AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 25. června
Úvod svitavského semifinále šampionátu jednotlivců vyšel nejlépe Filipu Šiterovi. Jenže pak se plzeňskému jezdci v barvách týmu Rimini smekla ruka při nájezdu na start a nácvik startu skončil převráceným a pochroumaným motocyklem. A jeho druhý stroj už nebyl tolik dobrý. Vrchu tím pádem nabyl Tomáš Suchánek. Jenže ten v rozjížďce s číslem deset podlehl Miroslavu Fenclovi. Jeho bodové skóre srovnal Zdeněk Simota, jehož porazil pouze v úvodní sérii Filip Šitera. Rozuzlení mělo padnout až ve dvacáté jízdě. Zdeněk Simota v ní zvítězil a stal se vítězem i celého závodu. Tomáše Suchánka zradila elektrika, takže jej bodově přeskočil Marián Jirout. A pardubický junior navíc musel do rozjezdu s Lubošem Tomíčkem. Pražského soka však dokázal odrážet po celá čtyři kola.

Pokořitelé zeleného trávníku
Ve Mšeně mají u vrat z depa výstražný nápis, že vjetí s motocyklem na středový trávník se trestá pokutou tisíc korun. Mít podobné opatření ve Svitavách, klubový pokladník by si pořádně namastil kapsu.

Jako první pokořil zelený trávník Tomáš Suchánek. Cestou na start se mu zadřel motor. A začala honička. Závodník se vrátil ke vratům z depa. Naproti už mu jel otec na druhém motocyklu. Zbývalo však ještě přehodit deflektor. Minuty běžely jako splašené.

Když bylo konečně všechno v pořádku, Tomáš Suchánek vtrhnul na trávník a diagonálně jej přejel ke startovacímu zařízení. Tam v ostrém úhlu zahnul k pásce a zůstal u ní stát současně s vypršením dvouminutového limitu. Jeho psychiku to však evidentně nenarušilo, protože šel okamžitě do vedení. A už je nepustil z rukou. Jan Jaroš totiž stačil v prvém oblouku překonat pouze Matyáše Hlaváčka.

Další dva útoky roztočených zadních kol musel svitavský trávník snést shodou okolností v rozjížďce s číslem šest. Filip Šitera si totiž vyzkoušel start, ale skončil po saltu na zádech a s pochroumaným motocyklem vedle sebe. „Byla to moje blbost,“ zpytoval později své svědomí Filip Šitera. „Smekla se mi ruka z páčky!“

Bleskově však vyskočil a běžel si do depa pro náhradní stroj. Když s ním přejel trávník, najel Petr Vandírek do pásky. Nebyla to však jeho chyba, vina padala na vrub startovacího zařízení. Než se pořadatelé pustili do opravy, odhodil Jan Jaroš svůj motocykl a běžel zpátky do depa.

Pražský junior si už před závodem stěžoval na motor, který si za úplatu vypůjčil z divišovské Jawy. Kamenem jeho úrazu se stalo, že s sebou neměl druhý motocykl. Vypůjčil si tedy Jawu od Zdeňka Simoty, s nímž se dělil o depo. A šup s ní zpátky přes trávník na startovní rošt.

Po vylétnutí pásky to však byl Jan Jaroš, který začal udávat tempo opakované rozjížďky s číslem šest. Z prvého výjezdu se však v čele usadil Filip Šitera. A Jan Jaroš nakonec podlehl i tradičně bojovnému Luboši Tomíčkovi.

„Líp než moje, ta se zastavila hned na startu,“ odpověděl Jan Jaroš na otázku magazínu speedwayA-Z, jak Zdeňku Simotovi jede jeho motocykl. A vzápětí vysvětlil, co se stalo jeho stroji. „Rozhodčí to dlouho držel. Koukal jsem a viděl někoho v pásce. Zůstal mi tam viset plnej plyn. Bylo to nahonem, v depu jsem skočil na Zdendovu motorku. Odstartoval jsem první. Ale nejelo to, pustil jsem si totiž jen jeden kohout…“

Přespolní běžci udávají tempo
Navzdory popisovaným trablům, dva z trojice přespolních běžců byli po dvou sériích jedinými neporaženými závodníky celého klání. Po svém úvodním triumfu totiž Tomáš Suchánek vyhrál také páté jízdu, v níž musel permanentně odrážet útoky Mariána Jirouta. A Filip Šitera předtím, než objel Jana Jaroše v šesté jízdě, vyhrál úvodní rozjížďku dne. Její start zvládl sice nejlépe Zdeněk Simota, ale po průjezdu první zatáčkou vedl Filip Šitera.

