Kopřivnice – 3. listopadu
V extralize se mihnul již vloni, avšak větší příležitost mu vyšší česká divize měla přinést až letos. O jeho služby projevil zájem Milan Mach, který potřeboval zalepit svou bolavou patu v otázce povinného juniora hojivou náplastí. Jenže co čert nechtěl, Jan Macek si na konci druhého závodu v Liberci nešťastně zlomil klíční kost. Už tak proklatě krátká sezóna se po něho ještě zkrátila, byť pracoval na rychlém comebacku.
Nešťastný pád
„Tak vlastně manažer AK Slaný se mnou navázal kontakt,“ líčí Jan Macek. „Domluvili jsme se na tomhle, že pojedu extraligu za tenhle tým. V týmu bylo všechno úplně super, měl jsem kolem sebe dobrou grupu lidí a cítil jsem se nadšeně. Mé výkony nebyly zase o moc lepší než minulý rok. Přece jen ale je lepší se učit mezi ostřílenými borci.“
Idylka naneštěstí dospěla k předčasnému konci v rozjížďce s číslem sedmnáct libereckého podniku… „Poslední jízda, poslední nájezd na poslední kolo,“ povzdechne si. „Udělal jsem hloupost. Vytáhl jsem to hrozně na lajnu a nevím… Sám to nedokážu popsat, co přesně se stalo. Jen vím, že jsem to přetočil a šel na levé rameno.“
S výhledem na rok 2021
Zlomená kliční kost znamenala pro Jana Macka stopku. Sice se vrátil do sedla a trénoval v Kopřivnici. Jenže poslední slovo měl nakonec plukovník Prymula. Vládní opatření zastavila veškeré dění na oválech již na počátku října.
„Ano, trénoval jsem už a chtěl jsem ještě něco odjet,“ souhlasí kopřivnický odchovanec. „Ale jak sami vidíme, v téhle době to už nejde. Je hrozná škoda, že sezóna 2020 byla taková slabá oproti minulému roku. Ale co se dá dělat, tohle člověk musí dodržovat.“
Nezbývá než věřit, že nový rok má ve vínku lepší osud než jeho dosluhující starší bratříček. „Budu se připravovat,“ přibližuje Jan Macek náplň svých současných dní. „Jako fyzičku a makat na sobě. Teď dělám a připravuji své motorky, ať jsou opravdu v dobrém stavu.“
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Petr Čunek
