Slaný – 22. ledna
Nebýt zlomeného prstu ze srpnového utkání českého juniorského týmu proti Chorvatům v duelu jadranské ligy, který ho na měsíc vyřadil z aktivního závodění, mohl být s loňskou sezónou spokojen. I když… By je ve svých sedmnácti letech prakticky ještě na prahu své kariéry, touha po stupních vítězů mu rozhodně není cizí. Proto se mu série loňských čtvrtých míst nelíbí a usilovně pracuje na jejich vylepšeních. Slovní spojení získávání zkušeností se opakují prakticky ve všech odpovědích Romana Čejky na otázky, které mu magazín speedwayA-Z v exkluzivním rozhovoru položil.

speedwayA-Z: „Na rozdíl od většiny závodníků už má za sebou první závody letošní sezóny. Šroubky zkouší víc borců, ale minimum při závodních příležitostech. Myslíš, že na jaře budeš mít oproti svým soupeřům nějaké výhody?“
Roman Čejka: „Určitě to nějaká výhoda je. Ruce si zvykaj‘. Sbírám taky nový fanoušky třeba v Míšni. Píšou mně na facebook, fanděj‘ mi, posílaj‘ fotky, co si se mnou fotili. Hlavní je, že jsem v kontaktu s motorkou. Na šroubkách to je, jak když jedu na úplně prochcaný dráze. Musí se víc pracovat s motorkou, nedrží tolik, je to takový jako na vodě. Záleží na kole a tvrdosti ledu.když je dobrý kolo, dá se to srovnat s normální plochou dráhou. Jenže my jsme ty kola ještě nevychytali. Na ten úkor byly třetí místa v Oberau a Geisingu. Není to o motoru, je to o zadním kole. Moc se mi tam líbilo, super atmosféra na těch závodech, baví mě to. Chtěl bych tam jezdit dál. Škoda, že to není někde tady v Čechách, nejsou peníze. Je to nebezpečnější proti normální dráze, musí se dávat větší pozor. Nechci do toho chodit po hlavě, ale jezdím s rozumem. Sezóna je dlouhá a je přede mnou. Nechci se na šroubkách zmáknout. Ještě bychom měli jet do Drážďan na rychlobruslařskou dráhu. Těším se tam, ta dráha má čtyři sta metrů. Dá se tam parádně rozjet a bude se to víc podobat plochý dráze.“

speedwayA-Z: „Loňská sezóna byla bezesporu ta nejlepší ve tvé dosavadní kariéře. Mezi tvá aktiva patří i čtvrté místo v mistrovství republiky jednotlivců. Jak vnímáš své umístění a celkové účinkování v seriálu?“
Roman Čejka: „Určitě je to úspěch, nečekal jsem to. K tomu čtvrtýmu místu jsem snad odsouzenej‘. Několikrát jsem byl čtvrtej‘ a celkově čtvrtej‘. Měl jsem pád (při utkání jadranské ligy v Pardubicích – pozn. redakce) a stál a tím přišel o bednu. Může za to ten Chorvat. Byla to zbytečnost. V junioráku to doteď bylo dobrý. Byla konkurence, dalo se závodit. Udělali jsme změny v motorech a myslím si, že by to mohlo bejt‘ lepší. Uvidíme, snad se nepřihodí nic špatnýho v sezóně, třeba pád nebo nedostatek financí. Mohlo by to bejt‘ lepší, jestli to vyjde, jak má, koupíme GM. Kluci, co na to jezděj‘, říkaj‘, že je to lepší jak Jawa. Ale může se stát, že to nevyjde, je to o štěstí, jak to trefím, může se stát, že ten motor bude špatnej‘. Uděláme pro výsledek všechno. Řek‘ bych,že čtvrtý místo je úspěch, ale doufám, že se u toho nezastavím a půjde to dopředu.“

