Pardubice – 18. září
Mohl sloužit jako živý příklad smíšené nálady v pardubických boxech. Triumf před domácím publikem byl nesmírně fajn, ale na druhou stranu vraštil čelo ve snaze vzpomenout si, kdy naposledy bílý koník doběhl do extraligového finiše až jako poslední. Povzdechl si, že odpověď nezná, ale především nad svou nešťastnou sezónou. Jenže ta ještě nekončí, vždyť se bude se závodit ještě téměř celý měsíc. Je potřeba se blýsknout ve finálové odvetě polské extralize, uhájit post leadera průběžné klasifikace českého šampionátu jednotlivců v Březolupech. A pak je tu pochopitelně Zlatá přilba města Pardubic, v níž by se Václav Milík chtěl opět pořádně blýsknout.
Tipujte:
Loading ...
Zlatá krasavice se líbí
Václav Milík by si při Zlaté přilbě mohl rozjasnit tvář
„Jsem rád, že jsme vyhráli,“ svěřoval se Václav Milík včera ve své dílně na svítkovském stadiónu. „Ale nejsem nadšenej‘, celá sezóna stála za prd. Pardubice maj‘ na víc. A já si nepamatuju, že bychom byli v extralize bez medaile.“
Něco takového se stalo naposledy v sezóně 2006, tedy dva roky předtím než současný kapitán pardubického týmu začal se svou stopětadvacítkou kalit vody Markéta Cupu. Nicméně na úterní pražské tiskové konferenci si s velkým zájmem prohlížel mistrovské dílo klenotnického mistra Pavla Lejhance. Předloni si jedno vybojoval do své pokladnice, přičemž před rokem sahal po její mladší sestřičce.
„Ta přilba je krásná,“ nešetřil uznáním. „Ale závod bude těžkej‘ jako každej‘ rok. Obhajoba bude složitá, je to o štěstí. Musíš se dostat do finále, ale tam, jak člověk nemá štěstí, je to o ničem. Kór když musíš po lajně, ale tam se mi zase dobře jezdí.“
Ve hře je replika:
V devětadvacátém roce se začala psát historie nejen Zlaté přilby, ale také pardubické ploché dráhy. Letošní sezóna pardubického klubu mohla přitom odstartovat na stejném místě jako před devadesáti lety. Nicméně slibný projekt využít kluzišti na koňském závodišti pro březnové šroubky.
O tuto krasavici půjde v Pardubicích první říjnovou neděli v první řadě
Kulaté výročí prvního ročníku závodu všech závodů ovšem připomene letošní trofej. Pavel Lejhanec ji totiž pojal jako repliku přilby z roku 1929. Rozdíl je pochopitelně, že místo Československa je na ní vyrytý nápis Česká republiky, a váží 1600 gramů.
Jubilea se přitom na slavný pardubický mítink stále lepí. Loni se pořádal sedmdesátý ročník, letos si připomínáme devadesát let od prvního závodu. A napřesrok uběhne přesně šedesát let, co se o Zlatou přilbu jezdí nepřetržitě bez přestávky.
Startovní listina se zaplňuje
Startovní listina prozatím operuje se jmény třiceti závodníků ze čtrnácti zemí, z nichž dva jsou náhradníky. O den dříve v Toruni vrcholí letošní seriál velkých cen, odkud do Pardubic zamíří Jason Doyle, Patryk Dudek, jenž jako první vrátil pořadatelům podepsaný kontrakt, Patryk Dudek a Martin Vaculík.
Patryk Dudek již podtvrdil kontrakt s pardubickými pořadateli
Slovenské eso má přitom skvělou šanci vedle zlaté přilby SNP do své sbírky trofejí také její starší českou sestřičku. Vyhrát jak v Žarnovici, tak v Pardubicích dokázali pouze Antonín Kasper se svým synem a Jiří Štancl. Nicméně pouze Jiří Štancl a Antonín Kasper mladší získali žarnovickou putovní trofej natrvalo.
Stejný kousek jako Martinu Vaculíkovi by se mohl podařit i Josefu Francovi, Norbertu Magosimu a Matici Ivačičovi, kteří už také měli na hlavě slovenskou zlatou přilbu.
Loading ...
