Jindřichův Hradec – 28. března
Petr Bednář závodil v motokrosu, později se objevil také v sajdkárkrosu. Nebylo divu, že jeho syn kráčel v podobných šlépějích již od útlého věku. Oba záhy putovali po terénních závodištích, dokud otec v televizi neuviděl Speedway Grand Prix. Pak už jen musel přesvědčit svého potomka, že na ploché dráze něco je, byť se jezdí jen kolem dokola. A dnes je Adam Bednář třetím nejlepším stopětadvacítkářem nejen v českém klasickém šampionátu, ale také ve světovém poháru. Ostatně nechme si tento příběh vylíčit přímo z úst pražského kolibříka.
Motokrosař jde na plochou dráhu
„Jednou když mi byl asi jeden rok, táta se mě zeptal, jestli chci jezdit,“ začíná Adam Bednář své vyprávění. „A já mu to odkejval. Pak jsem k Vánocům dostal první čtyřkolku, na který jsem jezdil asi rok. Další Vánoce jsem dostal první malou motokrosovou motorku Honda.“
A v jejím sedle jeho závodní kariéra odstartovala. „Na tý Hondě jsem odjel svoje první závody a začalo se mi to hrozně líbit,“ pokračuje třetí nejlepší kolibřík plochodrážního světa. „Jezdil jsem na ní dva roky, pak jsem dostal první KTM 50. Začal jsem jezdit a víc se tomu věnovat.“
Výkonnost Adama Bednáře adekvátně stoupala. „Rok od roku jsem se zlepšoval víc a víc,“ svěřuje se. „Pak jsme se s tátou rozhodli, že zkusíme mezinárodní mistrovství republiky juniorů. Jezdil jsem skoro všechny závody do první desítky, ale vždycky jsem pak chtěl víc a upadnul.“
Nicméně on se pořád nevzdával. „Takhle to šlo asi dva roky,“ pokrčí rameny. „A pak na poslední republice táta koupil do někoho ňákou starší pětašedesátku. Učil jsem se řadit, byl to pro mě velký rozdíl. Ale celkem mi to šlo, když mi to táta vysvětlit. Trošku jsem se to na tý motorce už naučil a chtěl zkusit závody. Celou dobu jsem jezdil první, ale v posledním kole jsem upadnul. Druhá jízda byla zrušena kvůli nedostatku vody, takže jsem celkově skončil druhej‘. Pak jsem zkoušel jezdit republiky, ale moc mi to nešlo.“
V současné době jsou jižní Čechy regionem plochou dráhou nepolíbeným. „V televizi jsme koukali na SGP a mně i tátovi se to líbilo,“ vysvětluje Adam Bednář, kterak se dostal ke sportu levých zatáček. „Táta pořád říkal, ať to jdu zkusit, ale já, že ne. Že je to jenom pořád dokola kolem jedný nohy. Ale asi po dvou rocích jsem se rozhodl to zkusit. A jel jsem na první trénink do Divišova.“
Štika v plochodrážním rybníce
Znovu se měla potvrdit stará známá pravda, že když šikovný kluk umí ovládat motocykl, s plochodrážním sportem se rychle sžije. A navíc vzhledem k sofistikovanému systému českých stopětadvacítek a přístupu společnosti Shupa se může prosadit i na mezinárodní scéně a to mnohem rychleji než v jiném motoristickém odvětví.
Adam Bednář jel svůj první závod v červenci 2018 v rámci série PRO-TEC Speedway Mini Cup a vyhrál finále C. „Jo, byl jsem šťastný,“ vybaví si okamžitě. „Byla to jiná radost než při motokrose. Z výsledku jsem byl nadšenej‘. Byl jsem sedmej‘ a byl jsem strašně šťastnej.“
Do konce předloňské sezóny stihnul celý závěr poháru, v němž skončil osmý, přičemž se jeho nejlepším výsledkem se stalo páté místo z Divišova. V mistrovství republiky na krátké dráze jel tři závody a byl desátý, na dlouhé dva a skončil dvacátý.