speedwayA-Z: „Na stupně vítězů ses nedostal ani při mistrovství republiky do devatenácti let v Liberci. Tady ovšem rozhodla jedna jediná finálová jízda. Je pro tebe lepší seriál a nebo jedna rozjížďka stylem hop trop?“
Roman Čejka: „Se svým týmem jsem si vybíral pozici na startu. Poradili jsme se a ono to nějak nevyšlo. Vybrali jsme špatně. Neodjel jsem a skončil čtvrtej‘. Je to špatnej‘ systém závodu. Jak říkám, jsem odsouzenej‘ na to čtvrtý místo. Seriál by byl lepší, kdyby se to jelo na víc závodů. Tady se snažím celej‘ závod vyhrávat a pak se dostanu do finálový jízdy, kdy mi to může zrovna nevyjít. Může se stát cokoliv, nervy, odejde technika. Letos by to mohlo bejt‘ lepší. Uvidíme, naladíme to, jede se to v půlce sezóny a mám šanci to v Pardubicích ještě odzkoušet a připravit se na ten závod. Snad to bude o ten stupínek lepší.“

speedwayA-Z: „Spolu jste s Michalem Dudkem jste v šampionátu juniorských družstev byli jedinými, kdo mohl ohrozit fenomenální Plzeňany na jejich cestě za titulem. Srpnový závod v Pardubicích sis ale bezesporu představoval jinak, že?
Roman Čejka: „Měli jsme docela velký šance ty dvojice vyhrát. Připletly se do toho závody s Chorvaty, kde se mi přihodil ten pád. Zlomil jsem si prst, měl otřes mozku, bolesti zad a další věci k tomu. S tím se nedalo jezdit, nechali jsme to Plzeňákům zadarmo. Tady to bylo o něco lepší než čtvrtý místo, ale je to škoda, mohli jsme bejt‘ mistří. Já bych byl poprvé na pěu mistr republiky. Je to škoda, nevyšlo to, letos to snad bude lepší. Do týmu nám přijde ještě Eda. To je docela dravec, je to pro nás plus. Myslím si, že budeme lepší!“

speedwayA-Z: „V květnu ses na poslední chvíli objevil v sestavě národního týmu pro semifinále mistrovství světa juniorských družstev v Plzni. Záskok to byl jako hrom, protože ses stal nejlepším českým jezdcem.“
Roman Čejka: „To byl nečekanej‘ závod. Byl jsem nasazenej‘ na poslední chvíli, ani jsme se nepřipravovali. Po soustředění, který před tím bylo v Plzni, jsme udělali úpravy na motoru. Když jsem to zkoušel, myslel jsem, že sedím na raketě. Úplně jsem se toho bál, ale pořád jsem si myslel, že stejně nepojedu. A nakonec jel. Od startu to letělo jako sviňa a na rovince to byla šílená raketa. Nečekal jsem, že by to s takovejma‘ jezdcema‘ vyšlo, ale bylo to dobrý. Osm bodů je velkej‘ úspěch, bylo to nejvíc z českýho týmu. To je můj největší úspěch z celý sezóny. Takovejch‘ závodů by mohlo bejt‘ víc, tohle byl asi nejlepší nebo nejúspěšnější závod kariéry. V českým týmu se domlouvalo, že pojedeme padesát sedm a pak maximálně o tři zuby vejš‘. My jsme řekli, že ne, že se mi to nezdá. Jeli jsme podle sebe, vyšlo to, fungovalo a bylo to super. Každej‘ má motory nastavený jinak a nikdo nám do toho nemůže kecat. Výsledek byl super, kdyby se jelo na starejch‘ vejfukách, bylo by to taky jiný. Vůbec jsme na ně nebyli připravený a určitě by to bylo lepší.“

