Štramberk – 11. dubna
Z nováčků, které na ovály vynesla renesance kopřivnické ploché dráhy, se dostal prozatím nejdál. Debutoval předloni, aby se už v loňském roce dostal mezi širší juniorskou špičku. Letos se chtěl posunutou ještě dál, avšak svět má svých starostí s koronavirovou pandemií až nad hlavu. Ostatně nechme o tom hovořit Jana Macka samotného.
Renesance oválu přináší šanci
V první půli devadesátých let s kopřivnickou vestou závodili nejen jeho otec Jan, nýbrž také strýc Miroslav Křenek. Dalo by se říct, že on měl tedy cestu do sedla plochodrážního speciálu přímo nalinkovanou. Jenže v září 2008, kdy mu bylo sedm, zabouřily závodní motory na Letním stadiónu naposledy. Před listopadem 2016, kdy místní pořadatelé znovu začali pracovat na dráze, se zdálo, že mimo ledů na Větřkovické přehradě je se sportem levých zatáček v Kopřivnici nadobro amen.
„Já jsem se zajímal o plochou dráhu už odmala,“ vyznává se Jan Macek. „Vždycky jsem si říkal, že jednou bych chtěl také osedlat plochodrážní speciál, ale nebylo jak a kde. Pak se začal oživovat kopřivnický ovál. Tak jsme si s Richardem Dufkem řekli, že to zkusíme. Abych se mohl aspoň vozit, sehnali jsme motorku a tím to všechno začalo.“
Nejprve samozřejmě v tréninkovém rytmu. „Moje první krůčky byly těžké,“ uznává. „Měl jsem respekt z motorky a vůbec neměl tucha, jak na tom jezdit. Trénoval jsem, kde se dalo. Hlavně zezačátku v Divišově a vedl mě Adrian Rymel. Celkem rychle jsem vyvolal menší smyk.“
Kopřivnický nováček měl možnost předvést svůj um rovněž před diváky, protože dostal možnost absolvovat ukázky během závodů. „Vložené jízdy před publikem mě naplňovaly,“ svěřuje se. „Je to super pocit být všemi těmi lidmi podporován.“
Tréma rychle opadne
Den D přišel osmého července roku 2018 v Žarnovici. Kopřivnice se po devatenácti letech vracela do mistrovství republiky juniorských družstev. V sestavě byl kromě Jana Macka rovněž Roman Marek, který také nastupoval do vůbec prvního závodu své kariéry.
„Cítil jsem se vystrašeně,“ připouští Jan Macek svou tehdejší trému. „Nevěděl jsem, jak se pojede s dalšími třemi jezdci. Ale jak člověk nasadí helmu a rozjede se, tak stres opadne. Škoda zadřeného motorku, ale tohle k ploché dráze patří, co se dá dělat.“
Kopřivnice tehdy skončila na posledním šestém místě, ale nebýt porouchaného motoru, kdo ví… Smůlu tehdy měli i Josef Novák a Michal Danko v pardubických vestách, takže v konečném součtu dali do kupy jen o tři body více než Moravané.
Do konce předloňské sezóny Jan Macek stihnul ještě juniorku v Divišově a pár dalších závodů, z nichž byl nejlepší přebor ve Svitavách. „Ano, vzpomínám si,“ rozjasní tvář při vzpomínce na své šesté místo. „Ten závod byl na mé schopnosti vydařený. A to jsem měl radost.“
V té době už věděl, že plochodrážní cesta je pro něho ideální volbou. „Jak říkám, vždy jsem chtěl jezdit plochou dráhu,“ souhlasí. „A byl jsem připravený na další sezónu jak fyzicky, tak psychicky.“
Sezóna na ruby
Velkou novinkou loňské sezóny byl comeback Kopřivnice do první ligou. Pod hlavičkou titulárního sponzora Walbo se moravský celek stal štikou soutěže. Mnohdy potrápil i pražskou Markétu, která si předloňskou triumfální bilanci prodloužila o další čtyři zářezy.
„Líbilo se mi to hodně,“ uvažuje Jan Macek. „Přece to je jeden z dobrých závodů a umístění podle mě bylo suprové. Úchvatný výkon mojeho týmu. A nakouknout do extraligy bylo také super.“
V přeboru byl loni čtrnáctý, když mu opět sedly nejlépe Svitavy. Stěžejnější byly ovšem juniorské soutěže. V české juniorce byl devátý, v její samostatné klasifikaci do devatenácti let šestý. Ve družstvech zůstalo Kopřivnici poslední místo. Na druhou stranu se Jan Macek objevil i v nároďáku a jezdil polskou soutěž.
„Všechny ty závody byly pro mě zkušenosti a jsem hodně rád, že jsem měl takové možnosti,“ zůstává ve svém hodnocení hodně skromný. „Hodnotit to tak nemůžu, protože moje výkony nebyly nejlepší, ale měl jsem radost z toho, že můžu vůbec takové závody jet.“
V lednu se svezl na šroubcích a pak se život zastavil pandemií koronaviru. „Na letošní sezónu jsem se připravoval celou zimu,“ prozrazuje kopřivnický plochodrážník. „Makal jsem na sobě. Letošní sezónu jsem chtěl zatáhnout a dosáhnout nejlepších výsledků. A teď musíme jen čekat a doufat, že vše zmizí.“
Jan Macek děkuje:
„Největší díky všem mojím blízkým, mechanikům, řidičům a hlavně tomu, kdo mě k ploché dráze dostal, a to je Richard Dufek.“
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
