Hrochův Týnec – 17. dubna
Uvolněná opatření vlády z minulého týdne jakoby mu pasovala přímo na míru. Tedy ta o sportování ve venkovních sportovištích, abychom byli naprosto přesní. Na kostěnickém oválku není třeba spekulovat o výšce stropu, šatny zde žádné nejsou a do plastové kadibudky i v parném létě chodí pouze dámy a to ještě v případě nejvyššího zoufalství. Navíc se zde dá trénink načasovat, aby se potkal na trati pouze se svou vlastní sestrou. Pojďme si o tom vyprávět přímo se sourozenci Novotnými, kteří letos chtějí brázdit ovály s bílým koníkem na vestě.
Z čínské krosky na plochodrážní stopětadvacítku
Josef Novotný starší je motorkář tělem i duší, ale jak se jeho děti dostaly k ploché dráze? „Kostěnice jsou vlastně na prvním místě v mém ježdění,“ ujímá se slova Josef Novotný mladší. „Ve třech letech jsem dostal čínskou krosku. S taťkou jsem jezdil do Kostěnic dívat se na Mongola (přezdívka Aleše Dubna – pozn. redakce) a strejdu Havlíčka, co jezdili flat track. Dan Macl mi nabídl svezení na příštím závodě. Jen ta čína byla oproti všem pomalá. Na Rozlučku jsme poskládali stopětadvácu od Zlatý přilby.“
Uvedené události se staly předloni. Josef Novotný svůj první kostěnický Srandamač absolvoval v srpnu. Uzavíral výsledkovou listinu kategorie Junioři Speedway a Flat Track. Při podzimním loučení však byl druhý.
„Na plochodrážce se jede úplně jinak,“ netají se. „A první závod jsem si užíval, byl v sobotu. A v pátek jsem na tom seděl poprvé. Bylo hrozný mokro.“
Na klasické ovály se silnějšími kubaturami
Loni už pro Josefa Novotného skončilo hraní a začalo opravdické závodění. Ještě v květnu ve Slaném jezdil jen vložené jízdy při seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup. Uběhlo jen deset dnů a on už debutoval v šampionátu stopětadvacítek na krátké dráze.
„Závodění sice začalo, ale s nejstarší a nejmíň výkonnou motorkou, kterou jsem dostal od Pardubic,“ povzdechne si. „Udělal jsem vše pro nejlepší výsledky, co jsem mohl, a zároveň se učím, jak jezdit oválek s ostatními kamarády. Loňská sezóna byla paráda a dala mi spoustu zkušenosti a kamarádů.“
Ačkoliv neabsolvoval kompletní seriály, skončil třináctý v mistrovství republiky a sedmnáctý v poháru. „Začínal jsem,“ bilancuje uplynulý rok. „Na klasice bych nechtěl jezdit ani teď. Malý ovál to zvládá, ale už teď jsme radši pořídili půllitra, aby stopětadvacítky tolik netrpěly. Čekám stále na dvěstěpadesátku od ZP Pardubice, ale kdo ví, jak to v týhle době dopadne.“
Oválek poblíže železničního koridoru však neopustil… „Kostěnice jsem měl povinný,“ směje se. „Začínal jsem v nich a nadále tam budu jezdit. A díky tomuhle stavu můžu v Kostěnicích trénovat i se ségrou. Super prostředí.“
Touha po pořádném motocyklu
Závodní motocykl po kostěnickém oválku prohání i Veronika Novotná. „K ploché dráze mě přivedl taťka, který jezdil s bráchou na tréninky,“ vypráví, kterak se sama posadila do sedla. „Jelikož jsem pomáhala s údržbou a čištěním motorek, tak jsem si to chtěla taky zkusit. A je to lepší než pitbike (smích). Vlastně jsem jela ve třech letech poprvé na motorce, s kterou brácha začínal v Kostěnicích závodit.“
V závodním režimu si Veronika Novotná plochou dráhu užila zatím pouze při říjnové Rozlučce v Kostěnicích. „Strašně mě to bavilo,“ netají se. „Rozlučka se jela na konci sezóny a brácha měl motory dojetý. Na startech mi to chcípalo, ale super zábava. Byla jsem poslední, učím se.“
A jako to s plochodrážní dívčinou bude dál? „Trénuji a cvičím, jak to jde podle školy,“ říká. „A už bych chtěl mít lepší a silnější motorku.“
Josef a Veronika Novotní děkují:
„Poděkovat bychom chtěli: taťkovi, mamce, rodině celkem, pardubické Přilbě, panu Rosůlkovi, Zdendoj‘ Schneiderwindovi, moooooc Vladoj‘, Hynkoj‘ a Jardoj‘za svezení a půjčení půllitra, samo sebou Vladovi Janouškovýmu, který mi dělá motory, Geronimo Gym, Stavební Huť, Toro Mýto, Kavatrans, Mlýny Janderov. Mongolovi a Radkoj‘.“
Foto: Mirek Horáček, Karel Herman, Antonín Škach a Josef Novotný starší
