Pfaffenhofen – 2. května
Když jsme vyjížděli ráno z Prahy, skoro celou cestu do Pfaffenhofenu pršelo. Dráha ale byla dobře připravená, aspoň to tak vypadalo v tréninku v jedenáct hodin dopoledne. Po tréninku dráhu začaly ujíždět dva náklaďáky a na závod byla připravená dráha jako stůl. Závod začal až ve čtrnáct hodin a do té doby spadlo docela hodně vody. Začali jsme tedy v dešti a potom na chvíli přestalo pršet. Mezi jízdami se ale dráha nijak neupravovala a tak se na ní začali tvořit koleje a plno nevypočitatelných děr.

Systém závody byl podobný slovenské Zlaté přilbě. V závodě bylo dvacet závodníků, startovali jsme v pěti jezdcích na dráze a po odjetí šestnácti jízd měla postoupit polovina závodníků do dvou semifinálových jízd. Toho jsme se naštěstí nedočkali.

Celý závod doprovázela velká spousta pádů. Jeden pád z mých třech jízd se nevyhnul ani mně. Svou první jízdu jsem dojel třetí a ve své druhé jízdě jsem jezdil také třetí, ale před cílem jsem najel do koleje. I když jsem na ni byl připravený, motorka mi vystřelila na zadní a já jsem s tím už nedokázal nic dělat. Spadnul jsem do těch největších… Bláta a cíle jsem se ani nedočkal. Třetí jízdu jsem dojel druhý.

Luboš Tomíček zvolil bezpečnou jízdu a byl tudíž jeden z mála závodníků, kdo nespadnul. Nakonec pořadatelé přistoupili na možnost upravit dráhu po řadě pádů ve dvanácté jízdě, která byla už dvakrát přerušena, aby se aspoň tato jízda mohla konečně dojet. Ale s dráhou se nepodařilo už nic udělat. Dojela se poslední jízda, sečetly se výsledky a mohli jsme jet domů.

Vyhrál Zbigniew Suchecki, druhý byl Richard Speiser, třetí Matthias Kröger. Já jsem skončil na jedenáctém místě, Luboš hned za mnou na dvanáctém. Po roční přestávce přijel i Karol Zabik, ale taky se mu nevyhnul pád a skončil na sedmém místě.