Zdeněk Simota potom triumfoval v osmé jízdě. Tady na něho odstartoval Miroslav Fencl. Ten potřeboval body jako sůl, nebo po katastrofálním startu a nepovedené první zatáčce odstoupil z rozjížďky s číslem tři. Jenže Zdeněk Simota podržel ve druhé zatáčce plyn a těsně kolem mantinelu pronikl na první místo.

„Venek v tom druhým vinglu jde,“ pochvaloval si. To ostatně v rozjížďce s číslem dvanáct předvedl i Mariánu Jiroutovi. Pardubák jej totiž v prvním oblouku podjel. Ovšem ve druhé zatáčce se plzeňský junior právě po vnější stopě do vedení vrátil. A to už se dělil o průběžné vedení s Tomášem Suchánkem.

Pardubického blonďáka prohnal v desáté jízdě jeho letitý rival Miroslav Fencl. Slabší rozjezd Slaňáka psychicky nezlomil. Soustředil se na pásku a odstartoval lépe než mistr startů Tomáš Suchánek. Na něho se vnitřkem prvé zatáčky tlačil i Filip Šitera, ovšem na výjezdu nestíhal. Otravoval jej však až do cíle, zatímco Miroslav Fencl v čele upaloval vstříc své prvé trojici bodů.

Luxus v podobě vypjaté situace si v žádném případě nedopřál Pavel Ondrašík. V první jízdě mu nevyšel počáteční razantní útok na Zdeňka Simotu, který mu i s Filipem Šiterou ujel. Pak však Pražan vyhrál sedmou jízdu. V ní vítěze třetí jízdy, Martina Málka, překonal v první zatáčce nejen on, ale i Matyáš Hlaváček. A když pak Pavel Ondrašík triumfoval i v rozjížďce s číslem jedenáct, byl de facto jednou nohou ve finále.

Vítězství v jedenácté jízdě však nebylo snadné. Luboš Tomíček neodstartoval, ale v první zatáčce se razantně a nekompromisně nacpal před Hynka Štichauera. A pokračoval i
na Pavla Ondrašíka. Celá čtyři kola mu nedopřál klidu, nicméně klubový kolega mu neposkytl ani náznak šance. Nepovedené starty provázely Luboše Tomíčka celým kláním stejně jako bojovnost hladového lva. Ovšem ve Svitavách se obtížně hledá cesta k předjetí a dostat se tam v nabité konkurenci přes více než dva závodníky se rovná malému zázraku. Ale by se Luboši Tomíčkovi nedařilo pravidelně vítězit, cestu do finále měl poměrně přímočarou.

To samé šlo říci i o Martinu Málkovi. I on měl na svém kontě po třech sériích sedm bodů jako Pavel Ondrašík, Filip Šitera a Luboš Tomíček. Březolupský junior na úvod triumfoval, aby jej pak kromě Pavla Ondrašíka zaskočil i Matyáš Hlaváček. Jenže v deváté jízdě odvedl Jana Jaroše a Jaroslava Petráka.

Tím se právě naplnil hořký osud Jaroslava Petráka. Ten začal defektem v úvodní jízdě. „Moje chyba,“ sypal si v depu popel na hlavu jeho otec. „Chtěl jsem to poladit, ale fakt jsem to teda poladil.“ Potom přišla nula z páté jízdy. Když pak ve zmiňované deváté jízdě inkasoval jen bod, dobře věděl, že mu nepomůže už ani svěcená voda. Se stoickým klidem si zapálil cigaretku a dozajista meditoval, co by mu v příštím roce pomohlo k návratu mezi nejlepší českou šestnáctku. Svitavskému publiku se pak odvděčil nádherným duelem s Petrem Vandírkem v rozjížďce s číslem sedmnáct.

Vzkříšení Mariána Jirouta
Po třech sériích šestibodový Marián Jirout a pětibodoví Miroslav Fencl s Janem Jarošem zažívali na rozdíl od bodově produktivnějších kolegů pořádné nervy. Bylo jasné, že se zmenšujícím se počtem zbývajících jízd klesá také šance proniknout do postupující osmičky. Tato trojice měla jedinou možnost. Útočit, útočit a zase útočit!

