Kolín – 20. února
Třímat čtyřikrát titul mistra republiky a skončit pokaždé druhý, znamená pořádnou porci smůly. Nebo je v tom něco jiného? Není nikdo jiný, kdo by o tom mohl hovořit než Josef Franc. Pražský závodník poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. Samozřejmě by bylo chybou zůstávat monotematicky u šampionátu jednotlivců, protože malý velký bojovník za loňskou sezónu nasbíral spoustu zajímavých zážitků.
speedwayA-Z: „Loni zjara jsi pochyboval, zda se v seriálu mistrovství republiky jednotlivců podíváš aspoň jednou na stupně vítězů. Nakonec sis v jeho průběhu vypracoval až tříbodový náskok na druhého v pořadí Lukáše Drymla. Avšak v konečném součtu jsi znovu zůstal vicemistrem, už počtvrté v kariéře. To musela být hodně hořká pilulka, že?“
Josef Franc: „Co jsem říkal loni, byla pravda. Nepočítal jsem, že bych měl takový štěstí a vybojoval nějaký dobrý umístění. Po prvním závodě v Divišově jsem měl radost, že jsem moh‘ závodit s Lukášem. Moh‘ jsem i vést a porazit ho, ale nepovedlo se. Po delší pauze přišly Pardubice a Svitavy. Největší obavy jsem měl z Pardubic, je to rychlá dráha. Excelentní výsledek jsem tam nikdy neměl. A tejden předtím jsem tam na extralize utrpěl tři body. Snažil jsem se se svým zázemím udělat něco, abych si neudělal ostudu jako na extralize. Mně a Honzovi Hlačinovi se poved‘ dobrej‘ výsledek. Byl jsem tvrdší než bejvám‘. Třeba na Matěje jsem byl hodně tvrdej‘, ale to je sport. Každej‘ jede sám na sebe. Největší radost jsem ale měl, když jsem porazil Drymlíky. Oba na jejich domácí dráze! Ve čtvrtek jsem nemoh‘ ani spát. Byl jsem nervózní, jak kdybych jel první závod, ale povedlo se to. Sobotní závod ve Svitavách byla kapitola sama pro sebe, mechanik nestačil připravit obě motorky na trénink. Můj nejlepší kamarád Aďa mě přemluvil, že můžu jet trénink s jeho vestou místo něj. Ale všichni to poznali. Zkusil jsem si jeden start s druhou motorkou a dostal jsem pokáráno. Cejtil jsem, že bych titul moh‘ vyhrát. Měl jsem dobře rozjetej‘ závod, ale posral jsem to. Udělal jsem chybu, prohrál s Honzou Jarošem, Matějem a Lukášem. Nedokázal jsem přenastavit motorku, aby fungovala líp. Skočil jsem na druhou, která nebyla lepší. Tyhle věci nemůžu házet na nikoho než na sebe. Byl jsem hodně zklamanej‘. Říkám, že nejlepší vyhrává a říkám to už počtvrtý. Zase jsem byl první poraženej‘. Asi nejsem závodník, abych všechno dotahoval do vítěznýho konce. Budu se snažit na tomhle pracovat. Musíme vychytat větší a menší chybičky, co jsem udělal já a mechanik. A snažit se ještě trošku závodit. Důchodovej‘
závodnickej‘ věk se blíží. Zisk titulu není u nás nic výraznýho. Nijak to nepomůže, je to pocit sám pro sebe, že máš diplom nebo plaketku, ale z hlediska sponzorů je to úplně jedno. Celkově ten titul nemá cenu, lidi u nás plochou dráhu neznaj‘ a nikomu to nic neříká.“
speedwayA-Z: „Ve Svitavách jsi ve svých rukou třímal všechny triumfy, a přesto jsi podlehl Lukáši Drymlovi. V čem byl dle tvého soudu lepší a co rozhodlo v jeho prospěch?“
