Pardubice – 17. srpna
Celkem jednatřicet mladíků se ve dvou semifinálových závodech v pardubickém Svítkově utkalo o postup do nedělního finále evropského poháru dvěstěpadesátek v Divišově. Páteční krupobití zkomplikovalo pořadatelům přípravu dráhy, ale nakonec se svého úkolu jako tradičně zhostili se ctí. O vyrovnanosti obou mítinků svědčí i vypsání čtyř dodatkových jízd. Z trojice českých reprezentantů se kvalifikoval pouze Milan Dobiáš a to na základě práva pořadatelské země mít ve finálové startovní listině svého zástupce. Chabařovický závodník handicapovaný vyšší hmotností a menším výkonem motoru byl ve druhém semifinále jedenáctý. Konec prvního mítinku zastihl debutujícího Jana Jeníčka na jedenácté a Michala Bašteckého na patnácté pozici. Pražan však závod nedokončil, když se převrátil na startu rozjížďky s číslem dvanáct a utrpěl zlomeninu prstů na noze.

Nízké ambice českého dua

Před obědem se na svítkovském nebi honily mraky, avšak včerejší krupobití již bylo zapomenuto. Sluníčko postupně získávalo vrchu a do akce se chystala první polovina semifinalistů evropského poháru. Nutno dodat, že menší polovina. Rakušan Sebastian Kössler, jenž loni se svým čtvrtlitrem u nás zkoušel i juniorku, totiž do Pardubic nedorazil.

Krátce před čtrnáctou se depo rozburácelo hlukem ohřívaných motocyklů, který vzápětí na slavnostním nástupu vystřídaly tóny české hymny. Záhy se vyplnily uvážlivé prognózy, že se skladba Kde domov můj rozhodně při vyhlašování opakovat nebude. A že Češi pojedou svůj vlastní interní závod, aby ten nejlepší z nich postoupil do zítřejšího finále v Divišově jen z titulu naplnění reglementu o zajištění účasti domácího reprezentanta.

Jan Jeníček měl před závodem za sebou s dvěstěpadesátkou pouhé tři tréninky, přičemž ten poslední byl oficiální před dnešním mítinkem. Body bral jen na úkor soupeřů, kteří měli smůlu, a nakonec skončil třináctý. Michal Baštecký dopadl ještě hůře, když se opět zapletl s paní smůlou.

Ani ve čtvrté, ani v páté jízdě nebodoval, když se postavil na startovní rošt rozjížďky s číslem dvanáct. Jenže na hned po vylétnutí pásky se převrátil. Skončil v sanitce s podezřením na frakturu prstů u nohy, kterou mu měla způsobit plechová bota, jež se při incidentu ohnula. Vyšetření v nemocnici však zaplaťpánbůh původní diagnózu nepotvrdilo, avšak závod byl pro Pražana tak či onak ztracený.

Shodou okolností repete rozjížďky s číslem dvanáct začalo zamotávat uzel závěrečné klasifikace. Nejlépe odstartoval doposud neporažený Mathias Pollestad, jehož však vnějškem první zatáčky vystřídal Erik Bachhuber, na jehož kontě se rovněž doposud skvělo šest bodů. Jeho rodiče, kteří mu v depu ukrutně fandili, však nyní drželi své palce nadarmo. Norský borec se totiž postaral o fantastický závěr.

V posledním kole udeřil na vedoucího Němce spodní stranou. Oba jeli bok po boku až na cílovou rovinku. Až tam došel strhující souboj svého rozuzlení a Mathias Pollestad se pod šachovnicovou vlajkou v rukou Jaroslava Kocka prohnal o chloupek dříve. Osud však chtěl, aby se oba závodníci potkali ještě jednou.

 

Většina motocyklů musí z parc fermé ven

Norova kosa totiž narazila na kámen v podobě Oskara Palucha. Polák šel také od vítězství k vítězství a jedinou výjimkou na jeho šňůře přinesla rozjížďka s číslem sedm. V ní se mu nepovedl start a ve snaze urvat aspoň druhé místo pomohl na zem Noelu Wahlqvistovi. A za svůj skutek nemohl nebýt diskvalifikován.

V rozjížďce s číslem sedmnáct si Sam Hagon svým ulitým startem vykoledoval žlutou kartu, aby posléze Oskar Paluch odvedl Mathiase Pollestada. Konto norského závodníka hned nato srovnal Erik Bachhuber a bylo jasné, že nás čeká rozjezd o vítězství. Jesper Knudsen nakonec kraloval dvanácté jízdě. Noel Wahlqvist párkrát ťuknul do Rasmuse Pedersena.

V první zatáčce třetího kola jej nakonec vyhnal ven a zmocnil se druhé příčky. A tím pádem srovnal dvanáctibodový krok nejen s Dánem před sebou, nýbrž i Oskarem Paluchem. Aby toho nebylo málo, tříčlenný rozjezd se musel konat také o dvě poslední postupová místa. V uzavřeném parkovišti zůstalo jen sedm motocykl, pro osm si přišli jejich majitelé, aby je osedlali pro dodatkové jízdy.

