Jablonec nad Nisou – 6. ledna
Speciální rozlučková rozjížďka před Memoriálem Antonína Vildeho v září 2007 ukončila jeho aktivní závodnickou kariéru. Nicméně ze světa levých zatáček nezmizel nadobro. Logo jeho firmy DaK Moto se objevilo nejen na dečkách několika závodníků, ale i v záhlaví týmů v mistrovství republiky dvojic i volných závodech. Vrcholem se stal bronz, který mu Filip Šitera s Janem Jarošem dovezli z mistrovství republiky dvojic v Divišově. By by František Liebezeit mohl stále promlouvat do výsledkových listin jako závodník, o čemž naposledy rázně přesvědčil v půlce září v Liberci, bude těžištěm jeho činnosti manažerská funkce. Střídá totiž Petra Vandírka při koučování mistrovského Mšena v české extralize a magazín speedwayA-Z si s ním povídal o jeho plánech.
Zpátky po šesti letech
František Liebezeit byl spojen se Mšenem už od vzniku prvního ligového celku roku 2000. Sezóna 2004 byla nejúspěšnější, ale paradoxně přinesla největší zklamání. Pod jeho taktovkou se družstvo vytrvale drželo na třetím místě extraligové tabulky, z něhož ho nakonec sestřelila jen smůla současně s náporem pražského Olympu v posledním závodě.
Mšeno se tehdy cítilo natolik silné v diplomatických kramflecích, že prosadí rozšíření soutěže na pět účastníků, že nereflektovalo na výzvu Plzně k baráži. Většina extraligových účastníků se ovšem tehdy postavila proti a Mšenu nezbylo, než usilovat o extraligový comeback z první ligy.
To už ovšem František Liebezeit ve Mšeně nepracoval. „Nedostal jsem důvěru jako trenér a proto jsem klub opustil,“ vrací se o šest let zpátky. „Jinou práci jsem si v klubu pro sebe představit neuměl. Spojovali mě s nekalou činností tehdejšího šéfa klubu. Dost mě to mrzelo, protože jsem se staral pouze o sportovní stránku a ta, myslím, klapala. Tedy až na tu solnou a mnou proklínanou neúčast v baráži a pád do nižší soutěže. Co se týkalo financí, do toho jsem neviděl.“
Další prvoligová kapitola Mšena a jeho návrat do extraligy byla spojena s osobou Antonína Kaspera staršího. „Mšenští v něm tenkrát viděli jinou úroveň spolupráce než se mnou,“ přemítá František Liebezeit. „Já jsem spíš takový rebel. Co se mi nelíbí, to povím. Měli jsme spory hlavně co se týkalo termínů na tréninky, protože ve Mšeně je dle mého stále sport číslo jedna fotbal. Když trénovali oni, my jsme šli stranou. Jenže je fakt, že jsme tenkrát opravdu trénovali celkem dost a dělala se i víkendová soustředění. Celkem oblíbená záležitost i od jezdců z jiných klubů. Rádi jsme je vždycky přivítali, páč bylo s kým se měřit a večer s kým posedět. To už dnes nikde není. Rád bych na tuhle tréninkovou tradici navázal, pokud bude vůle z vedení klubu.“
Nyní však píšeme první dny roku 2011 a František Liebezeit je zpátky coby mšenský kouč. „Prostě mám tenhle sport rád,“ přemítá nad motivačními faktory, jenž ho přivedly zpět. „I když jsme měli ve Mšeně spory, pořád je to pro mě klub, kde pracují rozumní lidé a klub má ambice. A taky bych rád pracoval pod panem Greplem, protože, jak víme všichni, kdo na plochou dráhu chodíme, je to člověk se srdcem na dlani. Prostě srdcař!“
Sladká vidina hattricku
Během oněch šesti let František Liebezeit stačil pověsit kombinézu na hřebík, ale také dovést GRS Liberec v roli jezdícího kouče k titulu přeborníka prvního ročníku tříčlenných družstev nebo umístit své týmy na pódia v Memoriálu Antonína Vildeho či zmiňovanému bronzu v loňském šampionátu dvojic.