Josef Franc: „Jak jsem říkal předtím. V nastavení motorky. Ale v první řadě je větší profesionál než já. Ale když ho někdo rozhodí jako já v Divišově, byl jsem najednou v rozjezdu před ním. Ale dráha byla rozbitá a já udělal chybu. Lukáš je velkej‘ závodník. Hodně lidí říká, že ve Svitavách měla bejt‘ týmová spolupráce, ale je to soutěž jednotlivců. Jedinej‘, kdo mi pomoh‘, byl Adrian, na kterýho se můžu spolehnout. Ten říkal od začátku, že mi k titulu pomůže. Ale nemám k tomu co říct, chyby jsem udělal já. Ani jsem s titulem nepočítal, ale když ho člověk už má v kapse a nestane se to, je hodně zklamanej‘. V sobotu Lukáš líp startoval. V ničem jiným to nebylo. A v nastavení motorky, že jsem s tím nehejbal‘. Nevyměknul jsem. A už o tom nebudeme mluvit!“
speedwayA-Z: „Na pódiu jsi skončil rovněž v mistrovství republiky dvojic. S Richardem Wolffem jste však byli nejlepší ryze český pár. Jak se ti závody v Liberci líbily?“
Josef Franc: „Abych řek‘ pravdu, když to vemu, liberecká dráha je strašně nádherný místo. Ale není závodní. Jezdíme tam na drti ze skládky. Mohly by tem bejt lepší závody. Moc se nezávodilo, bylo to start – cíl. Ríša taky umí jezdit dvojice. Ten den byl mnohem lepší než já. Mně se dařily starty a on to dotáh‘ zezadu. Za náš výsledek můžou lidi, co maj‘ chu dát do 
kupy tým. Obyčejný lidi, co se složej‘ a ve spolupráci s Markétou, dokážou udělat třetí místo. Choděj‘ normálně do práce a pak pod svým jménem závodí. To se mi líbí. Jak říkám, Wolfík to táhnul. Jediný, co jsem dělal já, že jsem dobře odstartoval. Já za sebou někoho brzdil a on ho vopral. Ten tahoun byl on. Že to bylo až třetí místo, je škoda. Ale co? Byli jsme na bedně a já už jsem na ty druhý, třetí místa zvyklej‘.“
speedwayA-Z: „Extraliga však už léta není pražským šálkem čaje. Předloni jste na poslední chvíli přišli o stříbro, loni se na pódium nedostali vůbec. Čím to?“
Josef Franc: „Je to každej‘ rok stejný. Nevím, co na to říct. V základní části extraligy kluby šetřej‘ peníze na finále. V něm nazbrojej‘ lepší závodníky a my na ně nestačíme. Nejsme schopný jezdit všichni v týmu stejný výsledky. Vždycky někdo vybuchne. Byli jsme třeba druhý nebo třetí, ale jen o pár bodů. Bylo to o štěstíčku, že nám nešlo naproti. Ten novej‘ systém bude lepší. Je reálná šance taktizovat, ale realita může bejt‘ jiná. I ve světě jezdí každej‘ sám na sebe pro peníze. Ale když nebudeme jezdit týmově,nepomůže to. Dobrý bude, když v některejch‘ závodech budeme moct použít zahraničního hosta, kterej‘ náš tým podrží. Myslím, že to bude takový vyhecování. Přijde někdo cizí a to nám může pomoct. Budeme se snažit vyrovnat se tomu tahounovi. Uvidíme. Tehdá ve Slaným, kdy za nás jel Gapinski, jsme natrhli prdel úplně všem. A šlo to samo. Uvidíme, co ten systém přinese. Jestli zlepšení nebo zhoršení. Ale ve světě se to jezdí všude.“
speedwayA-Z: „Z portfolia tvých loňských úspěchů musíme vyzdvihnout také páté místo v mistrovství Evropy jednotlivců v Togliatti. V Rusku se ti asi muselo hodně líbit, co?“