„V roce 2018 jsem sbíral spíš zkušenosti,“ připomíná, že v jeho první, navíc neúplné sezóně nehrály výsledky zas až takovou klíčovou roli. „Ale už jsem cítil, že jsem schopnej‘ konkurovat ostatním.“
Takže už věděl, že plochá dráha je pro něho tou správnou cestou? „Ne, nečekal jsem, že to bude tak, jako to je teď,“ uvažuje Adam Bednář. „Ale jsem rád, že jsem z motokrosu přešel na plochou. Na loňskou sezónu jsem se připravoval celkem hodně. Chodil jsem dvakrát tejdně do posilovny s trenérem, chodil jsem běhat a chodil jsem plavat.“
Ke světovému bronzu
Loni ale trend výkonnosti Adama Bednáře nabral průběh strmý jako skalní stěna. V červnu v Pardubicích vyhrál svůj první závod, ale paradoxně klasické mistrovství republiky mu jako jediné nepřineslo vavříny. Skončil jsi v něm čtvrtý, když mu kousíček chyběl na Bruna Belána. V šampionátu na krátké dráze a při PRO-TEC Speedway Mini Cupu byl třetí.
„Cením si výsledky jak na klasické, tak i na krátké dráze,“ komentuje svá loňská umístění. „Jo, asi dvanáct nebo tak ňák bodů mi chybělo na Bruníka, bylo to tím, že jsem pokazil dva závody v Plzni a jeden v Liberci. Za třetí místa jsem byl šťastnej, ale chtěl jsem být první. Takže jsem byl nejen šťastnej‘, ale i smutnej‘.“
Svou nejskvělejší partii ovšem Adam Bednář rozehrál při světovém poháru ve Vechtě, odkud se domů vracel s bronzovou medailí. „Byl to skvělej pocit,“ neskrývá své nadšení. „Od rána jsem se na motorce cítil skvěle. První jízdu jsem byl druhej‘. Pak jsem tři jízdy vyhrál a pak byla poslední, která rozhodovala, jestli skončím na druhým místě nebo na třetím.“
Body se totiž nestále přičítaly. „Odstartoval jsem první a zavřel jsem to na lajnu,“ vrací se Adam Bednář do německé Vechty v půlce září. „Pak jsem udělal chybu, že jsem druhou zatáčku nechal otevřenou a Luke Harrison mě podjel. Bál jsem se jet po lajně, byla strašně rozbitá. Pak jsem udělal stejnou chybu v dalším kole. Byl jsem strašně na sebe naštvanej‘. Ale pak mě to přešlo a tekly mi slzy z radosti.“
Smělé ambice
Sezónu 2019 Adam Bednář uzavřel vítězstvím v Kostěnicích, kde při Rozlučce sebral punc neporazitelnosti svému jmenovci Nejezchlebovi. Zima letos nestačila ani přijít a on už na začátku března trénoval s dvěstěpadesátkou pod vedením Eduarda Krčmáře. Jenže opatření v boji s koronavirem plochodrážní motory umlčela.
„Začal jsem na dvěstěpadesátce v Goričanu,“ říká. „Eda mě tam naučil strašně móóóc věcí a moc za to děkuju. Dál si to představuju, že vyhraju mistrák na dvěstěpadesátce a i na stopětadvacítce. Když je karanténa, snažím se každej‘ den cvičit. A když je čas, jdu běhat s mamkou.“
Nezbývá tedy, než aby plochodrážní sezóna konečně odstartovala, byť se zpožděním. „A na závěr, cíle?“ přichází Adam Bednář sám se svou vlastní otázkou. „Jsou jasné. Chci se bavit tak jako doteď. A bude-li vše fungovat, jednou bych se plochou dráhou chtěl živit.“
Adam Bednář děkuje:
„Určitě chci poděkovat mamce, taťkovi, babičce a všem, co mě podporují v tomhle sportu. Chci velmi poděkovat Radimu Vavřívkovi za strhávačky. Taky děkuju Edovi Krčmářů, že mě naučil spoustu věcí. Ještě děkuju panu Rosůlkovi. Zdeňkovi Schneiderwindovi, už jen ze slušnosti. Tomažovi Drnačovi za přípravu dvěstěpadesátky. Autoservis Kreuzer. Honzíkovi Válků. Jardovi Vojnů. Jerrimu Matějcovi.“
Foto: Karel Herman, Antonín Škach a laskavostí Adama Bednáře
