Saalfelden – 22. ledna
Rakouský Saalfelden je už řadu let tradičním pořadatelem semifinále mistrovství světa na ledové ploché dráze. Ovál uprostřed krásné scenérie alpských kopců vedle vesničky Lenzing zažil už spoustu bitev ohřebovaných speciálů a obvykle se pyšní i velice dobrou diváckou návštěvou. Ta se ale letos tak úplně nekonala. Ochozy sice prázdnotou nezívaly, ale oproti předchozím létům byl úbytek diváků viditelný na první pohled. Příčinou byla absence doslova a do písmene domácí superhvězdy Franze Zorna. Většina místních je zkrátka zvyklá přijít povzbudit svého slavného souseda. Ten se ovšem stačil kvalifikovat už před týdnem v nedalekém Sankt Johannu a nyní se ve stejné době účastnil polského Sanok Cupu.

Okruh postupových favoritů pro Grand Prix bylo třeba hledat už tradičně ve dvojici Rusů reprezentovanou tentokrát bratry Chomicevičovými a německy mluvícím duem Bauer – Simon. Všichni zmínění neponechali nic náhodě a s přehledem si zajistili místenku mezi ledařskou smetánkou. Vítězství si s plným bodovým ziskem odvezl Dmitrij Chomicevíč, kterého úvod sezóny zastihl ve velmi dobré formě a do Saalfeldemu přijel ověnčen titulem čerstvého mistra Ruska. Ten mimo jiné neobnáší nic menšího, než nutnost porazit fenomenálního a téměř bezchybného multišampiona Krasnikova. O druhém místě za Dmitrijovými zády musela rozhodnout až dodatková jízda, jedna z nejhezčích rozjížděk sobotního odpoledne. Ta se nakonec stala kořistí Vitalije Chomiceviče. Starší z bratrského dua je jediný ze startovního pole, který ví, jak chutná titul individuálního mistra světa. Start mu sice nevyšel podle představ, ale odvážným manévrem po vnějšku dráhy si nakonec vybojoval druhý stupínek po pravici sourozence. Spolu s nimi se na bednu dostal k radosti publika i domácí dravec Harald Simon, zatímco na Němce Günthera Bauera zbylo místo těsně pod. Smutný z toho určitě nebyl, víc než se soupeři se potýkal s teplotou a nachlazením, takže cílem dne byla jednoznačně kvalifikace do elitní série.

Hlavním otazníkem tak až do závěrečné série zůstávalo především poslední postupové místo. To si nakonec zaslouženě vybojoval Švéd Peter Koij. Malý bojovník s vizáží rockera byl překvapivě nejrychlejší už v tréninku. Přesto se, trochu i v duchu pravidla dobrý trénink – špatný závod a naopak, přisuzovaly větší šance spíš jeho krajanu Lindströmovi, Holanďanu Stellingwerfovi či domácímu mladíkovi Schwaigerovi. Koij se ale prezentoval velice rychlými starty, jízdou bez zbytečných chyb, či bodových ztrát a protože se v rozhodujícím vzájemném duelu s úspěchem ubránil četným atakům mezinárodně ostřílenějšího krajana Lindströma, mohl se oprávněně radovat z postupu mezi nejvyšší ledařskou klasu. V nepříliš často obměňované společnosti bude spolu s mladičkým Rusem Karačincevem a Finem Järfem další zcela novou tváří. Dlužno však dodat, že v případě Koije, nejde o žádného zelenáče, ale závodníka, který se příští jaro potká s Abrahámem. Na druhé straně ve srovnání se špičkovým párem svých krajanů Svensson – Serenius, jde na švédské poměry o téměř talentovaného začátečníka.

Přímý postup do Grand Prix tak poněkolikáté těsně unikl Per – Andersi Lindströmovi. Muž, který se do povědomí mnoha českých fandů zapsal hlavně boxerským extempore s Janem Klatovským před pár lety v Inzellu, sice dlouho živil své postupové ambice, ale nakonec hodně litoval už zmiňované prohry s krajanem Koijem. Nějakou dobu byl ve hře i sedmý Mario Schwaiger, jeho akcie ale výrazně klesly po mizerném startu ve třetí sérii, kdy ztrátu nedokázal dohnat a přišel o body právě s oběma švédskými rivaly na pátou příčku. René Stellingwerf byl handicapován zlomenou nohou z tréninku ve Švédsku, a když se přidaly i trable s technikou, díky kterým nestihl první jízdu dne, zhodnotil sympatický Holanďan v polovině závodu reálně situaci a dal šanci na svezení krajanu Schukkenovi v roli náhradníka.

Náš Jan Pecina rozhodně nezklamal a podal možná nejlepší výkon v mistrovství světa ve druhé části své kariéry (není příliš známé, že Jan Pecina je světový finalista v roku 1987, v devadesátých létech pak nezávodil – pozn. redakce). Ukázal kvalitu a značný díl bojovnosti, potrápil i hodně silné soupeře, například Lindström se o výhru nad ním strachoval do posledních metrů. Tvrdá práce v přípravě doprovázená i výrazným zhubnutím přináší výsledky.

I Lukáš Volejník určitě sám ví, že měl na lepší výsledek, než dva body, se kterými Saalfelden opouštěl. Sobota zkrátka nepatřila k jeho šastným dnům. Nelze mu upřít snahu a bojovnost, ale srážely ho problémy, které někdy k závodění provázejí. Ve třetí sérii ho zastavil nepříjemný pád, po něm následovaly problémy s technikou a poslední jízda na stroji vypůjčeném od Angličana Marka Uzzela. Při jeho věku i nadšení lze brát výsledek jako cennou zkušenost do budoucna.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)