Örnsköldsvik – 11. ledna
Igor Kononov dnes ovládl kvalifikaci světového šampionátu ledařů ve švédském Örnsköldsviku. O jeho triumfu se v zásadě rozhodlo v rozjížďce s číslem patnáct. Do té doby neporažený Franz Zorn totiž prohrál nejen s někdejší pražskou extraligovou akvizicí, nýbrž také s Jasperem Iwemou. Celá trojice se nakonec setkala na stupních vítězů. Boj o další tři místa ve finále rozhodl jediný bod. Po rozjezdu zůstal Černý Petr v rukou Lukáše Hutly, který si uvědomuje, že jedna z dvojice divokých karet může být spíše politickou záležitostí. Jiří Wildt se připletl do kolize kazachástánských závodníků, ale naštěstí zůstal bez zdravotní újmy a zítra ráno se bude vracet domů s dvanáctou příčkou.
Jaký je Váš názor:
Loading ...Kochání se za řidítky stálo klíčový bod
„Něco málo jsem pozávodil,“ svěřoval se Lukáš Hutla magazínu speedwayA-Z před cestou na slavnostní banket. „Nejsem spokojenej‘, jeden bod chyběl. V jízdě s Ovem jsem se asi kochal, na tribuně byly pěkný fanynky (smích). Za to jsem nasranej‘, co ti budu povídat.“
Řeč jde o rozjížďce s číslem šestnáct. Než v ní letěla páska k severskému nebi, přeloučský ledař měl na svém kontě dvě jedničky za úvodní dvě tři místa, když dojel nejprve za Igorem Kononovem a Martinem Haarahiltunenem a poté i za rakouským tandemem Franz Zorn – Harald Simon. Potřetí vyhrál a nechal za svými zády Jaspera Iwemu.
„První dvě jízdy jsem věděl, že na čistým ledu tam můžu bejt‘ s nima,“ vypráví Lukáš Hutla. „Byli ale rychlí. Oni pořád trénujou a tu rychlost tam maj‘. S náma v Rusku pomalu nikdo rychlej‘ nebyl. Kdyby nepřijeli Evropani, bylo by to o ničem.“
Handicap rychlosti se bohužel projevil v oné osudové rozjížďce s číslem šestnáct. „Když jedu první, je to horší,“ připouští Lukáš Hutla. „Jak nemám naježdíno, ztrácím rychlost. A pak mě předjede Ove…“
Ove Ledström posléze skončil s jedenácti body jako Harald Simon a byl za finálovou vodou. Lukáš Hutla završil mítink primátem v sedmnácté jízdě. Jenže Martin Haarahiltunen bral trojku v rozjížďce s číslem dvacet. A v rozjezdu nakonec poslední volné postupové místo Čechovi sebral.
„Pořád tam byla ještě rezerva,“ uvědomuje si Lukáš Hutla. „Jsem ale spokojenej‘. Ne na sto procent, chyběl bod. Čekal jsem, že udělám tak osm bodů, nakonec to bylo dobrý.“
Nyní nezbývá než čekat, jestli si na něho FIM nevzpomene s divokou kartou. Zkušenosti z předchozích let napovídají, že si komise CCP nedává příliš na čas, a že mnohdy ctí celkové výsledky kvalifikace. Nicméně nemusí jít o automatický proces.
„Je to o politice,“ přemítá Lukáš Hutla. „Teoreticky jí může dostat kdokoliv. Nevím ani, co mají v plánu s těmi, co měli jet ve Finsku. Nejsem z toho ve stresu, jestli divokou kartu nedostanu, nezhroutím se z toho. Ne, že by mi to bylo jedno, ale uvidíme. Když ji nedostanu, svět se nezboří.“
Škody pouze na motocyklu
Bráno hodnotou skóre, z českého tandemu měl lepší vstup do mítinku Jiří Wildt, který v rozjížďce s číslem jedna dojel do cíle za Franzem Zornem. „První jízda byla skvělá,“ pochvaluje si pražský ledař. „Pokládal jsem to na Frankyho. Pak to bylo slabší, neudržel jsem Mayerbüchlera. Jezdil jsem přes koleje, on venek, ten byl ještě čistej.“
Náladu z nuly si Jiří Wildt chtěl zlepšit v rozjížďce s číslem dvanáct. „Bylo to o hodně lepší,“ vypráví. „Vodil jsem dva Kazachstánce. Jel jsem střed, myslím, že obstojně. Pak to tam oba flákli. Srazili se, jeden mě shodil a do druhýho jsem narazil.“
Místo dvou bodů, sčítal Jiří Wildt škody na motocyklu. „Zlomenej‘ tlumič řízení, rámeček blatníku naraženej‘ na přední kolo,“ posteskne si. „Běžel jsem si půjčit motorku od Lukáše. Odjezdil jsem to, abych mu ji nezničil.“
Přesto však stačil inkasovat jeden bod a to shodou okolností v šestnácté jízdě, která ambice Lukáše Hutly otočila vzhůru nohama. „Pierre tam upad‘,“ upřesňuje Jiří Wildt. „Obkroužil jsem to a v poslední jízdy taky, věděl jsem, že tam byli se mnou hodně rychlí, tak jsem jel, abych neupad‘.“
Nakonec mu patří dvanáctý řádek oficiálních výsledků. „Čtyři body jsou, myslím, dobrý,“ bilancuje a dodává nejlepší zprávu. „Po tom pádu mně nic není, akorát motorka je potlučená.“
Směr domů do lednového jara
Dnes večer čeká oba české reprezentanty a jejich doprovod už jenom banket. Nad ránem se vypraví na trajekt, takže v dalším kole Isracingserien startovat nebudou. Nicméně doma je zatím žádné závody nečekají. V týdnu byl zrušen pouťák ve St. Johannu im Pongau. A deset stupňů na teploměru jasně naznačuje možnosti českých pořadatelů ledařských podniků.
| 1. Igor Kononov, RUS | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Franz Zorn, A | 3 3 3 1 3 | 13 |
| 3. Jasper Iwema, NL | 3 3 2 2 2 | 12 |
| 4. Harald Simon, A | 3 2 2 3 1 | 11 |
| 5. Ove Ledström, S | 2 3 1 3 2 | 11 |
| 6. Martin Haarahiltunen, FIN | 2 E 2 3 3 | 10+3 |
| 7. Lukáš Hutla, CZ | 1 1 3 2 3 | 10+2 |
| 8. Markus Jell, D | 0 2 3 2 1 | 8 |
| 9. Vladimir Čeblokov, KAZ | 1 2 2 0 2 | 7 |
| 10. Luca Bauer, D (FMI) | 2 2 1 0 0 | 5 |
| 11. Pavel Nekrasov, KAZ | 1 0 X 2 2 | 5 |
| 12. Jiří Wildt, CZ | 2 0 1 1 0 | 4 |
| 13. Franz Mayerbüchler, D | 0 1 0 1 1 | 3 |
| 14. Philip Lageder, A | 1 1 0 0 1 | 3 |
| 15. Pierre Hallen, S | 0 1 1 X X | 2 |
| 16. Jussi Nyrönen, FIN | 0 0 X 1 0 | 1 |
| 17. Jimmy Hörnell Lidfalk, S (res) | DNR |
Foto: Radek Hutla a laskavostí Jiřího Wildta
