Liberec – 1. listopadu
Liberec je opět v extralize, to bylo na začátku sezóny. Historie z roku 1975 se opakuje, po jedné sezoně v nejvyšší soutěži se sice nesestupuje, ale co bude dál?
Na začátku všeho byla dohoda Vladimír Vopat/Věroslav Kollert. Samozřejmě bez podpory ze strany Markéty by se projekt asi nepovedl. Posun termínů asi už nikoho moc nezaskočil, spíše jsme bojovali o možnost odjezdit to, co nám situace dovolila.
To, že jsme ostatní týmy chtěli pozlobit, je pravda a to se při závodech dařilo. Minimální rozdíl bodů tomu nasvědčoval a tak škoda, že se nejel poslední čtvrtý závod. Od samého začátku jsme avizovali, že to chceme sice dělat podle pravidel, ale po svém. Do vedení manažera týmu byl povolán Polák Blažej Skrzeszewski z Gniezna.
Rozdíl pravidel mezi námi a Poláky není sice zásadní, ale bylo se co učit. I když se zdá polština srozumitelná, někdy bylo zábavné vysvětlování slovíček tak, aby to dávalo smysl. Spolupráce pánů Vopata a Skrzeszewskeho dokázala přivést na naše dráhy spoustu zajímavých závodníků, o kterých určitě ještě budeme slýchat.
Nikdy předtím neměl Liberec takovou mezinárodní sestavu, INTERTEAM zahrnoval čtyři Čechy, Ukrajince, dva Poláky, Angličany a v záloze byl Australan, Švéd a Němec. Tak, co si víc můžeme přát? Klobouk dolů! Vedení týmu v závodech byla ukázka polské školy a závodníci se podle toho taky chovali. Borci!
Sice se nám nepodařilo dostat na bednu, ale můžeme mluvit o úspěchu. Nedílnou součástí byla i parta – fanklub – okolo pana Vopata. Kluci díky. Samozřejmě ne každý dostal možnost startu, ale práce pro tým byla vždy odváděna profesionálně s podporou kluků, co závodili.
Společný oběd, o pauze a závodech vzájemné podporování a hlavně obětavost provokována vedoucím týmu Blažejem Skrzeszewskim pod kontrolou Vladimíra Vopata. To je INTERTEAM!
V Liberci se sice po dlouhé době opět jela extraliga, ale ve městě mnoha sportů, kde vévodí hokej a fotbal, bude i s takovou soutěží, jako je mezinárodní závod družstev extraliga na ploché dráze, těžké se prosazovat.
Co bude dál? Ministři se mění, lidi se bojí, už ani profesionálové nesmí do práce a tak se musíme smířit s tím, že nejistota termínů a možnost závodit bude ještě chvilku trvat. Všem vám přeji pevné nervy do dalších časů a brzké neomezované setkávání na našich stadionech.
Foto: GRS Liberec
