Mezi trénujícími závodníky na první Zlatou přilbu Československa roku 1929 nechybí ani Marie Svobodová, která studuje na Karlově univerzitě v Praze. Za řidítky své pětistovky Grizzly je dle dobových zpráv docela rychlá, nicméně rozhodující slovo má tatínek. Holka prostě žádnou plochou dráhu nepojede! Dnešní mezinárodní den žen přesto může slavit dost odvážných dívek, které za řidítky plochodrážního motocyklu nejen trénovaly, ale také závodily.

Premiéra první ženy, která na našem území absolvovala plochodrážní závod, patří zřejmě Slovence Gertrúdě Hofmanové. Paradoxní je, že nikdy plochou dráhu nejezdila. Sedlala terénní stopětasedmdesátku ČZ a zkraje šedesátých let spolu s ostatními slovenskými motokrosaři jezdila ploché dráhy na ledě, které vzhledem k motocyklům byly na hony vzdálené klasickým ledům.

V osmdesátých letech s plochodrážní pětistovkou trénovala Alice Štanclová, dcera fenomenálního závodníka. Na start se postavila až Jana Račáková, která s vestou Pardubic v prvních letech stoleté proháněla stopětadvacítku.

Na slavnostní start nové série Markéta Cup v dubnu 2008 dorazila také Michaela Krupičková. Dívka z Jablonce toho jako česká zástupkyně něžného pohlaví dokázala zatím nejvíc, brala cenné kovy z domácích i mezinárodních soutěží. Etablovala se i s pětistovkou, s níž se představila i v dlouhodrážním mistrovství světa.

Od chvíle, kdy Michaela Krupičková roku 2014 ukončila kariéru, žádná Češka s plochodrážní pětistovkou nezávodila. Motocykl kolibřího objemu však sedlala Plzeňanka Terezie Nádraská a v posledních letech i další Severočeška Štěpánka Nyklová.

České publikum mohlo v průběhu vidět i plochodrážníce z ciziny. Dánka Sabrina Bogh proháněla ve finále evropských devatenáctek v Pardubicích i Miroslava Fencla. Nynke de Jong z Nizozemí se stala tváří mnoha závodů na lázeňském kilometru. Nejvíc plochodrážnic k nám však přijelo z Německa, stačí jen připomenout Celinu Liebmann či Alinu Sassenhagen v poslední době.

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Antonín Škach a archív autora