Jablonec nad Nisou – 29. dubna
Během třech let prošel všemi kubaturami, které se v naší ploché dráze jezdí. Loňský rok v jeho podání patřil však výhradně pětistovkám. Šestnáct mu bylo až v červenci, takže mu mistrovství světa a Evropy uniklo, navíc mu podzim vzalo zranění. A letos je tady koronavirové nadělení a on se na ovál dostal zatím pouze jednou. Daniel Šilhán se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že se už těší na další trénink.
Definitivní rozloučení s nižšími kubaturami
Před třemi lety odložil stopětadvacítku a věnoval se výhradně dvěstěpadesátkám. „Krok to byl správný,“ říká Daniel Šilhán. „Ve stopětadvacítkách jsem mohl svá umístění ještě zlepšit, ale potom, co jsem se svezl na dvěstěpadesátce, tak jsem na stopětadvacítku už nikdy nesedl. Už tak jsem začínal o rok později než ostatní kluci, potřeboval jsem to dohnat. Dvěstěpadesátka už je velká motorka, začal jsem se učit, jak na ni správně sedět. Jsem rád, že jsme tenhle krok udělali.“
Jenže další krok, nebo spíše skok se chystal. Předloni jezdil s dvěstěpadesátkou přebory a juniorky a po svých patnáctých narozeninách debutoval s pětistovkou při přeboru v Plzni. A tak člověka napadá, co vlastně představuje během třech let projít cestu 125 – 250 – 500.
„Rok 2018 už jsem trénoval jenom na pětistovce,“ přibližuje jablonecký závodník. „Na dvěstěpadesátce jsem jenom závodil kvůli věku. Od půlky sezóny jsem už mohl jezdit na pětikilu. Měl jsem lepší i horší závody. Celkově jsem se dokonce toho roku s pětistovkou jen seznamoval a postupně se zlepšoval. Je velký rozdíl jezdit na dvěstěpadesátce a pětistovce. První závod v Plzni pro mě nebyl skvělý (smích). Hned při tréninku jsem málem vrazil do mantinelu. Velké problémy mi dělala dráha, neuměl jsem tam jezdit. Naučil jsem se to, o posledním přeboru jsem vyjel deset bodů. To byl jeden z mých nejlepších závodů v Česku.“
Avšak pojďme ještě ke čtvrtlitrům, v nichž Daniel Šilhán své působení třetími místy v mistrovství republiky a v Jawa Cupu. „Když jsem zase po nějaké době sedl na dvěstěpadesátku, tak mi přišlo, že ta motorka vůbec nejede (smích),“ přibližuje. „Na rovince jsem měl spoustu času přemýšlet. Na každé rovince jsem strávil tak sekundu, dvě navíc a bylo to hodně poznat. Dráhu ve Slaném mám rád, jelo se mi tam pěkně. V rozjížďkách jsem mohl přidat ještě tak dva body, možná bych skončil i lépe než třetí. Přesto jsem měl velkou radost. Na Jawa Cupu v Pardubicích jsme pořád laborovali s nastavením. Já jsem taky nejel svoje nejlepší. Postupně jsem se zlepšoval, doladili jsme trysku v karburátoru a šlo to líp. Velkou zásluhu na našem třetím místě měl Pavel Kuchař, ten jel skvěle. Už jsem byl starší než ostatní, a tak jsem měl i pár kil navíc a zrovna v Pardubicích to je hodně poznat.“
Nešťastný konec sezóny
Loňský rok už pochopitelně patřil jenom pětistovkám. Pardubice si ho přitáhly už v osmnáctém a díky tomu se mohl objevovat v extralize. S bílým koníkem na vestě se stal dokonce nejmladším mistrem republiky pětistovek v celé vůbec. Avšak loni se východočeský celek postaral o další historický rekord. Nikdy totiž úřadující extraligový šampión nežuchnul až na dno závěrečné tabulky.
