Praha – 24. srpna
Je zajímavé, že přes třicet let starý pražský projekt oddílu talentované mládeže nese ploché dráze své ovoce i v současnosti. Na oválech se totiž objevují potomci tehdejších mladíků, jež se tehdy proháněli simsony a později i plochodrážní jawy na ploše dnešního baseballového areálu. Stačí zmínit Ondřeje Smetanu či Petra Chlupáče. A v neposlední řadě také Luboše Krejču, který se po svém nepříjemném pádu na plzeňských Borech zkraje měsíce chce vrátit za řidítky příští týden.
První motocykl byl závodní
„Nabíd mě to taťka,“ vysvětluje pražský závodník, kterak se dostal ke sportu levých zatáček. „Šli jsme se podívat na Tomíčkův memoriál. Táta jezdil plochou dráhu, vzal mě na Markétu. Brali závodníky a já to chtěl zkusit.“
Rok 2016 se blížil ke svému konci a do plochodrážní rodiny přibyl nový člen. „Přišli jsme v zimě a tak jsme začali zimní přestávkou,“ usmívá se Luboš Krejča. „Líbilo se mi to hned od začátku. Předtím jsem nikdy neseděl na motorce, jen na kole.“
Jeho prvním motocyklem se stala malá Shupa, kterou závodníkův otec Ladislav koupil od Pavla Kuchaře. Později přišla další od Daniela Šilhána. A nyní Luboš Krejča prohání stroj, jehož milíkovské barvy prozrazují svůj původ u Michala Bašteckého.
Veřejnosti se prvně představil při sólových jízdách během závodů kolibříků. „Jenom jsem kroužil,“ vzpomíná na úvod sezóny se sedmnáctkou na konci letopočtu. „I za to jsem byl rád. Smyk jsem se naučil až koncem sezóny na akademii ve Slaným.“
Zlomené zápěstí přibrzďuje rozlet
Zkušenosti přibývaly a tak se Luboš Krejča ještě v říjnu 2017 postavil na start svých prvních závodů. Desátý říjnový den na malé Markétě při Speedway Mini Cupu vyhrál finále D, kde jel ovšem sám. A výsledkovou listinu uzavíral také o jedenáct dnů později, kdy pohárový seriál v Praze vyvrcholil.
„Bylo to zajímavý,“ vybaví si Luboš Krejča své pocity z ostrého debutu. „Užil jsem si to. Vyhrál jsem finále D. Jel jsem tam sám, ale tři body se počítaly. A já jsem věděl, že jezdit plochou dráhu je správná volba.“
Loni by jej ovšem pouhá déčka neuspokojila. „To už bylo lepší,“ nezastírá. „Ale byla zlomená ruka. Při tréninku na velký dráze na Markétě do překropili. Jel jsem první a blbě jsem spadnul. Bylo to stejný zápěstí jako teďka v Plzni…“
Byť kvůli zranění musel vynechat několik závodů, Luboš Krejča skončil osmý v mistrovství republiky na malých oválech a devátý ve Speedway Mini Cupu. V září v Liberci debutoval rovněž v klasickém šampionátu stopětadvacítek. Stihnul ještě jeho dva další podniky a celkově mu patřila třináctá příčka.
„Řek‘ bych, že to byly dobrý umístění,“ přemítá. „S dlouhou dráhou jsem začal až v Liberci, neměli jsme ještě dodávku. Víc se mi líbí dlouhá, je to lepší než krátká, mám rád tu rychlost.“
Březnový pád byl jen nevinnou epizodkou
Rychlosti si musel do sytosti užít při volném klání, jež ve Štětí uspořádal neúnavný plochodrážní propagátor Miloslav Čmejla. „Tam to bylo dobrý, hlavně ten hup v zatáčce,“ rozzáří se Luboš Krejča při vzpomínce na odvodnění, na němž i stopětadvacítky skákaly. „Chyběl mi bod na třetí místo, ale Štětí bylo nejlepší.“
Pak však již zima dala všem příležitost poskytnout závodníkům pádné odpovědi, až se jich letošní jaro zeptá, co dělali během závodní pauzy. „Měl jsem tréninky od boxera,“ přibližuje pražský závodník. „Trénovali jsme stabilitu a sílu. Letos to mám domluvený zase. Chodil jsem k němu v pondělí, ve středu a někdy i v neděli. Úterky a čtvrtky byla Markéta. Zimu jsem využil.“
První pohárový mítink viděla malá Markéta ještě na sklonku března. „Sezóna začala pádem,“ povzdechne si Luboš Krejča při vzpomínce, že z osmé jízdy putoval rovnou na vyšetření do Motola. „Naštěstí byl dobrej’ konec. Byl jsem jen potlučenej‘ a jel hned další závody.“
Výsledky byly lepší a lepší. „Pak se dařilo,“ souhlasí. „Pod deset bodů jsem nešel. Až na ten Divišov… Píchli jsme kolo a dvakrát mi spadnul řetěz. Poslední jízdu jsme už ani nejeli a vykašlali se na to.“
Sezóna se přerušuje v Plzni
Finále B již nebyla pro Luboše Krejču nedosažitelnou metou. V červenci měl dokonce velkou šanci umístit se vůbec poprvé na stupních vítězů. Jenže spolu s Adamem Bednářem, Karlem Průšou a Matoušem Kameníkem měli jedenáct bodů. Sudí desátého klání Speedway Mini Cupu v Praze Tomáš Topinka se ale přece jen obával rozjezdu ve čtyřech a nechal čtveřici závodníků o dvě místa na startovním roštu finále A stříhat kámen, nůžky, papír.
