Divišov – 27. ledna
Setkání mladého muže a krásné dívky bývá někdy osudové. Nicméně v tomto případě byl však věkový rozdíl příliš velký. A kdyby se příběh vyvíjel, jak asi očekáváte, ona dlouhovlasá kráska by dokonce riskovala pár měsíců v kriminále. Přesto se stala múzou, která mladíka nasměrovala k plochodrážnímu sportu. Nebýt jí, na sedmých místech loňských mistrovství republiky stopětadvacítek a pátém v poháru, by byl někdo jiný než divišovský Matouš Kameník.

 

Ze zamrzlé louže na závodní ovál

„Den před Vánocemi jsem byl se svými rodiči ve vsi, kde bydlíme, na prodeji kaprů,“ začíná Matouš Kameník se svým plochodrážním curriculum vitae na úplně první stránce. „Jezdil jsem tam na čtyřkolce, kterou máme společně s bratrem. Smykoval jsem na zamrzlé louži. Viděla mě Radka Hromasová, dcera předsedy klubu AK Divišov. Zeptala se mě, jestli bych nechtěl zkusit plochou dráhu. Já na to, že nevím, jestli by mě bavilo jezdit na oválu. Radka řekla, ať to zkusím, a že se uvidí.“

A ono se vskutku vidělo. Již zkraje června 2018 Matouš Kameník absolvoval první plochodrážní závod svého života. V pátém podniku pohárové série PRO-TEC Speedway Mini Cup skončil na domácí divišovské dráze poslední, osmý. Ve finále C jej tehdy za svými zády nechal Adam Nejezchleba.

„Začal jsem jezdit s tátou trénovat do Divišova,“ ujímá se slova opět sám závodník. „Václav Hromas mě učil, jak skládat motorku do zatáčky a tak. Před prvním závodem jsem byl úplně v pohodě, ani jsem nečekal, že bych byl hned někde vysoko. Po závodě jsme s tátou, mechanikem, byli šťastný, protože se radujeme, i když nedojedu úplně nejlíp. Pro nás je důležité, jak umístění, tak si užít každý závod. Baví nás to moc.“

 

Mega zábava na minioválech

Otec David a syn Matouš si ještě předloni dokázali užít oba aspekty svého působení na malých tratích. Divišovský kolibřík šel nahoru a v Chabařovicích v září se kvalifikoval už do finále B. Objevil se rovněž v obou šampionátech republiky, jak na krátké, tak i klasické dráze.

„První, necelá sezóna byla fajn, ale pořád se učím nové věci jak na dráze, tak na motorce,“ bilancuje Matouš Kameník. „Někdy jsme zbytečně moc chvátali v depu a to si taky vzalo svoji daň. Například né moc utažený kolo a tak. Mně víc baví jezdit malou dráhu, protože je to někdy větší adrenalin než na dlouhý. Na malý se víc předjíždí a to mě mega baví, když to pod někoho šoupnu a vyhraju tu danou rozjížďku.“

Tím pádem bylo během loňské zimy naprosto jasné, že česká plochá dráha má nového závodníka. „No, tak jsem něco asi tušil,“ přibližuje Matouš Kameník svůj vlastní pohled. „Ale ne to, co z toho nakonec bylo. V zimě se připravuju asi jako každý… Cvičím, abych tu motorku udržel a měl sílu. A samozřejmě údržba motorky.“

 

Na Jaroslava Vaníčka

Loni se Speedway Mini Cup rozběhl již na konci března a v jeho desátém závodě v Praze se na stupně vítězů postavil také Matouš Kameník. „Byla to paráda koukat se na lidi z takový vejšky,“ popisuje své pocity, když přehlížel přítomné ze sudu od oleje, který nahrazuje klasické pódium. „Ale bylo to poprvé, tak jsem byl zaskočen. Ale jinak je to úžasný pocit stát na bedně.“

Do konce sezóny jej zažil ještě jednou, shodou okolností opět na malé Markétě. Nakonec v poháru skončil celkově pátý. V mistrovství republiky stopětadvacítek mu patřila sedmá místa jak na klasické, tak krátké dráze.

„S pátým místem jsem byl spokojenej‘,“ bilancuje. „Byl to dobrý pocit vidět své jméno v tabulce na pátým místě. Sedmý místa mohly bejt lepší, ale potkal se nám motor. Tak necelých deset závodů jsem jezdil na základním motoru, na prdlavce. A tím jsem klesl dolů. Vyhrabal mě z toho nový motor a za to jsem byl rád. Skončil jsem sedmý a ne někde níž, než to mohl být.“

Nicméně nová sezóna záhy nechá zapomenout na loňské souboje. „Nechám se překvapit, jak to vyjde,“ nechce se Matouš Kameník ve svých spekulacích pustit příliš daleko. „Na sezónu 2020 se chystám s cílem porazit alespoň jednou Járu Vaníčka. Budu dál jezdit stopětadvacítky, ale začneme trénovat i na dvěstěpadesátce.“

Foto: Karel Herman a Antonín Škach