speedwayA-Z: „Divišovské evropské finále týmů do devatenácti let tě už nemohlo minout. Celou dobu jste se prali se Švédy o stříbro. Vnímal jsi nakonec bronz jako úspěch, neúspěch nebo sis vzal z té dráhy i nějaké ponaučení?“
Roman Čejka: „Dne předtím pršelo, dráha se úplně změnila, než byla na soustředění. Úplně jsme s tím nepočítali, nakonec se to jelo, dráha byla hrozná. Mně se na tom jelo špatně. Kdyby nepršelo, mohlo to bejt‘ lepší. Já dělal, co jsem moh‘. Měli jsme na to porazit Švédy. Nejsou tak silný, daj‘ se porazit. My měli problém s technikou, ne všem ta dráha vyhovovala, takže jsme mohli bejt‘ lepší. Bronz byl zaslouženej‘, aspoň jsme nebyli poslední. Byla velká šance bejt‘ druhý, to by byl pro Česko úspěch za iks let.“

speedwayA-Z: „A jak vzpomínáš na svou premiéru v mistrovství světa vůbec? V německém Neustadt/Donau jsi zaskočil za Attilu Lörincze a na dráze s mantinely daleko od dráhy obsadil jedenáctou pozici. Nicméně ve finále v Pardubicích jsi se nakonec objevil…“
Roman Čejka: „To bylo taky nečekaný. Na poslední chvíli jsem se tam dostal místo Maďara. Byli tam ještě dva další český závodníci, takže jsme se mohli poradit o převodech. To bylo taky plus. Byla to moje první zkušenost s mistrovstvím světa. Nějakej‘ bod jsem udělal, ale nic moc. Třikrát jsem šel na držku, dvakrát v jedný jízdě, ale nakonec jsem v ní stejně dojel třetí. Mantinely tam jsou daleko, pro jezdce je to určitě dobře. Ale mně to na výkonnosti nic nepřidalo. Byla to zkušenost zajezdit si s takovejma jezdcema. Můžu se otrkat. Vím, kde se mám zlepšovat, co zlepšovat, kde dělám chyby. Okoukávám ty jezdce, kde jedou, jak jedou, snažím se jim vyrovnat. Je to určitě dobrý, jet takový závody. Ale kdo by čekal postup z jedenáctýho místa do finále v Pardubicích, to se normálně nestává (smích). To bylo štěstí a Pardubicím děkuju, že mě tam dosadili. Byl to můj první závod po zranění. Nevěděl jsem, jestli to můžu odjet. Žádnej‘ trénink před tím nebyl. Dojel jsem v pohodě, předtím celej‘ tejden pršelo, toho jsem se samozřejmě taky bál. Nakonec jsem to dojel ve zdraví. Zvládali jsme to v pohodě. Kdybych nebyl po pádu, výsledek moh‘ bejt‘ taky lepší, ale spíš ne. Je to další zkušenost.“

speedwayA-Z: „Podařilo se ti probít do finále mistrovství republiky jednotlivců. Jak těžké to bylo v Liberci dokázat a jak se ti líbilo být mezi nejlepšími Čechy?“
Roman Čejka: „Bylo to vydřený, do toho závodu jsem se dostal zaslouženě. V kvalifikaci jsem měl dobrý chvilky. Taky mi to dalo nějaký zkušenosti. Ve finále byla velká konkurence a nebyly žádný ambice.nepočítal jsem, že bych se dostal do osmičky. Ale zase zkušenosti. Dá se říct, že jsem byl jako jedinej‘ přímo kvalifikovanej‘ junior. A to je velkej‘ úspěch. Ve finále jsem nepočítal se žádným výsledkem, šlo o zkušenosti. A ty jsem nabral a zviditelnil se i trošku v televizi.“

