V době vyhlášení termínů sportovních podniků největší pozornost vyvolávají přestupy jednotlivých závodníků a přípravy týmů. V tom naprosto nečekaně konec plochodrážní kariéry oznámila švédská hvězda Antonio Lindbäck.

Hollywoodský příběh pozpátku

Antonio není jen tak někdo ve sportu levých zatáček. Jeho dojemná historie sirotka z Ria de Janeiro adoptovaného v mrazivém Švédsku působí jako z románu. A jeho kariéra jako úspěšného profesionálního závodníka je pak jako hodně velká nadsázka z hollywoodského dramatu. Jenomže u Antonia jsme většinou sled událostí sledovaly v opačném, nikoliv hronologickém pořadu.

Nejdřív jsme poznali bojovníka ze seriálu Speedway Grand Prix a teprve později jsme se seznamovali s jeho cestou mezí elitní plochodrážníky světa. Přinejmenším takto to probíhalo u mě. Před osmnácti lety se objevil ve Slaném jako finalista juniorského mistrovství světa. Poté jsem ho vídal v reportážích TV Eurosport a už tenkrát se dokola opakovalo první jezdec speedway tmavé pleti. Takhle to vydrželo skoro do konce úspěšné kariéry. Přitom jakkoliv zajímavý neobvyklý původ a bezesporu exoticky vzhled švédský reprezentant má, je to vlastně to nejmenší.

Všechno tohle by stačilo by jen na minutový televizní šot v zajímavostech ze světa v neděli ráno. To důležitější, že na škváře toho uměl a dokázal hodně. V seriálu Speedway Grand Prix dlouhá léta jezdil jako trvalý účastník. A když z elity vypadl, dokázal se vrátit zpátky sítem kvalifikaci a umístěním v challenge. Naposledy dvakrát za sebou v létech 2018 a 2019.

Stojí za zmínku, že už dřív vypadalo, že jeho kariéra skončila a to kdy chvíli zápasil se svými démony. Jen sám Antonio ví, zda problémy mimo trať přivodily pokles formy, anebo naopak. Důležité je, že závodník zabojoval a povedlo se mu, co dokáže jen málokdo. Zvednout se a hlavně vrátit se na původní vysokou úroveň.

Loučí se osobnost

Při ohlášení ukončeni sportovní kariéry Antonio Lindbäck vylíčil všechny největší úspěchy a zdůraznil dvě věci. Že dosáhl mnohem víc, než sám na začátku sportovní dráhy očekával, a že zakončil jinak velice složitou sezonu 2020 triumfem ve švédské lize s týmem, kde začínal.

Dále upřesnil, že pečlivě zvažoval otázku, co dál, a došel k závěru, že je načase odejít. Já ho naposledy viděl na SGP v Toruni a vzhledem k poměrné nepřesvědčivým výsledkům v letošním ročníku jsem věděl, že ho minimálně rok v seriálu Grand Prix neuvidíme. Rozhodnutí skončit asi v Antoniovi už zrálo, protože v poslední osmé SGP roku 2020 závodil jako vyměněný.

Už nejezdil na chvostu a nesbíral body, co mu někdo ponechal přes defekt, pád, nebo špatným startem. Naopak v každé jízdě bojoval a svůj předposlední start v tento sobotní večer proměnil ve vítězství. Nakonec mu chyběl jediný bod, aby si prodloužil účast ve velké ceně o semifinále. A já věděl, že se loučím s opravdovým bojovníkem.

Výkony žádného jiného plochodrážníka ze světové elity takhle nekolísaly od naprostého propadáku do vítězství v ikonické Speedway Grand Prix v Cardiffu. Nakonec ale v paměti fanoušků zůstanou přece jen ty úspěchy, nikoliv propadáky.

Na nejvyšším stupni velkých Antonio stál celkem třikrát. Dvakrát byl mistrem světa družstev se Švédskem a po celou kariéru byl nepřehlédnutelným závodníkem nejen neobvyklým vkusným designem motorek a kombinéz, nebo exotickými dredy posledních sezon. Antonia jsem nikdy neviděl odmítnout fanouška a neusmát se, požádal-li někdo o fotku. A i tohle se počítá.

Hodně štěstí Toninho, léta utekla nějak moc rychle!

Foto: Kiril Ianatchkov