Miroslav Fencl suverénně zvládl start rozjížďky s číslem třináct. Luboš Tomíček začínal opět až ze třetí příčky. Ovšem už v první zatáčce překonal po vnější straně Matyáše
Hlaváčka. A jal se útočit rovněž na vedoucího Slaňáka. Několikrát si s ním prohodil pořadí. Luboš Tomíček byl na vnitřku často rychlejší, ovšem Miroslav Fencl dokázal z vnější strany vždy kontrovat.

Marián Jirout konečně našel správný recept na svitavskou dráhu ve čtrnácté jízdě, kdy odvedl Martina Málka a poprvé zvítězil. Zato Jan Jaroš prohrál se Zdeňkem Simotou. Když pak v devatenácté jízdě narazili Marián Jirout s Miroslavem Fenclem a Janem Jarošem na sebe, a společnost jim dělal ještě Pavel Ondrašík, byly jejich karty jasně rozdány. Jan Jaroš musel zvítězit, zatímco jeho tři soky by o postup mohla připravit už jedině nehorázná smůla.

Ta se však paradoxně přilepila na paty Janu Jarošovi. Na startu mu praskl sekundární řetěz. A bylo vymalováno. Hynek Štichauer totiž těsně předtím vyhrál svou jedinou jízdu, v níž porazil Filipa Šiteru. A tím pádem se s osmi body stal náhradníkem mšenského finále, zatímco Jan Jaroš se sedmi zůstal na ocet.

Marián Jirout pak v prvním oblouku překonal Miroslava Fencla. A společně se třetím Pavlem Ondrašíkem pak všichni zvolili cestu jistých bodů bez zbytečných útoků. Když Marián Jirout míjel šachovnicovou vlajku, měl dvanáct bodů. A vypadalo to, že skončí třetí. Ovšem nakonec mu to stačilo na druhou příčku…

V poslední jízdě dne totiž svedl rozpis dohromady Tomáše Suchánka a Zdeňka Simotu. V těch chvílích měli oba jedenáct bodů a jejich duel měl určit celkového vítěze. Jenže po vylétnutí pásky se dopředu dostal Martin Málek a Luboš Tomíček. Průjezd prvním obloukem však katapultoval do čela Zdeňka Simotu.

Ve zbývajících necelých čtyřech kolech jej už nikdo neohrozil. A tím pádem se se svými čtrnácti body stal vítězem celého semifinále. Ovšem Tomáš Suchánek si svou čtvrtou pozici nedokázal vylepšit. Na vině byla trucující elektrika, díky níž nakonec nedokončil ani druhý okruh. Luboš Tomíček záhy předčil Martina Málka a dramatický závod vzal nečekaný konec.

Zdeněk Simota vyhrál se čtrnácti body, zatímco dvanáctibodový Marián Jirout skončil druhý. Po defektu měl Tomáš Suchánek jedenáct bodů, a protože Luboš Tomíček předjel Martina Málka, čekal je rozjezd o třetí místo. A zbývající postupující, tedy Miroslav Fencl, Pavel Ondrašík, Martin Málek a Filip Šitera dokončili semifinále s číslovkou deset u svého skóre. Jedenáct bodů tedy stačilo ještě na stupně vítězů, ale deset mohlo být pro přímý postup málo!

Povedenou tečkou za celým kláním se stal rozjezd Tomáše Suchánka s Lubošem Tomíčkem. Lépe odstartoval Pardubák. Jeho rival jej až do cíle trápil jedním zničujícím útokem za druhým. Už se několikrát zdálo, že půjde dopředu, ovšem Tomáš Suchánek si dokázal udržet vrch.

