Srch – 13. listopadu
Po plochodrážních oválech se pohybuje už dvě desetiletí. Loňská sezóna však začala bez něho. Na startu se objevil až v její polovině. A jakoby mu těch devět měsíců závodní absence vůbec nechybělo, protože záhy začal opět vyhrávat rozjížďky. Letos se stal jedním z klíčových herců přeboru jednotlivců/družstev. Do poslední chvíle se pral s dvojicí březolupských Martinů o titul, aby nakonec skončil třetí. V extralize však plnil nevděčnou úlohu náhradníka. Se svým jediným závodem však je spokojený, i když skončil explozí motoru.

speedwayA-Z: „Jméno Jaroslav Petrák je inventářem startovních listin plochodrážních závodů už od počátku devadesátých let. Jenže loňská sezóna začala a ty nikde. Co se dělo?“
Jaroslav Petrák: „Začátek sezóny byl takovej‘, že zjara nebylo na čem jet. Pak se všechno dodělalo, motory byly hotový, ale já to nestíhal kvůli práci. Bylo jí moc a prostě se to nehodilo. A když bych moh‘ jet, bylo mi řečeno, že není potřeba, že lidí je dost. Stejskalo se mi, když jsem vyje na první závod do Prahy, odjeli jsme si trénink a tím to skončilo. Půlka sezóny uběhla beze mě. Na jednu stranu mi to chybělo, na druhou ani ne. Měl jsem víc času na práci. Když máš práce nad hlavu, už tě to ani nebaví a potřebuješ vypnout. Takže jsme se jeli odreagovat na závody. Je to dobrý odreagování, zapomeneš na veškerý starosti.“

speedwayA-Z: „Bylo těžké naskočit zpátky do závodního kolotoče? Ptám se, protože po třičtvrtě roční pauze jsi už záhy po svém comebacku dokázal během dvojzávodu tříčlenných družstev ve Slaném vyhrávat rozjížďky…“
Jaroslav Petrák: „De facto mi ani nepřišlo, že bych na tom tři čtvrtě roku neseděl. Ani jsem netrénoval, teprve až ve Slaným. Většinou stejně vycházíš z první jízdy, jak ti to vyjde. A pak to dopiluješ na celej‘ závod. Když jezdíš od nějakejch‘ dvanácti let, nejde to zapomenout. Ze cviku sice vyjdeš, ale ona se ti ta pamě hned vrátí a rychle přijdeš na to, co to všechno potřebuje. Říkám, je to jen chvilka, dvě, tři rozjížďky a přijdeš na to. Někdy je lepší netrénovat a rovnou závodit. Závod je lepší trénink. Comeback byl snadnej‘. Bylo to takový rychlý, až jsem z toho byl sám udivenej‘. Nedá se říct, že mě vítězství nakoply. Mne už nemá co nakopnout. Samozřejmě, když se daří, jseš rád, ale ty roky jsou pryč, abychom ze sebe dělali mistra světa. Jseš rád, když se zadaří, ale nestoupne ti to do hlavy. Ve svejch‘ letech to už beru jako koníček. Sice drahej‘ koníček, ale pořád mě to baví.“

speedwayA-Z: „Letos žádná pauza už nenastala. Extraliga svým rozšířením slibovala, že by ti mohla nabídnout více závodních příležitostí. Avšak nestalo se tak, většinu mítinků jsi prožíval jako náhradník. To tě asi dost štvalo, že?“
Jaroslav Petrák: „Když to řeknu takhle jednoduše, jasný, jezdit extraligu mě bavilo, ale abych tam stál jako náhradník, to mě nebavilo. To tam moh‘ stát kdokoliv. Pardubice se sichrovaly, kdyby někdo vypad‘, zaskočím já. Ale věděly, že bych třeba neudělal ani bod a pak tam fakt moh‘ bejt‘ kdokoliv. Ten systém byl pro mě stejnej‘ jako čtyřky. V tý chvíli bych ale moh‘ i hostovat. Není to špatnej‘ systém, junioři jezdili i ve čtyřkách a mohli bejt střídaný jenom juniorem. Tady spíš jde o to, že silnýmu týmu může post náhradníka dělat kdokoliv. Je málo šancí ho nahradit. A i kdyby ta šance byla, že by kouč moh‘ někoho vystřídat, stejně to neudělá.“

