Chotíkov – 16. února
V kalendáři byl pátek 28. srpna 2009. Na sklonku prázdnin skončilo mistrovství republiky stopětadvacítek. Na jeho počátku do něho Daniel Hádek nastupoval jako vicemistr s plánem zaútočit na mistrovský titul. Jenže po úvodním vítězství ve Slaném přišla série druhých míst za Jaroslavem Hladkým. Plzeňan ještě ve mšenských boxech plánoval, že loňské stopětadvacítky musí být jeho. Avšak všechno bylo jinak a přišel rok pauzy.

Zelená Shupa, jenž navzdory minimálním úpravám nestačila v závěrečné klasifikace šampionátu stopětadvacítek 2009 pouze na Jaroslava Hladkého, skončila prodaná v severočeských Chabařovicích. A po Danielu Hádkovi nebylo v plochodrážních boxech ani vidu, ani slechu.

„Přes zimu mi ňák přelítlo přes nos, že s plochou skončím,“ vysvětluje Daniel Hádek. „Začal se mi totiž líbit dirt jump na kolech. Dostal jsem i kolo, ale potom, když byl začátek sezóny a já viděl kluky, jak jezdí, tak mi to bylo líto, že jsem skončil. Nemoh‘ jsem kvůli tomu ani spát. Tak jsem řek‘ tátovi, že chci zase jezdit, ale jen na půllitru, a on souhlasil.“

Loňskou sezónu strávil Daniel Hádek trénováním, ale i na ně musel čekat. „No, když jsme měli postavenýho půllitra, těšil jsem se, že budu jezdit,“ vypráví. „Ale brácha v tu dobu zadřel několik motorů a já mu půjčil svůj. Nakonec jsem mohl jezdit. Sice jsem musel jezdit na bráchovo rámovině s mým motorem, ale pořád lepší než nic. A na jaře jsem už začal trénovat.“

Letos už figuruje na soupisce Mšena pro extraligu a juniorská družstva, zatímco v ostatních šampionátech bude vystupovat v plzeňských barvách. Navzdory třem sezónám v sedle stopětadvacítky pro něho bude spousta věcí nových.

„Budu si připadat jako nováček,“ nezastírá. „Sice vím, jaké to je bejt‘ na závodech a stát na startu, ale půllitr je něco trochu jiného. Je to rychlejší, silnější a navíc budu vynervovanej‘ ještě víc než při stopětadvacítkách.“

Sezóna pro něho začne počátkem května po oslavách patnáctých narozenin. „Celou zimu jsem posiloval,“ sděluje světu, že rozhodně nezahálel. „Teď zrovna s tátou a dědou děláme motory a nechám si udělat nový dečky. V sezóně 2011 bych chtěl bejt‘ v devatenáctkách na bedně a v jednadvacítkách do osmýho místa.“

Daniel Hádek děkuje:
„Chtěl bych poděkovat hlavně svým rodičům, že mají se mnou a s bráchou trpělivost, dědovi za ladění motorů, našim mechanikům, kteří s námi jezdí na závody, a taky fanouškům.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a archív Daniela Hádka