Pardubice – 5. listopadu
V září se sezóna točila v otáčkách vrtačky pracovitého zubaře. Bylo stále jasnější, že na říjen už spoléhat příliš nepůjde. A vskutku, po Zlaté přilbě byl kvůli hygienickým opatřením vlády s plochou dráhou utrum. Předčasně končil i Hynek Štichauer. Pardubický borec však se svou poslední dvojicí závodů v super krátké sezóně byl náramně spokojený. Vybojoval si postup do finálové série dlouhodrážního mistrovství světa a ve Zlaté přilbě zaznamenal postupem do malého finále svůj prozatím nejlepší výsledek. I když ve druhém případě si to musel matematicky ověřit.

 

Závodní výlet na pohodu

„Konec sezóny byl fajnovej‘,“ souhlasí Hynek Štichauer. „Na moje dlouhodobý výkonnostní kvality to docela šlo. Challenge v Rodenu super. Od začátku povedenej vejlet. S Romanem Andrusivem jsme vyjeli o dva dny dřív. Stavili jsme se u známých a všechno bylo na pohodu.“

I když loni stres s návratem ze služební cesty stál za jeho titulem šampióna české dlouhé dráhy… „Nebylo to takový, že na poslední chvíli děláš motorky,“ vypráví pardubický závodník. „Pak dlouho jedeš, ráno vypadneš z auta celej zelenej a jdeš rovnou do závodu. Luboš Vrtáček onemocněl, jeli jsme nakonec s Romanem jen ve dvou.“

Psychická pohoda evidentně zafungovala. „Krásná dráha,“ zamýšlí se. „Nakonec mi to dalo na sedmý místo. Mělo by to bejt na finále, oficiálně to ještě není známo. Změnit se může úplně všechno. Až šestýho listopadu by to mělo být oficiální.“

Ve jménu fair play

Na definitivní potvrzení postupu Hynka Štichauera si tak budeme muset počkat do zítřka. Jasné je, že díky němu se ale do finále na příští rok dostal druhý Čech. Josef Franc v sedle jeho motocyklu skončil v repete své poslední jízdě na druhé příčce a mohl se jít radovat na nejvyšší stupínek pódia.

„Ten druhej Čech by byl ve finále bylo tak jako tak,“ nechce Hynek Štichauer svůj přínos přeceňovat. „Pravděpodobně by nebyl vítěz challenge, ale určitě by postoupil. Pepe by se na mým místě zachoval stejně. Není to tak dlouho, co jsem měl problémy ve Swingfieldu a on vytáhnul svý brko.“

Nicméně v klíčový okamžik se Hynek Štichauer sám chystal na své poslední vystoupení v challenge a o finále 2021 šlo i jemu samotnému. „Já už měl helmu,“ usmívá se. „Kvůli Kvidu bylo depo roztahaný po louce a na dráhu jsi musel vyrazit o pět minut dřív. Já už tam byl zaparkovanej, přiběh‘ Roman, jestli mu půjčím motorku.“

Tečkou za Rodenem byl až Rzeszow

Příběh byl rozepsán ke šťastnému konci. „Pepe dojel druhej na mojí rezervní motorce,“ říká pardubický závodník. „Já pak jel na svý a vyhrál jsem. Čtyři body mě posunuly na sedmý místo.“

Přímý postup do challenge měli zajištěný první čtyři. Jenže mezi nimi byli závodníci, kteří o další týden později cílili na lepší umístění ve druhém finále v polském Rzeszowě. Potom se logiky právo postupu pohybuje dolů výsledkovou listinou challenge.

„Už v Rodenu jsem se díval na tabuli s výsledky a začal pomalu počítat,“ svěřuje se Hynek Štichauer. „Už když jsme se vraceli domů, věděl jsem, že by to s postupem mohlo dopadnout. Pak jsem sledoval online přenos z Rzeszowa a viděl jsem, že to klapne.“

 

24 – 10 je více než 36 – 13

Za další týden přišla na řadu Zlatá přilba. „Pro mě to byl životní výsledek,“ bilancuje Hynek Štichauer své čtvrté místo v malém finále. „I když jsem z tý skupiny jsem to neměl s postupem tak jednoznačný. Dostal jsem se tam až z poslední jízdy. Byly to super závody a já si tu Zlatou přilbu užil.“

Cesta do malého finále však vedla i přes povrch svítkovské trati. „V semifinále jsem docela dobře odstartoval,“ popisuje. „Venca byl pode mnou. Já to chtěl zatočit pod něj. Měl jsem ale rychlost a na lajně nebylo místo. Tuším, že Jamrog se přetočil. Já si o něj líznul a urazil mu levou rukou blatník. Upad‘ jsem, že jsem neměl rychlost. Ta ruku jsem cejtil ještě tři dny.“

A bolela i v malém finále. „Byla to už sedmá jízda a závodů nebylo tolik,“ přemítá Hynek Štichauer. „Musím přiznat, že mi došla síla. Byl jsem třetí, pak jsem se propad‘. Odstoupil Ivačič, byl jsem čtvrtej, moh‘ jsem bejt třetí.“

Takhle daleko se Hynek Štichauer v závodě všech závodů ještě nikdy nedostal. „Co se týče pozice, bylo to nejlepší umístění,“ souhlasí. „Ale je to trošku sporný, v roce 2016 jsem byl třináctej z šestatřiceti a teď desátej z čtyřiadvaceti. Historie se neptá, ale kdo o tom něco ví, spočítá si to. Ale nejlepší výsledek to je.“

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Jiří Georgiev