Ufa – 29. ledna
Lukáš Hutla, který se v doprovodu svého otce Radka a Martina Běhala vypravil na první finále světového ledařů do kazažského Almaty, šťastně dorazili do Togliatti. Podívali se na sobotní Memoriál Anatolije Stěpanova. Poté naložili motocykly na kamión, který je převeze do Kazachstánu, užili si volné dny rybaření a pak se jejich cesty rozdělily.

 

Rychle do Togliatti

„Hranice z Estonska do Ruska jsme přejeli za dvě a půl hodiny, to jsem ještě nezažil,“ libuje si Radek Hutla, že zkušenosti z výpravy na prosincový kemp do Slobodskoje jim před týdnem přišly náramně vhod. „V Togliatti jsme byli rychle, jeli jsme furt, chtěli jsme stihnout závody, to se povedlo.“

Memoriál měl formát šesti dvojic, přičemž jedním závodníkem byl Rus a druhým cizinec. Při rovnosti bodů právě rozjezd zahraničních borců rozhodl o triumfu sestavy Martin Haarahiltunen – Dmitrij Koltakov, před Hansem Weberem s Nikolajem Krasnikovem a Niclasem Svenssonem a Igorem Kononovem.

„Byly to závody jako řemen,“ uznává Radek Hutla. „Lukáš nejel, sestavy byly domluvený už předem a cizinců bylo přehršel. Nestartoval ani Ove Ledström. Podívali jsme se, byl to nářez. Po závodech se nakládal náklaďák s motorkama do Kazachstánu.“

 

Ve vzduchu i v muzeu

Kamión mířící do Almaty s motocykly uváznul podle posledních zpráv ve sněhové vánici. Lukáš Hutla a Martin Běhal jsou momentálně deset kilometrů v oblacích na palubě stroje Air Astana mířícího na stejnou destinaci. Zato Radek Hutla se užívá postavení celebrity v Ufě.

„Rozdělili jsme se,“ říká bohorovným hlasem, který dává najevo, že se mu rozhodně nestýská. „Já nijak dvakrát nemusím do letadla, ještě do ruskýho navíc. A hlavně letenka stojí v přepočtu deset tisíc korun. Museli totiž letět ze Samary do Moskvy a pak teprve do Almaty a Modus se na Kazachstán hodně těšil. A tak čekám v Rusku.“

Rozhodně se však nenudí. „Odjel jsem do Ufy, najal jsem si kvartýr,“ popisuje. „Náš ruskej‘ mechanik Ranis mi domluvil exkurzi v učilišti. V sobotu jsem pozvanej‘ na chatu od ředitele, pojedeme na vyjížďku na skútrech. Ukázali mi muzeum, renovují motorky, přijala mě i zástupkyně ředitele.“

Přes všechen komfort však Radek Hutla není necitelný jako Nastěnčina macecha z dobře profláknuté pohádky. „Jak nejedeš do Kazachstánu dýl než na měsíc, nemusíš mít víza,“ je v duchu se svým synem a jeho mechanikem. „Ale blbnou tady s koronavirem, pořád je to ve zprávách, mají z toho lufta. Kazachstánci chtěj‘ omezit hranice. Nebudu nic předbíhat, ale už aby tam byli!“

Foto: laskavostí české výpravy