominace není ještě úplně jistá. Další závody na dvěpade už neplánuju, po závodě bude motorka na prodej.“
A jak hodnotí své půlroční účinkování v sedle pětistovky? Pár extralig, tři závody v junioráku, jeden přebor… „Nic moc, mám se pořád co učit, hlavně starty,“ nešetří sebekritikou. „Ta extraliga to bylo takový spíš do počtu, ale nějaký ten bodík byl. Třeba moje první jízda v extralize byl první bod, protože Partyzán nestih‘ dvě minuty. Ty tři závody v junioráku jsem jim moc nestačil. Mám se co učit, neměl jsem jistotu a letos bych jí chtěl dosáhnout. Ten jeden přebor mi moc nevyšel. První jízdu jsem si to hodil za ucho. Ty ostatní jízdy jsem měl respekt před startem, tak to byl spíš takovej‘ trénink.“
Hned ve své první sezóně v pětistovkách se však zapsal mezi mistry. Jeho Mšeno už podruhé vyhrálo extraligu. Avšak v jeho finálové sestavě Ondřej Smetana scházel. „Trochu mi to bylo líto,“ připouští. „Ale my jsme se se Standou Pouznarem střídali v juniorským náhradníkovi. Vanďa to s námi dělal spravedlivě, závody to byly pěkný i na pohled.“
Víkendové soustředění Mšena v italském Lonigu bylo zrušeno, nicméně sezóna se stejně blíží mílovými kroky. „Na sezónu už máme skoro hotovo,“ hlásí Ondřej Smetana. „Dvěstěpadesátka komplet, půllitr už jen pár hodin práce. A na fyzičce jsem střídal posilovnu AK Markéta se šroubkama. Šroubky jsou dobrý, je to trochu něco jinýho, do smyku to jde samo, moc mě to bavilo u Čejků i u Pecky. Můj letošní cíl je hlavně dostat pořádně motorku pod kontrolu, odject co nejvíc závodů, tréninků a soustředěních SCM s panem Křikavou. A nějaký ten výsledek ve dvěstěpadesátkách a juniorech snad přijde. Na dráze se svezu už patnáctýho března v Goričanu.“
Proslýchá se, že Ondřej Smetana bude jeden týden závodit s vestou Mšena a druhý s pražskou. V barvách klubu zpod Kokořína figuruje v extralize a v juniorských družstvech, v ostatních případech má uváděnou pražskou klubovou příslušnost. „Jo, musím to uvést na pravou míru, protože se mě na to pořád někdo ptá,“ reaguje. „A táta jim říká, že na podzim pojedu za Slaný a potom Pardubice a Plzeň. Takže Mšeno je super klub s výborným šéfem, ale nejsou tam dobrý podmínky pro tréninky a výchovu mladejch‘. Mám tam hodně fanoušků a doufám, že je neztratím. Už jsem pražský jezdec s podepsanou smlouvou. Budu mít školu v Praze a potřebuju hodně trénovat. Taky mládež vede Zdeněk Schneiderwind, kterej‘ se nám naplno věnuje a se vším pomáhá. Díky šéfům obouch klubů, že mě nechali ve Mšeně na družstva pro rok 2011 jako hosta a jednotlivce pojedu za mateřskou Markétu.“
Ondřej Smetana děkuje:
„Pozdravuji všechny fanoušky, závodníky a díky všem, co mi pomáhají.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Eva Palánová a Shupateam