„Byla smůla,“ komentuje Luboš Krejča fakt, že mu v účasti v jízdě třech nejlepších zabránil vlastně jen nesprávný symbol jeho pravačky. „Myslím, že jsme měli s Adamem postoupit. Já jsem porazil Karla, Adam zase Matouše…“
A pak se letní prázdniny přelomily vejpůl a kolibříci cestovali na plzeňské Bory. „Nedal jsem si říct,“ líčí pražský plochodrážník svůj pád. „Pořád jsem to chtěl vzít vnitřkem. Bojoval jsem o druhý místo, blbě jsem vzal díru a udělal hodiny.“
Incident však bohužel neměl končit. „Spad‘ jsem,“ pokračuje Luboš Krejča. „A než jsem se zvednul, přejel mě celýho Štěpán.“
Přilba zabránila větším zraněním
Mohlo by se zdát, že si Smůla a Štěstěna na Luboše Krejču zasedly. Nevyšel mu los v Praze a na pouťáku v Hauenstettenu, kde debutoval za hranicemi, mu zrušili finálovou jízdu. Místo boje o pódium si domů na Petřiny vezl pohár se čtyřkou. Jenže srpnový mítink v Plzni ukázal, že pravý opak je vlastně pravdou.
„Jenom to zápěstí,“ nemusí Luboš Krejča vypočítávat své zdravotní újmy po děsivé kolizi příliš dlouho. „V nemocnici mi udělali kompletní prohlídku. Vzali mě na čekárnu, kde všichni leželi na nosítkách. A já si říkal, jak dlouho tu budu. Ale vzali mě hnedka.“
Přitom na jeho kombinéze byl jasný otisk soupeřovy pneumatiky táhnoucí se přes ramena a chrániče a na jeho krku se rýsoval velký šlinec. „Helma mi zachránila život,“ nešetří Luboš Krejča vděkem. „S tátou jsme ji prohlíželi a na místě spánkový kosti byl jen uštíplý kus laku. A další kus plastu byl uštíplej‘ z náhubku na bradě. A tak jsme pořídili novou přilbu, zase českou Cassidu.“
Pětistovky představují budoucnost
Zlomené zápěstí pochopitelně Luboše Krejču vyřadilo ze závodní činnosti, jenže jeho nečinnost by neměla být dlouhá. „Pauza je jen do soustředění,“ upřesňuje, že by se již v úterý rád vrátil do sedla svého červenožlutého motocyklu. „Tam budu kroužit, rehabilitovat ruku a zajíždět motor, co bude nově udělanej‘.“
Než mávnete rukou nad nízkými ambicemi, podívejte se na kalendář. Na krku máme září, které tradičně ohlašuje konec plochodrážní sezóny. Říjen korunuje poslední šampióny, ale pak se až do jara bude po českých oválech prohánět maximálně listí.
„Letos je to moje poslední sezóna na stopětadvacítce,“ má Luboš Krejča absolutně jasno o dalším směřování své plochodrážní kariéry. „Na konci sezóny zkusíme ještě sehnat nějaký závody se stopětadvacítkou v Německu. Ale hlavně už chceme zkusit pětistovku. Na ní budu příští rok trénovat, protože nemá cenu zkoušet skákat z pětistovky na stopětadvacítku.“
Luboš Krejča děkuje:
„Panu Rosůlkovi a Zdeňku Schneiderwindovi, že mě naučili padesát procent toho, co umím. Také AK Markéta Praha. Janu Kvěchovi a Michalu Pospíšilovi za velkou pomoc s motorkou. A klubům ve Slaným a v Plzni, že nám vždycky umožnily trénink.“
Foto: Karel Herman, Antonín Škach, Eva Palánová a Martin Kořínek
