Jablonec nad Nisou – 9. dubna
Mít smůlu jako Daniel Šilhán by se mohlo stát ustáleným českým příslovím. Nicméně severočeský závodník v pardubických službách se už za sezónami 2019 a 2020 neohlíží. Lékař mu povolil sednout na motocykl a on se dle svých slov neskutečně těší na svůj návrat na ovály.
Poslední kontrolu odložil koronavirus
„Od prosince jsem se snažil ruku rozhýbávat,“ vypráví Daniel Šilhán, co dělal po své prosincové operaci. „V ruce mi loketní kost už srostla a navíc dobře, takže už jsem v tom měl nějakou oporu. Bohužel špatně srostla vřetenní kost a kvůli ní jsem šel na druhou operaci. Na začátku ledna jsme jeli na kontrolu. Tam mi už sundali sádru, bylo to kolem čtyř týdnů, takže jsem byl dost šťastný, jelikož jsem s předchozí sadou strávil kolem dvou měsíců. Od téhle kontroly jsem mohl pomalu začít něco s rukou dělat. Mačkal jsem míčky, posléze kolečka a taky nějaký lehký činky. Další kontrola byla naplánovaná na březen, do té doby jsem měl ruku šetřit, ale postupně do lehké bolesti už i cvičit v uvozovkách, cvičení se tomu úplně říct nedá. Musel jsem být velmi opatrný, nesměl jsem někde spadnout nebo tu ruku zatěžovat celou vahou. V pohybu jsem se udržoval hlavně na rotopedu.“
Minulý týden však lékař pardubickému juniorovi povolil sednout si na motocykl. „Na tuhle kontrolu jsem měl jet už osmého března, ale chytli jsme v celé domácnosti koronavirus,“ povzdechne si. „Takže jsme byli mimo, na kontrolu jsem se dostal až 30. března. Prohlídka proběhla dobře, s panem doktorem jsme si potřásli rukou a oba doufáme, že se už neuvidíme (smích). To nemyslím nijak zle, s péčí v Thomayerově nemocnici jsem nadmíru spokojen, vyšli mi vstříc a ruku mi dali dohromady, za to jsem velmi vděčný. Na motorku už můžu, tak jsme s taťkou hnedka sedli do sedel na malou projížďku. Ruku jsem cítil, ale nic strašného, na plošině to ještě uvidíme. Bohužel jsem mohl jezdit jenom asi dva dny, poté začalo pršet a dokonce sněžit. Když se bavíme, tak máme před domem kolem pěti centimetrů sněhu a týden předtím bylo kolem 15 stupňů, takže jsem to už viděl dobře. Na plochodrážní motorce jsem ještě neseděl, ale už můžu počítat dny, kdy to konečně bude. Prognózy byly s uzdravením všelijaké, měl jsem začínat někde na přelomu května a června, takže tohle je opravdu skvělá zpráva, že o tolik ze sezóny nakonec díky bohu nepřijdu.“
Pádná odpověď na otázku proč
Kromě pražské první ligy jsou ostatní české ploché dráhy v dubnu odvolány, což Danielu Šilhánovi hraje svým způsobem do noty. „Můj návrat je na spadnutí,“ říká. „Pan doktor mi dovolil jezdit, ale na druhou stranu jsem teďka dlouho nemohl cvičit. Jakmile budu připravený, tak do toho skočím. Teďka na sobě dost pracuju, tak to snad bude vidět. Je jasný, že ty měsíce v zimě, co jsem nebyl stoprocentní, budou chybět, ale už se to zlepšuje Budu muset začít zlehka, už to je dlouho, co jsem na motorce seděl a neskutečně se těším.“
A jaké jsou jeho plány v souvislosti s plochodrážní kampaní 2021? „Sezónu zatím moc neplánuju,“ svěřuje se Daniel Šilhán. „Teď je hlavní co nejčastěji sedět na motorce. Tenhle rok bych se chtěl vyvarovat zranění a postupně se zlepšovat. Je to jako každý rok, být vždycky lepší, než to bylo minule. Budu pro to dělat maximum a opravdu neskutečně se teďka těším. Jdu do toho, nedávám si nějaké obrovské cíle, chci hlavně podávat stabilní výkony a hlavně mít radost z jízdy. Nakonec proč to závodník dělá… Každý trenér, kterého jsem poznal, měl tuhle zásadní otázku ‚Proč tu jseš? Proč jezdíš?‘ Jezdím, protože JÁ chci, a protože to mě baví.“
Daniel Šilhán děkuje:
„Na závěr musím poděkovat úplně všem, co mi drželi palce. Už dlouho jsem nebyl přímou součástí a teďka se vracím. Pořádně se připravím a pak jen jezdit a jezdit.“
Foto: Karel Herman a Daniel Šilhán st.