„Přechod do Pardubic byl oboustranný,“ vysvětluje Daniel Šilhán, jak k přestupu došlo. „Taťka se s panem Vozárem střetli na půl cesty, když šli za tím druhým. Pardubice byly ideální. Jsem rád, že jsem se tam dostal. Hlavním důvodem našeho čtvrtého místa byla vyrovnanost všech týmů. Naši jezdci neměli úplně dobrou sezónu. Já se extraligy ještě nijak zvláště neúčastnil, to se mělo změnit tenhle rok.“
Nemohl se zúčastnit juniorského mistrovství světa a Evropy, ale mezinárodní zkušenosti sbíral při polských juniorských družstvech. „Všem klukům, co to jezdili, to hodně pomohlo,“ netají Daniel Šilhán přínos duelů s polskými vrstevníky. „Získal jsem spoustu zkušeností. Pomáhal nám manažer Filip Šitera. Na pár závodech dělal i mechanika, když někdo neměl. Pomáhal nám ladit motorky. Na našem zlepšení má velkou zásluhu. Díky téhle soutěži jsem se dostal na další level.“
Nicméně při závěru v Zielonej Goře si zlomil klíční kost. „Bylo to pár špatných věci,“ povzdechne si. „Shoda náhod, pár maličkostí. Povolily se mi šrouby na spojce, spojka se pohnula, roztrhl se primární řetěz, to shodilo zadní řetěz, ten zablokoval zadní kolo. Motorka se začala vlnit, to ohnulo přední kolo a šel jsem na rovině přes řidítka. Proletěl jsem cílem na třetím místě, ale věděl jsem, že je něco špatně. Tak skončila sezóna 2019.“
Díky zranění přišel i o vyvrcholení mistrovství republiky juniorů a šanci bojovat o nejlepší trojku. Skončil desátý. Na mistrovství světa juniorů v Pardubicích jako druhý náhradník nepočítal s žádnou velkou akcí. A Zlatá stuha druhý den uplavala.
„S tou top trojkou bych to nebral tak vážně,“ zůstává Daniel Šilhán oběma nohama na pevné zemi. „Mohl jsem bojovat o top pětku. Škoda, zrovna jsem se rozjel, byl jsem na tom lépe, než v minulých závodech. Můžu se jen soustředit na sezónu letošní, snad se něco odjede. V Pardubicích o tréninku na mistrovství světa jsem se svezl poprvé po tom pádu, s žádnou akcí jsem nepočítal. Byli jsme u pana Brože, ten říkal, ať náhradník jsem. Zlatou Stuhu mi už nedoporučil. Ruka mě ještě bolela. V tu dobu jsem měl ještě v těle drát, kdybych spadl, tak by dělal neplechu. Stuha uplavala, pro mě to nic nezměnilo.“
Na prahu hodně odlišené sezóny
Letos zjara místo sezóny přišla koronavirová pandemie a závodní kolotoč se zastavil. Daniel Šilhán se tak po dlouhé pauze dostal do sedla až minulou středu při tréninku v Pardubicích. Jak svůj comeback prožíval?
„Čekal jsem to o dost horší,“ připouští. „S tréninkem jsem spokojený, nejsem ještě úplně stoprocentní. Měl jsem pauzu osm měsíců. Každou jízdou se zlepšuju a tak to má být. Zatím ještě nemá cenu ladit motorky, musím nejdřív naladit sebe (smích). Těším se na další svezení.“
Jenže vládní opatření odsunují začátek závodění na pozdější a pozdější termíny. „Dál budeme čekat, ve středu budou tréninky v Pardubicích, někdy se přidá i Praha,“ plánuje Daniel Šilhán. „Jestli se sezóna rozjede, bude každopádně hodně jiná, než ostatní.“
Daniel Šilhán děkuje:
„Na letošní rok jsme udělali velký pokrok s technikou. Zainvestovali jsme. Pomohlo nám také Centrum sportu MV. Z Olympu Praha jsme dostali na sezónu motorku, ta nám také pomůže. Chtěl bych poděkovat Filipovi Šiterovi za to, jak nám pomáhal. Martinu Málkovi, Hynkovi Štichaerovi a mnoho dalších jednotlivcům. Také Zlaté Přilbě za podporu během sezóny. Hlavní dík patří samozřejmě taťkovi, díky kterému jezdím, bez něj by to určitě nešlo.“
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Petr Makušev a Daniel Šilhán starší