Josef Franc: „Byl jsem tam už před několika lety. Moc se mi tam tehdy nedařilo, ale mám hezký zážitky. Když vidíš, že z šestnácti závodníků je půlka domácích, myslíš, že to bude řezanka. Ale šlo s nima závodit. Oproti předloňsku to bylo o jedno místo zlepšení. Rád bych to zopakoval, i když bednička by byla příjemná. Loňská sezóna pro mě byla úspěšná. I když to možná nebylo vidět, dalo mi to chu do závodění. A dalo se tomu říkat zaměstnání a koníček v jednom. Do Togliatti jsme letěli a spali v hotelu Sputnik. Bydleli jsme tam všichni. Po tréninku byl uvítací rautík. Vodečka, džusíčky, pivečko. Obsluhovaly nás hezký slečny. Byla sranda. Ze závodníků jsem tam zůstal jako jeden z posledních a druhej‘ den jsem dejchal. Ale nic jsem neměl, protože sportovec nepije. Dráha byla tvrdá, trošinku rozbitá, ale atmosféra skvělá. Stadión byl našlapanej‘, všichni fandili Rasiji a bylo to jak někde na fotbale.“
speedwayA-Z: „A co podniky ranku mistrovství světa? Kvalifikace o Grand Prix 2010 v Divišově a účast s nároďákem ve světovém poháru družstev?“
Josef Franc: „V Divišově chyběl kousek. Měl jsem jedno vyloučení a jednu nulu. Bodů bylo málo. Pro takovýho obyčejnýho závodníka jako já je to sázka do loterie. Ale všechno fungovalo. Měl jsem tři dvojky a pak mě zvláštním způsobem vyloučil rozhodčí. Ale moc hezký závody, moc se mi tam líbilo. Nuly byla škoda, počítal jsem, že bych chtěl postoupit, ale nepovedlo se. Bylo to čtrnáct dnů po postupu na Evropě, byl jsem natěšenej‘, že by to vyšlo i tady. Ke světovýmu poháru, měl jsem o tréninku prasklej‘ rám. Byl jsem naštvanej‘, ale snažil jsem se odtrénovat na obou motorech v jedný rámovině. Rám jsme spravili přes noc. Šance byla, pro mě byl svátek jezdit s takovejma závodníkama. Jak s nima člověk nejezdí několikrát za tejden, je to hra na jiným hřišti. Ale z našeho týmu nepředved‘ nikdo nic. Počítali jsme, že budeme trošku bojovat s Rusákama, ale ty dali čuchnout k vejfuku úplně všem. Podle mě organizace naší reprezentace nebyla moc dobrá, jak jsme spali na hotelu. Ale záleží, co si člověk může dovolit. Dobře jsem startoval, ale tyhle závodníci se nedaj‘ ukormidlovat, když jedeš o deset míň. Vrčeli za mnou ve dvou jízdách, ale vystrkali mě.“
speedwayA-Z: „V Premier League ses vrátil do klubu svých počátků, do Berwicku. Jaká byla britská část sezóny z tvého úhlu pohledu?“
Josef Franc: „Musím říct, že v Berwicku se jezdilo hezky. Suprová dráha, lidi, majitelé. Všechno super. Rád bych se tam vrátil, ale před sezónou věděli, že zmeškám sedm závodů. Nakonec jich bylo asi dvanáct a to si jak klub, tak závodník nemůže dovolit. A když chceš jezdit mezinárodní závody, neměl bys mít klub, co jezdí o víkendu. Dařilo se, měl jsem dobrou sezónu. Jsem hodně týmovej‘ jezdec, a když mám někoho, vycházíme si vstříc ve 
dvojici. Je pravda, že nefiguruju na prvních místech, ale mám víc bonusů, to se nepočítá. Jezdím týmově a nechávám svýho paráka vyhrávat. Začátek sezóny jsem měli dobře rozjetej‘. Škoda, že jsme neudělali nějakej‘ výsledek. Při mý častý absenci nám chyběla jedna dobrá rezerva a výsledky by byly jiný.“
