Před nadcházejícím dlouhodrážním víkendem v Mariánských Lázních možná není od věci trochu si připomenout historii a stav podobného oválu, který se nachází ve slovinské Gornoj Radgoně. Za zlaté období dlouhých drah bývají označována 70. a 80. léta minulého století. Tehdy o světovém šampiónu rozhodoval jeden finálový závod a při větším množství pořadatelů i zájmu špičkových jezdců ještě nebylo potřeba slučovat dlouhé a travnaté ovály. Většina podniků MS se odehrávala na německých pískových drahách. Jedním z nemnoha míst, které stejně jako naše Mariánské Lázně dokázalo konkurovat převaze německých oválů, byla v té době ještě v Jugoslávii ležící Gornja Radgona.
Historie ploché dráhy se v rovněž lázeňském městečku na rakousko – slovinské (či tehdy jugoslávské) hranici u řeky Mur začala psát v polovině šedesátých let a prvním podnikem šampionátu na dlouhých drahách, tenkrát ještě evropského, bylo čtvrtfinále ME v červnu 1968. Nás může těšit, že jako historicky první vítěz tu už navždy zůstane zapsán Luboš Tomíček, který odtud stejně jako jeho parák Antonín Šváb odstartoval cestu až do evropského finále. Bez zajímavosti určitě není, že celý šampionát se odbyl během jediného měsíce. Druhého června startovali naši reprezentanti v Gornoj Radgoně, o týden později se v Hamburku kvalifikovali do finále, které odjeli poslední červnový den v bavorském Mühldorfu.

Po úspěšném čtvrtfinále v roce 1968 následovalo v Radgoně dalších třináct podniků mistrovství světa, či do roku 1970 Evropy. Vrcholem pořadatelských aktivit Slovinců byla dvě světová finále v letech 1975 a 1981. V tom prvním dokázal Egon Müller obhájit svůj mistrovský titul z předchozího roku ze Scheeßelu. Na stupních vítězů mu sekundovali giganti tehdejší doby Ivan Mauger a Ole Olsen. Finále absolvovali i naši zástupci Jiří Štancl a Václav Verner, kteří obsadili 11., resp. 12. místo. První z nich si naprosto stejný výsledek zopakoval i při dalším světovém finále o šest let později, kde spolu s ním naše barvy hájil Zdeněk Kudrna (14. místo). Titul vybojoval Angličan Mike Lee s Jawou před Němcem Christophem Betzlem a Švédem s českými, nebo spíše moravskými, předky Andersem Michankem.

Zajímavé byly i v průběhu let starty hvězd, které toho na dlouhé dráze moc nenajezdili. Legendární Američan Bruce Penhall, v té době už aktuální mistr světa jednotlivců, byl náhradníkem ve světovém finále 1981. Pozorný divák si ho dnes může všimnout i na youtubové verzi sestřihu z toho závodu, kde Penhall asistuje u nakládání zraněného Ivana Maugera do sanitky. Záznam lze celkem jednoduše najít na internetu. Svoji jedinou účast v MS v letní sezóně tu zaznamenal v té době už čtyřnásobný mistr světa na ledech, Rus Sergej Tarabanko. Ten v roce 1979 koketoval s dlouhou dráhou, spolu s krajanem Kuzněcovem se mimo klasifikaci účastnili našeho mistráku v Mariánských Lázních a pak vyrazili vstříc MS. Ledový šamion ale na účast ve Slovinsku asi nevzpomíná v nejlepším. Po pádu a následném zranění závod nedokončil, aniž by si připsal jediný bod.

Ještě dodejme, že nejčastěji startujícím Čechem byl v Gornoj Radgoně Evžen Erban. Současný předseda pardubického klubu zde závodil mezi léty 1971 – 1978 celkem šestkrát, nejlépe v roce 1976, kdy byl ve čtvrtfinále třetí za Němcem Hansem Wassermannem a Dánem Bentem Norregaardem. Čtyři účasti má v Radgoně Jiří Štancl, který si vedle dvou zmiňovaných finálí určitě vzpomene i na svůj reprezentační debut na dlouhých drahách, který tu v prožil roce 1969 jako devatenáctiletý mladíček. Třikrát mohli vidět pravidelní diváci Antonína Švába staršího, Františka Ledeckého, Miloslava Vernera, Václava Vernera a Emila Sovu.

Tolik historie, která skončila v květnu 1985, kdy se na radgonské dráze jelo předkolo MS a patrně i poslední závod vůbec. Dnešní stav je k vidění na fotografiích pořízených 1. května tohoto roku po závodech ME v rakouském Murecku, odkud je to autem slabou čtvrthodinku. Dráha samotná dosud není nikde překopána, či zastavěna, lze ji nejen obejít, ale třeba i objet autem. Fotbalové hřiště, tenisové kurty, i množství U-ramp bere i jakkoliv teoretoickou možnost její aktivace. Od naší poslední návštěvy při návratu z finále juniorůdo 19 let v Goričanu před bezmála čtyřmi roky vzala za své věž rozhodčího u startu, klubovna, tribunka i sloupky pro mantinely.

Foto: Zdeněk Flajšhanz