Avšak ani mšenský klub neustrnul a stoupal stále vzhůru. Antonín Kasper ho dokázal díky úspěšné baráži vrátit do extraligy. A Petr Vandírek z něho vytvořil vítězící fenomén. V sezóně 2008 skončilo Mšeno druhé a ve dvou posledních letech se radovalo ze zlata. Za těchto okolností bude jakékoliv jiné umístění než titul pokládáno na neúspěch. Nebo je to naopak motivující dotáhnout tým k hattricku?
„Převzít tým na vrcholu je vždy těžší než opačně,“ má František Liebezeit v tomto směru naprosto jasno. „Jak říkáš očekávání jsou vysoká, ale to je dle mého jen dobře, protože zázemí je pro tyto vysoké cíle plně odpovídající. Jo, hattrick by byl sladkej‘! Mšenští by si ho zasloužili a já se budu snažit nedělat ve své práci chyby.“
Petr Vandírek proslul nejen jako fikaný stratég, ale v jednom případě vyřešil personální krizi tím, že sám v Plzni zasedl do sedla a pustil se do extraligových soubojů. Také v tomto ohledu by jeho následovník rozhodně nemohl zaostávat, soudě dle způsobu, jakým skončil třetí v neoficiálním závodě po česko – polských sportovních hrách minulé září v Liberci.
„Nemyslím, že by ve Mšeně hrozila nějaká personální krize, abych musel sednout na motorku i já,“ opatrně odpovídá nový kouč extraligového mistra. „Ale čistě teoreticky, rozhodně bych klub ve štychu nenechal. Připravený po technické stránce prakticky jsem. Ale roky nezastavíš a technika není všemocná. Je to o výkonnosti.“
Mšeno má skutečně na kom stavět. „Co se zahraničních posil týče, zůstáváme zhruba na stejné úrovni jako v předchozích letech,“ vysílá František Liebezeit varovný signál směrem ke svým extraligovým rivalům. „Konečně se nám podařilo dostat k nám do Mšena jezdce s pekelným potenciálem a dle mého s velkou budoucnosti Martina Vaculíka. Rád bych ho měl spolu se stálicemi Mšena Filipem Šiterou, Honzou Jarošem a Tomášem Topinkou jako pilíř sestavy. A k nim přidat nějakou tu hvězdnou akvizici, jejichž jména by měla plus mínus zůstat stejná.“
Nicméně slabší stránkou mšenského týmu léta bývali juniorští závodníci. Letos však ve mšenských sítích již uvázl Michael Holub a klub jedná s Janem Holubem, jenž je rovněž v pražském hledáčku. Na druhou stranu však má klub už své vlastní odchovance mladší jednadvaceti let…
„Otázka juniorů byl poslední rok Achillovou patou Mšena, ale mladí Plzeňáci jistě budou obrovskou posilou a to myslím, že mnohdy i nejen na juniorských pozicích,“ věří si František Liebezeit. „Co se týče mšenských mladíků Milana Čermáka a Standy Pouznara, tak ti svoji příležitost dostanou především v první lize. A kdo ví, třeba se rozjedou a budou lepit případnou personální krizi v áčku místo mě. Přál bych si to, protože tenhle sport mají oba rádi. A i když ve skromných podmínkách ho dělají, jak umí, a dělat ho chtějí.“
František Liebezeit děkuje:
„Poděkovat bych chtěl panu Greplovi za důvěru, které si vážím a budu se snažit ho nezklamat. No a lidem kolem mě, mé přítelkyni a mým dětem přeju pevné nervy se mnou, páč jak se zdá budeme hodně času trávit na plochodrážních oválech. Taky bych chtěl touto cestou popřát všem plochodrážním fanouškům krásný vstup do tohoto roku 2011 a české ploché dráze brzký návrat na plochodrážní výsluní, kam patřila a doufám, že zase patřit bude.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach