Uhlířské Janovice – 11. března
Svým loňským triumfem v klasickém šampionátu českých stopětadvacítek přestřihnul triumfální šňůru Jaroslava Vaníčka. Přidal stříbrné medaile nejen z obou dalších domácích seriálů, ale i z evropského poháru v Toruni. Přesto plánoval přechod o kubaturu výše. Nakonec však zůstává i v kolibří kubatuře, s níž bude dvěstěpadesátky kombinovat. Vojtěch Šachl se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že dnes si na trénink do Goričanu vezme výhradně čtvrtlitry.
Prvně mezi českými šampióny
Vojtěch Šachl si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Začalo to výborně,“ vzpomíná divišovský závodník na loňskou sezónu. „Vyhrál jsem první dva závody na dlouhý s plným počtem, v Plzni byl druhej‘ a pak zase první v Liberci. Dostal jsem se do čela, snažil jsem se ho udržet. Jára na mě tlačil, ale nakonec jsem ho v Divišově dvakrát porazil.“
A tak se Vojtěch Šachl prvně ve své kariéře zapsal mezi motocyklové mistry České republiky. „Bejt‘ mistr je výbornej‘ pocit,“ netají se. „Byl jsem i na vyhlášení na AČR.“
Nicméně v šampionátu na krátkých drahách i v poháru Jaroslav Vaníček své výsostné postavení uhájil. „Hlavně jsme se soustředili na tu dlouhou,“ přemítá Vojtěch Šachl. „Na krátkou jsme dvakrát nejeli, jednou jsme byli v Belgii, jednou v Polsku. Utekly body, nepovedly se mi Chabařovice. Na každej‘ závod jsme se snažili jet co nejlíp připravený a udělat co nejlepší výsledek, ale Jára mi už hodně utek‘.“
V Toruni bez prostoru pro kompromisy
Čeští kolibříci v sedlech českých motocyklů Shupa patří také k horkým favoritům soutěží pod hlavičkou FIM a FIM Europe. Vzhledem k věkovým limitům nemohl Vojtěch Šachl cestovat na světový pohár do Vechty. Ovšem v evropské soutěži v Toruni stál na druhém stupínku pódia hned vedle vítězného Jaroslava Vaníčka.
Vojtěch Šachl, Jaroslav Vaníček a Luke Harrison stojí na stupních vítězů evropského poháru v Toruni
„Bylo to dramatický,“ líčí závod, v němž ztráta dvou bodů v základní části přinesla nutnost bojovat o finále A v béčku. „Dvakrát jsem vyhrál, ale ve třetí jízdě s Hyjekem a Brunem jsem blbě odstartoval. V béčku jsem musel, kdyby to nevyšlo, neměl bych už šanci. Start a snažil jsem se dostat na co nejlepší místo. Opakovalo se to a já odstartoval za Brunem.“
Nakonec přišlo finále A. „Tam to bylo o tom, kdo udělá chybu, končí,“ dostává se Vojtěch Šachl do klíčové fáze boje o evropský pohár. „Zbyl na mě venek, venky umím. Už v první zatáčce jsem jel nastejno s Járou. Měl to pode mnou o dost kratší. Držel jsem se za ním.“
Bitva o titul však ještě neskončila. „Jára najel do díry,“ říká divišovský závodník. „Kdybych já taky o zatáčky před tím nevjel do díry, možná bych ho ještě předjel. Šel jsem na něj zvenku. Ale druhý místo není vůbec špatný. Škoda, že jsem nemoh‘ jet svět.“
Nahoru do dvěstěpadesátek
Jeden z úžasných čtvrtlitrových soubojů Vojtěcha Šachla (vlevo) s Janem Hlačinou v Kostěnicích
Nicméně na obzoru Vojtěcha Šachla jsou nyní dvěstěpadesátky. „Už jsem na ni skočil předloni,“ pochlubí se. „Je to velkej‘ rozdíl proti stopětadvacítce. V rychlosti, motorka se jinak chová, koriguje se líp.“
Dvanáct mu bylo až zkraje prosince, proto mohl se čtvrtlitrem závodit pouze na hobby kláních v Kostěnicích. „Byl jsem ještě třikrát na soustředění SCM s panem Rosůlkem, ale závodit jsem nemoh‘ jinde než v Kostěnicích. Ty byly dobrý až na ten prach.“
Na oválku na pšeničném poli našel soupeře v osobě Jana Hlačiny, ale proháněl i soupeře v sedle pětistovek a to nejen z ranku místních hobíků. „S Hláčou byly dobrý souboje,“ rozjasní se. „Lepší než nic. Každej‘ dobrej‘ závod se počítá, každá zkušenost.“
Kombinace nižších kubatur
Vojtěch Šachl – na snímku s Janem Jeníčkem – našel správnou cestu, kudy se na oválech vydat dál
Zítra se Vojtěch Šachl dostane v chorvatském Goričanu letos prvně na ovál. „Mám jarní prázdniny a na horách je málo sněhu,“ vysvětluje své motivy. „Máme připravený dvě dvěstěpadesátky, je na čem zapracovat. Měli bychom se tam setkat s Edou Krčmářem a Bubou Bednářem, který odjeli v pondělí do Krška. Další tejden se připojíme k Pražákům, využili jsme nabídky Zdeňka Schneiderwinda.“
O co loňský plán definitivně opustit stopětadvacítky? „V sezóně budou hlavně dvěstěpadesátky,“ objasňuje Vojtěch Šachl. „Chtěli jsme ukončit stopětadvacítky, ale dostali jsme nabídku od pana Šůse na dvě motorky. Takže jsme s tátou řekli, že ještě jednu sezónu pojedeme. Moh‘ bych konečně jet mistrovství světa. A těch závodů na dvěstěpadesátce je málo a ve dvanácti můžu závodit jen v Čechách.“
Vojtěch Šachl děkuje:
Učitel a žák: Vojtěch Šachl a Martin Málek
„Chtěl bych poděkovat tátovi, mamce, dědovi, Martinu Málkovi a Vaškovi Hromasovi. Poděkuju také pánům Šůsovi a Bendovi za podporu. A taky panu Hruškovi z Divišova za to, že si vždycky najde čas na pokropení a úpravu dráhy.“