speedwayA-Z: „Otázka extraligy přichází na přetřes už hodně dlouho. Faktem zůstává, že Slaný vypadl v základní části. Jak se díváš na vystoupení svého klubu a svoje vlastní? Jako junior jsi se stal klíčovým závodníkem sestavy.“
Roman Čejka: „Měli jsme smůlu. A náš kůň Martin Vaculík nejel všechny závody, což pro nás bylo mínus. Bohužel jsme se nedostali ani do semifinále. Kdyby byl na všech závodech, mohli jsme bejt‘ stoprocentně vejš‘. Já jsem pro svůj tým udělal všechno. Každej‘ bod je dobrej‘. Systém je na hovno, špatný pro týmy, že je víc závodů a stojí to víc peněz. Na čtyřutkání by to nebylo tak náročný a možná i pro lidi zajímavější. Takovejhle systém pro Čechy není moc dobrej‘. Ale pro mě je to dobrý, protože mám větší šanci, že se svezu a budu bodovat. Snad to bude příští rok lepší. Systém se nezměnil, což je pro mě dobře. Víc závodů, víc jízd, víc zkušeností. Uvidíme.“

speedwayA-Z: „V depu se po tvém boku objevuje zkušený mechanik Antonín Polák. Jak došlo ke spolupráci a jak velká výhoda je mít takového borce ve svém týmu?“
Roman Čejka: „Pro náš tým je pan Polák nedocenitelnej‘. Moc si toho vážím, on to dělá zadarmo z lásky k plochý dráze a kvůli mně. To jsou hodiny, hodiny a hodiny, co trávíme na motorkách. Plochý dráze se pan Polák věnuje celej‘ život, takže tomu hodně rozumí. Moc mi poradil, hodně mě toho naučil a dost svých porychtunků nám vyrobil nejen pro naladění motorů. Pracuje jako nástrojář, takže některý věcičky vyrobí po pracovní době v práci. Takový možnosti doma nemáme. Naposledy jezdil s Petrem Babičkou a už tenkrát nám občas poradil. A když Bába skončil, neváhali jsme. Oslovili jsme ho a skočili po něm. Moc se mu nechtělo, chce mít svůj klid, ale přemluvili jsme ho a moc nám pomáhá. Lepšího člověka už nenajdu, což je paráda. Doufám, že s náma bude jezdit dlouho. Až do mýho plochodrážního důchodu (smích). Do tý doby se od něj chci naučit ty jeho fígle a vychytávky co nejvíc. On je pro nás velký plus. Je s ním strašná sranda, ty zážitky, co vypráví. Naladí tě do pohodičky, i před závodama tě uklidňuje, což je taky plus pro psychiku. Kdyby pan Polák na plochou dráhu zanevřel, budeme poloviční tým. Třeba by koukáme, jak světoví jezdci ladí motor, chtěli bychom to zrealizovat, ale pan kolega jen řekne ‚takhle to nebude‘. Udělá to obráceně a funguje to líp. Co by za něj dali jezdci Grand Prix!“

speedwayA-Z: „Obligátní otázka na konec každého rozhovoru je stejná. Takže ani tebe se nemohu opomenout zeptat, jak se chystáš na novou sezónu a co bys v ní rád dosáhnul.“
Roman Čejka: „Na sezónu se chystám intenzivně. Každou sobotu a neděli, někdy i v tejdnu makáme na motorkách a všem, co se motá kolem toho. Dávám do toho moc, co se týče techniky. Udělám všechno pro to, abych v další sezóně byl o krok lepší. Chodím třikrát tejdně do posilky. Makám na sobě moc, zbrojím. Moje cíle jsou nejhůř na bedně ve všech soutěžích. Děláme pro to všechno. Teď už záleží jen na mně.“

Roman Čejka děkuje:
„Hlavně panu Polákovi a jeho manželce, takovi a celý rodině, pomáhaj‘ mi strašně moc. Všem sponzorům Autodíly Češka, Speeddrill, Zemní práce Vratislav Pokorný, Altmanmoto, Šrámek Elektro, Milan Mach, Stuha a obec Ledce. Omlouvám se občanům za věčný rachot a rušení klidu. AK Slaný a SCM AČR za podporu. Pak chci poděkovat fanouškům a všem, co mi pomáhaj‘ a podporujou mě.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Jiří Havlíček a Wojta Zavřel