speedwayA-Z: „Když jsi se ovšem v Plzni dostal ke slovu, prokázal jsi, že bys byl tvrdým oříškem pro mnoho soupeřů. Tady mě napadá možná trochu kacířská myšlenka, nezkoušel jsi někdy hledat angažmá jinde?“
Jaroslav Petrák: „Zkoušel jsem, zkoušel, ještě když jsem byl mladší, ale nedopadlo to. Občas jsem i někde hostoval. Uvidím příští rok. To musíme všechno zvážit, jestli odjedu jen první ligu a budu stát jako náhradník v extralize nebo, kdyby mě někdo koupil, tak odejít. V Plzni jsem naposledy jel možná tak čtyři roky zpátky, od tý doby ne. Dráha byla taková zajímavá. Skočit do rozjetýho závodu je problém. Nevíš převod a jak ti to půjde. A v extralize jseš se střelcema. Říkal jsem si ‚ale tak co, poslední můžu bejt‘ vždycky, můžu i překvapit‘. Což se i povedlo. V jedný jízdě jsem pouštěl Álu. Jel po venku, já vevnitř. Pustil jsem ho, aby moh‘ eventuálně předjet Poláka. Druhá moje jízda byla nečekaná. Chtěl jsem pořád o zub těžší převod, ale mechanik, ne, ne, ne, že prej‘ je to zbytečný. A nájezd u depa jsem zkazil a tím to otevřel Haďasovi. A ten v Plzni lítá jak utrženej‘ ze řetězu. Třetí start jsem zadřel motor. Byl jsem naštvanej‘, že se mi rozpaď motor, ale na druhou stranu mě těšilo, že jsem jim ukázal, že v tý extralize můžu i bodovat a ne jenom jezdit na ocasu.“

speedwayA-Z: „Přebor jednotlivců/družstev tě ovšem musel jezdecky uspokojit. Absolvoval jsi všechna jeho kola a s Martinem Málkem a Martinem Gavendou do poslední chvíle bojoval o titul. Jak na to vzpomínáš?“
Jaroslav Petrák: „Vzpomínám na to dobře. Až jsem nepočítal, že to bude takovýhle. Až teda na ten poslední závod v Plzni. To byla tragédie. Chtěl jsem za každou cenu, eventuálně když ne Martina Málka, tak aspoň Martina Gavendu přeskočit, ale nebylo mi souzeno. Celej‘ den začal už od rána špatně. Nebylo mi dobře, byl jsem unavenej‘, nos plnej‘ rýmy, špatně se mi dejchalo a opustila mě síla. Říkal jsem si, že to zkusím a nějak to půjde. Pak se dvakrát opakovala jízda a to mě taky naštvalo. Ale nějak bylo, nějak bude. První Svitavy mě taky nevyšly, zkazil jsem jeden start, ale ty druhý jsem si už nenechal ujít. Jinak to bylo takový nečekaný. Člověk v zápalu boje nepočítá body a najednou zjistí, že je na bedně. Chtěl bych na to navázat taky v příštím roce, pokud se bude dařit. Přebor je dobrá věc, jak pro jezdce, co nemaj‘ závody, tak pro mladý. Když se to všechno sejde, jsou to pěkný závody. A rozjížďky až se dech tají. Chtělo by to víc závodů, jenomže v dnešní době je všechno o penězích.“

speedwayA-Z: „Tvůj postup do finále mistrovství republiky jednotlivců se bral tak nějak automaticky. Avšak semifinále v Liberci bylo hodně dramatické, že? A jak vnímáš své celkové třinácté místo?“
Jaroslav Petrák: „Drama to bylo, jel jsem rozjezde, ale co k tomu všechno vedlo! Měl jsem defekt, přestávala mi jet motorka a půjčoval jsem si ji od Pavla Fuksy. Byl to takovej‘ kuriózní závod. Postoupil jsem, sice s odřenejma ušima, ale zato Pardubice mi vůbec nevyšly. Motor měl najeto a tak jsem si říkal, že ho nechám zgenerálkovat, aby to jelo. Trénink byl dobrej‘, jenomže pak to všechno přišlo. Připadlo mi to, jak kdyby mi ladič udělal motor jen na jeden závod. Vydržel jet kolo, kolo a půl. A pak ztrácel výkon. Chtěl jsem v Pardubicích udělat co nejlepší výsledek, protože jsem věděl, že Praha bude krutá a mezi těma střelcema to bude hustší. A bylo to lepší, akorát jsme to nemohli doladit. Až na poslední jízdu, kdy jsme zkusili takovej‘ nesmysl a ono to jelo. A jak vnímám třináctý místo? Už jsem byl jednou třináctej‘, ale to jsem byl mladší. Ale ano, je to hezký bejt‘ třináctej‘, ale myslel jsem, že by to mohlo bejt‘ do desítky. A moc k tomu nechybělo, ale takovej‘ už je sport.“

