Berlín – 29. února a 1. března
Teď, když jsem, doufám, přitáhl pozornost, můžu upřesnit, že Václav Milik byl přítomen jen svým logem na motocyklu Lukáše Hutly. Andreas Jonsson sice mítink po oba dva dny sledoval z hlediště, ale na přímou otázku rezolutně odmítl, že kdy ledy pojede.

 

Ke sportu patří i emoce

Berlínský Ice Speedway of Nations byla první a vzhledem k současné situaci zřejmě i poslední letošní příležitost vidět v akci v západní Evropě nejlepší plochodrážní ledaře. Teplá zima vyloučila pořádání závodů na přírodních oválech a tempo, s jakým se ruší sportovní akce po celém světě díky pandemii koronaviru, nevěští nic dobrého ani pro počátek hlavní sezóny.

Český tým navrhnul Antonín Klatovský, ale pod svou taktovkou jej prvně měl nový reprezentační kouč Filip Šitera. Na ovál poslal všechny tří závodníky, za což budiž pochválen. Na mě největší dojem udělal Andrej Diviš. A to ihned při své první jízdě, ve které vinou defektu nebodoval.

Měl daleko od precizní jízdy Rusů, ale co postrádal na vyježděnosti, vrchovatě kompenzoval bojovností. Musí být těžké odjet jen pár tréninkových kol a pak zazářit v závodech, takže pochvalme, co si pochvalu zaslouží. Další dva Češi si vedli jako na houpačce. Padali, nechávali se předjet těsně před finišem, ale také vyhrávali.

Lukáš Hutla odjel nejlepší jízdu druhý den proti Rusům i přesto, že skončil s jediným bodem, měl dvojici Dmitrij Chomičevič – Igor Kononov pořád na dosah. Objektivně Češi měli na to skončit před Finy, Kazachy a možná i Rakušany. Ale platí totéž co výše, bez dostatečného množství závodů je vše otázkou štěstí.

Lukáš Hutla s Janem Klatovským začínali a končili proti Kazachům. Ten první souboj ovlivnil pád přeloučského ledaře, který uklouzl v první zatáčce, a výhra kapitána stačila akorát na remízu. Závěrečná jízda dopadla kuriózně. Nejdřív Jan Klatovský na konci roviny ho vzal s sebou do balíku Pavla Někrasova.

Naštěstí se jako u všech ostatních pádů obou dnů nikomu nic nestalo, ale Jan Klatovský byl značně rozladění a všechno si vyříkával s Kazachem. Ale oba motocykly se po nárazu zahákly a nemohlo to skončit jinak než pádem. Pokud jste to už neviděli, tak tady je odkaz.

Jízda se opakovala bez vyloučeného Čecha a osamocený Lukáš Hutla se pokusil vítězství a remízu, přesně tak jak to udělal po jeho pádu den nato Jan Klatovský. Odstartoval výborně a udělal si velký náskok, ale ve druhém kole uklouzl, upadl a bylo po závodění. Jízda se jela do třetice už jen se dvěma Kazachy a byl to jedine 5:0 za cely zavodní víkend. Přesto bych nikomu nic nevyčítal v této neobvyklé sezoně. Zúčastnili se, předvedli některé skvělé jízdy a krásné manévry a nakonec sport není jen o výsledcích, počítají se i emoce.

 

Finále, nefinále

Favorité z Ruska za oba dny ztratili jen tři body. Dvakrát domácí Johan Weber skončil druhý za Danielem Ivanovem a jednou totéž dokázal Švéd Martin Haarahiltunen. Mimochodem Danil Ivanov vyhrál všech osm jízd, které odjel a finále, a je v nejlepší formě. Nejlepším Evropanem, jak napovídaly první závody mistrovství světa jednotlivců, byl domácí Johann Weber. Jezdil sebevědomě a pral se o vítězství pokaždé, když vyjel na led. Měl dobré starty a užíval si bouřlivé prostředí domácího podniku.

Cestu do hlediště si našlo méně diváků, než v minulých letech, ale FIM Ice Speedway of Nations World Championship zdaleka není tak napínavým závodem, jako finále jednotlivců. Přece jen Rusové nezávodí proti sobě. Většinou se usadili v čele ihned po startu a předváděli vysoké leďařské umění. Takže o titul by mohli přijít jen náhodou, zapříčiněnou nešťastnou shodou okolností.

Nic takového se nestalo, takže finále proti Švédům pojistili už v první zatáčce a nenechali se ani na chvíli ohrozit. Při bodovém systému finále o bronz a zlato zaručovalo úspěch jakékoliv vítězství. Boje o druhé finálové místo a o bronz byly mnohem napínavější. Ještě v druhé polovině nedělních závodů šance dostat se do finále měli Švédové, Němci a dokonce i Rakušane.

Samotné malé finále se obrátilo ve velké zklamání pro Rakušany. Harald Simon v první zatáčce chytil nerovnost tratí, ledová kolej ho vyhodila a pád vyloučil z další účastí. Pak po dlouhá léta nejúspěšnější rakouský závodník Franz Zorn usoudil, že nemá formu, aby porazil Němce a tak ani nepřijel na start opakované jízdy.

Podobně, jako v souboji Čechů s Kazachy jsme byli znovu svědky jízdy dvou závodníků stejného týmu, která ale tentokrát znamenala bronzový stupeň pro domácí. Němci měli velkou radost s úspěchem před domácím publikem. Nechali si vychutnat jak slavnostní kolo na závěr, tak i závěrečné vyhlášeni.

 

Resumé

Šampionát ledových družstev nebyl perfektní podívanou a obvykle perfektní Němci měli pořadatelské problémy oba dny. V sobotu se už od první jízdy startovalo odmávnutím zelené vlajky, což se jen tak na mistrovství světa nevídá.

Druhý den pro změnu odešla světelná tabule a po několik jízd diváci byli odkázáni jen na informace od hlasatele. Přesto mistrovství splnilo očekávání a rozhodně stálo za zhlédnutí. Diváci se bavili dobře po oba dva dny a za rok jich rozhodně přijde mnohem víc na individuální soutěž. Doufejme, že u toho budou i Češi. A to nejen v hledišti.

Foto: Kiril Ianatchkov