Miloslav Čmejla slaví šedesátku prací na své knižní autobiografii

Štětí – 15. února
Dnes se dožívá kulatých šedesátých narozenin Miloslav Čmejla. Většinu svého života prožil okolo ploché dráhy, kam ho jeho tatínek začal brát už v pěti letech. Závodní začátky však neměl jednoduché a jeho vyprávění o vožení motocyklů ze Štětí vlakem zní mladší generaci jako staré pověsti české. Když pověsil kombinézu na hřebík, věnoval se moderování.

Jako první začal používat bezdrátový mikrofon přímo z dráhy a obvyklý strohý projev svých kolegů okořenil prvky uvolněné show. Za osmadvacet let odhlásil přes 600 mítinků v motokrosu, automobilovém sportu, ale především své milované ploché dráze. Za tu dobu posbíral mnoho zkušeností, potkal mnoho osobností a prožil spoustu zážitků.

Na radu přátel začal psát autobiografickou knihu. Magazín speedwayA-Z, jenž se dnes připojuje k dlouhé řadě gratulantů, získal jako první médium svolení publikovat krátkou ukázku z pera Miloslava Čmejly.

Úryvek z připravované autobiografie Miloslava Čmejly:

JAK JSEM POUŽIL SVOU NĚMČINU

V německém Stralsundu je kousek k moři a tak jsme této možnosti využívali poměrně často. Obzvl᚝, když jsme zjistili, že se tam nachází nudi pláž. To jsme si vždy lehli na deku vedle sebe jako porota, abychom dobře viděli a pak jsme hodnotili od jedné do deseti celkový dojem, rozměry a nejvíce vzhled a barvu dívčích klínů.

Většina z nás tehdy kouřila a neměli jsme si čím zapálit. A tak padla volba na mě, abych to zařídil. Tehdy jsem uměl tři slova německy, dnes už pět, a tak jsem vyrazil. Vybral jsem si staršího pána okolo padesátky a říkám mu: „NEMÁTE PROSÍM VÁS SIRKY BITE.“

Ukazuji mu pracně rukama, že si chci zapálit, načež se ozvalo: „TO VÍŠ, ŽE MÁM .“ Byl jsem tak zaskočen a zblbnutej zároveň, že jsem mu odpověděl německo-rusky: „DANKE ŠÉN TIBJÉ.“

Nevím, co si v té chvíli myslel, ale jeho pohled na mě vyjadřoval mnohé. Pravda ale je, že jsem odešel se zapáleným cigárem. Kluci po zhlédnutí tohoto duelu se na dece váleli smíchy a na chvíli zapomněli i na naše krásky z NDR a to je co říct. O této historce se ve Slaném i jinde bavíme dodnes.

Foto: archív autora