speedwayA-Z: „Ve dvojicích jsi měl původně startovat s Jaromírem Otrubou v jeho týmu. Na poslední chvíli ses ovšem musel přesunout do sestavy ZP Pardubice. Jaký byl závod v Divišově z tvého úhlu pohledu?“
Jaroslav Petrák: „Z mýho úhlu pohledu nebyl špatnej‘, akorát jsem si pak nadával, že jsem měl spíš jet s Jardou. Byl bych takovej‘ uvolněnější. A třeba bychom si ten postup do základu vybojovali. Jel jsem za Pardubice. Musíš dělat nějaký výsledky, ale když to vezmu obráceně, ve dvojicích si ty dva maj‘ pomáhat a ne spolu bojovat. Když si vzpomenu, jak jsem to jezdil se Smolíčkem, to nám vyhovovalo. Byl ideální kolega. Věděli jsme o sobě. A když jsem viděl, že tam bude on, proč bych se tam cpal, když stačí dojet druhej‘?! K tomu Divišovu není, co se vyjadřovat, je to vlastně řečeno. Je to takový ponaučení do budoucna.“

speedwayA-Z: „Zkusme poněkud filozofickou otázku. Jsi stálou součástí ploché dráhy po mnoho let. Co tě u tohoto sportu stále drží?“
Jaroslav Petrák: „Prostě se odreaguješ, přijdeš na jiný myšlenky, jseš mezi svejma lidma. Nemáš takový zábrany, jako když jseš v práci. Když to vezmu, odpočinu si. Každej‘ závodník by chtěl mít co nejvíc závodů, ale už to není takový. Ani nejezdím tolik do ciziny. Na Slovensku jsem byl dvakrát, ani jednou se to nejelo a jednou bylo Rakousko. Máš zvýšenou hladinu adrenalinu a pokud sis na to zvyknul od mládí, chybělo by ti to. Jasný, není to jako o deset let zpátky, to nasazení bylo větší, protože dnes musíš myslet na zadní kolečka. Ale když se ti daří, jdeš do toho stejně bezhlavě. Za ty roky člověk nasbírá zkušenosti a z toho těží. Ty mladý je nemaj‘ a ty už víš, jak bys to moh‘ udělat. Kdyby nebyl tak drahej‘ a rizikovej‘, možná by to byl ideální sport. Ale když to vezmeš, každej‘ motoristickej‘ sport je hladina adrenalinu.“

speedwayA-Z: „Počasí má daleko do podzimních plískanic. Teploměr atakuje dvacítku a teplotní rekordy padají jeden za druhým. Nic nenasvědčuje, že plochodrážní sezóna skončila a už odpočíváváme začátek nové. Jaké máš na ní plány?
Jaroslav Petrák: „Sám ještě nevím. Určitě bych chtěl navázat na letošní sezónu. A kdyby pánbůh dal, v přeboru se určitě umístit na lepším pořadí. Jenomže to budou chtít všichni. A pokaď postoupíme do mistráku, udělat lepší výsledek než bejt‘ třináctej‘. Ani moc zbrojit nebudu, pojedu, co jsem jel letos a buď to bude stačit nebo nebude. A když ne, začne se ladit. Budeme to samozřejmě připravovat, aby to fungovalo. A mohli jsme jim vypalovat rybníky.“

Jaroslav Petrák děkuje:
„Děkuju všem fanouškům, co mi fanděj‘. Budu se snažit je nezklamat. A všem těm, co mi pomáhaj‘. A přítelkyni, že to se mnou vydržela.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Jiří Brummer st. a Pavel Loužecký