speedwayA-Z: „Na letošek jsi však podepsal do Sheffieldu. Co tě vedlo k dalšímu přestupu?“
Josef Franc: „Hlavně kvůli jejich čtvrtkům. Než jsem podepsal do Sheffieldu, dal jsem si cíl jezdit v Elite League. Nikdo ale neměl zájem. Hledali jsme tým a Sheffield se ozval sám. Bylo vidět, že měli velikej‘ zájem a udělali i pár změn na úkor ostatních v týmu. To mě trošku nakoplo a změna ovzduší by mi měla prospět. Koukám na to jako na svůj novej‘ počátek v Anglii. Je to dráha na srdíčko. Tam se ukáže, jestli na to závodník má nebo ne. Kolikrát je to o tom zavřít oči a pustit to tam. Kdyby se mi povedlo naučit se dráhu jako domácí, moh‘ by to opravdu bejt‘ novej‘ začátek po závodnický a sponzorský stránce. Musím myslet i na testimonial. V Berwicku ho nepojedu, tam ho bude mít Adrian. A jestli budu ještě v Sheffieldu, budu ho muset jet tam. Jedenáctýho máme první trénink a osmnáctýho test match proti Belle Vue. A devatenáctýho venku ve Scunthorpe. Těším se.“
speedwayA-Z: „Poprvé od jediné epizody s Prahou v létě roku 2007 jsi se objevil v polské lize. V Krosně jsi musel být spokojený, soudě dle skutečnosti, že jste se rychle dohodli na další spolupráci.“
Josef Franc: „To určitě, ale Polsko je takový, že jedna hvězda přichází a stará odchází. Přesvědčili se o tom Ríša a Honza Jaroš, že se Polsko musí brát s nadhledem. Měl jsem štěstí, že jsem se vrátil do klubu, kde jsem už jezdil. A dařilo se mi doma i venku. A důležitý je to, 
že jsem s Krosnem neměl problém s placením. Nabídli mi, jestli se chci vrátit, tak jsem podepsal na novou sezónu. Maj‘ ale dost Dánů na dobrý úrovni, je možný, že se třeba ani nesvezu. Určitě je příjemný jezdit v Polsku. Domácí fanouškové fanděj‘ doma a jezděj‘ ven. Vykřikujou tvoje jméno. Závodník by měl jezdit, když ho lidi podporujou. Tohle u nás není.“
speedwayA-Z: „Plochodrážní sezóna 2010 je prakticky už tady. Jak se na ni připravuješ a jaké cíle sis vytknul?“
Josef Franc: „Nad tím jsem nepřemejšlel‘. Nic významnýho a velkýho nechystám. S Honzou Hlačinů se připravíme tak dobře, jak to půjde. Cíle nemám. Chtěl bych se svýzt na dlouhý. Nemůžu si vytyčit cíle, který nemůžu splnit. Bude to trošku takový překvapení. Nemám cíle, jen se v letošní sezóně bavit tím sportem. A užívat si to. Strašně rád trávím noci nevyspalej‘ na letišti. A na to se těším nejvíc. Příprava je klasika. Tejden na horách s klukama na běžkách. Já se připravuju individuálně v Kutný Hoře, kam jsem si přestěhoval věci. Těším se, až se vrátím do Anglie a skočím na motokrosovou motorku. To je jedna z nejlepších příprav.“
Josef Franc děkuje:
„To je klasika. Důležitý je poděkovat mechanikovi, kterej‘ mi moc pomoh‘ a vytáh‘ z bryndy, Honzovi Hlačinovi a jeho rodině. Poděkovat chci lidem, kteří ještě jezdí fandit plochý dráze a maj‘ z toho trošku radost. Takovejch‘ bychom potřebovali víc. Sponzorům TWA, Pneu K.A.L.T., Motosport Kolín, JRM, CS MV, Motul, LZ engineering, Luděk Řezníček, Bulhar a anglickým Just Diesels, SMC, Scottish John, GRA Cars, Burrow Family, Clives Shoes, JYC, CLEMCO.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Milan Mach
