Slaný – 24. ledna
Na konci sezóny 2019 nechal stopětadvacítku stopětadvacítkou. Logicky se rozhodl pro dvěstěpadesátku. Nemohl si ovšem vybrat horší období. První koronavirová vlna zmrazila veškeré dění na našich oválech až do začátku června. A když se konečně začalo závodit, Bruno Belan stále ještě s dvěstěpadesátkou trénoval.
Nový začátek se čtvrtlitrem
„Snažil jsem se kluky dohnat,“ vypráví Bruno Belan o svém přestupu do prostřední plochodrážní kubatury. „Měli většinou rok náskok. Korona mi dovolila dvakrát trénink. A pak už jsem šel rovnou do závodu, jelikož nemocnice ve Slaném nepovolila tréninky kvůli kovidu.“
Pět let úspěšně závodil se stopětadvacítkou. Pravda, na titul mistra republiky nedosáhl, ale členem naší užší špičky se stal a medaile vozil nejen z našich, ale i mezinárodních závodů. Zdálo by se, že tyto zkušenosti mohl při ovládání silnějšího motocyklu uplatnit.
„Zkušenosti ze stopětadvacítky mi vůbec nepomohly, jelikož dvěstěpadesátka se ovládá úplně jinak,“ staví Bruno Belan podobné hypotézy hlavou dolů a vzhůru nohama. „Při prvním tréninku jsem nemohl dvěstěpadesátku dostat ani do smyku. Snažil jsem se jezdit rychleji, ale trvalo dlouho, než jsem se s ní srovnal.“
Poslední skok do stopětadvacítek
Pardubická ouvertura mistrovství republiky dvěstěpadesátek se obešla bez Bruna Belana. Ve druhém díle šampionátu ve Slaném závodil také on. Skončil pátý, ale další týden v Praze už jel rozjezd o třetí místo. Ale přišel pád…
„V Praze jsem měl smůlu,“ povzdechne si slánský závodník. „Bohužel jsem neodhadl dráhu a spadl, nejdříve pád vypadal nevinně, ale nakonec mě vyřadil na delší dobu z ježdění.“
Stopku mu vystavila fraktura ruky. Sice plánoval comeback již v červencovém Liberci, z čehož bohužel sešlo. Nakonec závodil až v srpnu v Chabařovicích. Při mítinku série PRO-TEC Speedway Mini Cup se však vrátil ke stopětadvacítce.
„Po dlouhé době jsem potřeboval natrénovat a v Chabařovicích potřebovali zase zdatného jezdce,“ usmívá se při odpovědi, co ho to vlastně napadlo. „Kolega Štěpán Ševčík mi nabídl motorku, využil jsem nabídky a rád se svezl. Byla to po dlouhé době zase legrace. Ale uvědomil jsem si, že stopětadvacítky už opravdu pro mě nejsou.“
Střízlivé hodnocení
Sezóna 2020 v podání Bruna Belana skončila mistrovskými závody v Pardubicích, v Divišově a ve Slaném. V Divišově se slánský závodník postavil na stupně vítězů a celkově mu patří sedmá pozice. Jak svůj výsledek hodnotí on sám?
„Sezóna se moc nepovedla, to je celé hodnocení,“ nedělá žádné ciráty. „Větší kubatura je náročnější a trvalo mi, než jsem se s tím popral. Úraz mi k tomu nepomohl, a neměl jsem vůbec natrénováno. Divišov se mi vydařil. Všechno mi sedlo jak motorka, tak dráha.
„V září nemohl chybět v sestavě českého týmu v test matchi proti Dánům a Polákům ve Slaném. Zatímco ve stopětadvacítkách ostatní závodníky válcujeme, ve dvěstěpadesátkách nám všichni strašlivě ujíždějí.
„Asi hoši více trénují a mají lepší stroje,“ přemítá slánský závodník. „Možná i více závodů. Každý závod je jeden velký trénink.“
Na pětistovku
Bruno Belan však ve svých myšlenkách dlí už u nové sezóny. „Připravuji se fyzicky i psychicky,“ pochlubí se. „Chtěl bych a mám v plánu začít jezdit pětistovky. A občas i dvěstěpadesátky. Budu rád, když se mi bude dařit. A motorky nebudou vyžadovat velkých oprav.“
Bruno Belan děkuje:
„Děkuji svým sponzorům WeMoto.cz, Agroslužby-P.Ryba, babičce a dědovi a hlavně taťkovi za jeho čas a pevné nervy. A bez mého trenéra by nebylo vůbec nic. Děkuji Vám, pane Rosůlku.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a laskavostí Bruna Belana