Hlasy z depa
„Kromě tý první jízdy to bylo dobrý,“ zářil šastný vítěz Zdeněk Simota. „Start nebyl špatnej, ale Filip Šitera byl na lajně. Koplo ho to a byl tam. Jinak to bylo úplně super. Mám dobrýho mechanika, je se mnou i v Anglii, protože táta nestíhá. Jsem rád, že jsem vyhrál.“ Hlavní porce mistrovského chleba se však bude lámat ve Mšeně… „Snad mi forma vydrží,“ doufal Zdeněk Simota. „Samozřejmě budu chtít co nejlepší výsledek. Když se budou dařit starty a pojede to, mohlo by to bejt dobrý. Zítra odjíždím do Anglie. Je mi líto junioráku, ale vracet se a platit letenky by se mi nevyplatilo.“

„Už pár let jsem tady nebyl,“ komentoval své stříbro Marián Jirout. „Každá zatáčka je jiná. A tři jízdy mi trvalo, než jsem na to přišel. Ale pak už to šlo. Byly to pěkný závody, do
poslední chvíle se nedalo vědět, kdo postoupí.“ A jak se pardubický závodník chystá na svátek Cyrila a Metoděje do Mšena? „Přiletím tam těsně před začátkem,“ svěřil se. „Druhýho jedu Miskolc, třetího Prelog. Pak uděláme motory. Chystá mi je pan Erban. A jsem za to rád, protože jeho motory jedou. Je to bomba, úplně jinačí než dřív.“

„Byla to honička,“ ulevil si v depu Tomáš Suchánek. „Docela jsem se zapotil. V první jízdě jsem zadřel a musel spěchat znovu na start. Pak jsem měl defekt s kablíkem v poslední jízdě. Už v tý předposlední jsem slyšel, jak to v poslední zatáčce prská.“ Vrcholem pak byl dramatický rozjezd s Lubošem Tomíčkem. „Už mě podjel,“ líčil pardubický junior. „Ale dal jsem to na venek a v nájezdu do zatáčky ho fousově vzal. Viděl jsem, že jezdí lajnu. Slyšel jsem ho tam a řekl si, že pojede krajničku a nepředjede mě.“ A jaké má Tomáš Suchánek ambice na Mšeno? „Rambo (manažer Tomáš Rambousek – pozn. redakce) mi vylosoval jedničku,“ řekl. „A tak s ní chci vyhrát.“

„Za postup jsem rád,“ netajil se Miroslav Fencl, který naskočil do rozjeté sezóny po aprílové nehodě v sedle cestovního motocyklu. „I když v tý první jízdě to tak nevypadalo. Blbě jsem odstartoval a tom prachu nebylo nejlíp vidět. A tady se předjíždět nedá. V další jízdě se Zdeňkovi povedl start. Měl jsem dva body a psychicky na tom nebyl vůbec dobře. Ale řekl jsem si, že musím. A povedl se mi start a vingl a všechno. A už jsem se do toho dostal. Nebál jsem se do hlubiny a šlo to jako vždycky.“ A jak to bude letos s jeho pověstnou jízdou na milimetry od mšenských mantinelů? „Do Mšena se těším,“ začal Miroslav Fencl zeširoka. „Bude to záležet podle formy a jak to pojede. Letos jsem tam nebyl, nemůžu teda nic k tomu říct. Jindy se však kolem mantinelů jezdilo dobře (smích).“

„Druhej zkušební start byl na nic,“ ulevil si Filip Šitera. „Viděl jsi, co se stalo. Ohnul jsem řidítka a přehazoval je z druhý motorky. Ale hlavně, že je postup. Škoda, že jsem šel na držku, mohla bejt bedna. Ve Mšeně budu chtít zabojovat!“

1. Zdeněk Simota, Plzeň	2 3 3 3 3	14
2. Marián Jirout, Pardubice	2 2 2 3 3	12
3. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 3 2 3 E	11+3
4. Luboš Tomíček, Olymp Praha	3 2 2 2 2	11+2
5. Miroslav Fencl, Slaný	R 2 3 3 2	10
6. Pavel Ondrašík, Olymp Praha	1 3 3 2 1	10 (los)
7. Martin Málek, Březolupy	3 1 3 2 1	10 (los)
8. Filip Šitera, Rimini	3 3 1 1 2	10 (los)
9. Hynek Štichauer, Pardubice	2 1 1 1 3	8
10. Jan Jaroš, Olymp Praha	2 1 2 2 E	7
11. Petr Vandírek, Plzeň	1 R 0 1 3	5
12. Matyáš Hlaváček, Mšeno	1 2 1 0 1	5
13. Jaroslav Petrák, Pardubice	E 0 1 1 2	4
14. Pavel Fuksa, Pardubice	0 1 0 0 1	2
15. Martin Gavenda, Březolupy	1 0 0 0 0	1
16. Jaromír Otruba, Mšeno	R 0 R 0 R	0

Legenda: E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do další jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného defektu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádů jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)