Nejprve Ludvig Selvin a Viljam Lappi nechali Samu Hagonovi pro divišovské finále pouze post náhradníka. Fin kroužil radostí kolečka ve stylu Krzyzstofa Nowackeho, než jej Petr Moravec v roli spíkra vyhnal ven. Pak Piotr Paluch pokračoval ve vítězném tažení a pojistil si bronz. Nakonec Erik Bachhuber dnes podruhé odvedl Mathiase Pollestada a nechal na svou počest zaznít německou hymnu.

 

Milan Dobiáš v boji s handicapy

Nebe se kabonilo čím dál tím víc. A meteorologické radary sunuly ve svých predikačních scénářích husté mraky stále blíž a blíž Svítkovu. Nakonec spadlo jen pár kapek někdy na přelomu třetí a čtvrté série, což o necelou hodinu dříve nemohl tušit vůbec nikdo. Nástup byl proto zrušen a druhé semifinále začalo rovnou rozjížďkou s číslem jedna.

Protože se v úvodním závodě žádný z českých reprezentantů neumístil mezi nejlepší osmičkou nikdo, před podvečerním závodem bylo cizincům jasné, že jedou jen o sedm postupových míst. Šlo jen o to, jestli Milan Dobiáš skončí do osmé pozice nebo postoupí jako náš nejlepší borec. Že by nepřekonal třináctého Jana Jeníčka z odpoledního klání, nepochyboval vůbec nikdo.

A vskutku. Chabařovický závodník, který jede dvěstěpadesátky poslední sezónu, vzhledem k urostlejšímu postavě ve srovnání se svými protivníky přece jen postrádal koníky navíc. Ke všemu divišovský producent prohospodařil svůj úvodní nástup v kubatuře ve prospěch italského GM.

Milan Dobiáš jako jediný z českého trojlístku dnes dokázal porážet soupeře. Dvakrát skončil druhý, byť pravda v rozjížďce s číslem patnáct mu ke dvěma bodům pomohl defekt Noaha Moose, dánského závodníka s korejskými kořeny. Na druhou stranu ukázkou výše popsaných handicapů se stala desátá jízda.

V ní český reprezentant odstartoval hned za Francisem Gustsem. V prvním ohledu jej podjel Gustav Grahn, jakoby jej potkal, a hned se pustil do vedoucího Lotyše. V nájezdu do druhé zatáčky jej následoval Mathias Karlssen a Milan Dobiáš navzdory povedenému startu skončil bez bodu. Nakonec skončil jedenáctý a se svým dědou Milanem Línkem se mohl chystat na cestu do Divišova.

 

Vabank Jonnyho Wynanta

I druhé semifinále slynulo vyrovnaností. Svého neporazitelného suveréna mělo pouze dvě série, když Casper Henriksson vyhrál rozjížďky s čísly čtyři a šest. V prvním případě stylem start – cíl, podruhé proháněl Francise Gustse, dokud jej v závěrečném okruhu nepředjel po protilehlé rovince.

Lotyš se přitom zařadil do okruhu Švédových nejbližších pronásledovatelů. Stejně jako on se na pět bodů dostali Damian Ratajczak, Mateuzs Panicz a Ben Ernst. Jenže o punce neporazitelnosti Caspera Henrikssona připravil někdo jiný.

Jonny Wynant v rozjížďce s číslem dvě jezdil celá dvě kola vedle Sama McGurka, nicméně o triumf jej nepřipravil. Ve svém boxu proto vylepšil set up svého motocyklu a vedl osmou jízdu až do závěrečného oblouku, v němž zůstal stát. Doběhl si pro bod, který jej v konečném důsledku postavil na pódium. Leč nepředbíhejme…

Na prahu třetí série totiž Jonny Wynant nebojoval o poháry, ale o holý postup. Vabank mu vycházel naprosto dokonale. V jedenácté jízdě ujel dosavadnímu suverénovi Casperu Henrikssonovi a až do konce mítinku neznal jiný výsledek než vítězství. Skončil s dvanácti body, a protože se výpadky nevyhnuly nikomu, nebyl sám.

V rozjížďce s číslem osmnáct Mateusz Panicz zkraje druhého kola uštval Francise Gustse, takže se Němcovi vyrovnali oba. A na samotný závěr odvedl Caspera Henrikssona ještě Ben Ernst. Švédovi stačilo třináct bodů na celkový primát, úřadující světový šampión kubatury musel s ostatní trojicí dvanáctibodových do rozjezdu.

Nechybělo mnoho a bylo potřeba se rozjíždět rovněž o postup. Jenže zatímco Damian Ratajczak hrál v rozjížďce s číslem devatenáct velké sólo, ve druhém kole se Gustav Grahn dostal před Patricka Skaarupa ve druhé zatáčce. Švéd se svým manévrem kvalifikoval do Divišova rovnou, na Dána však nezbyl ani post náhradníka.

A tak se bojovalo ještě v parc fermé. Dán však do švédského závodníka jen strčil, pak se však navzájem zalekli sami sebe stejně jako jejich otcové, kteří chránili své potomky. Vikingská bitva vyšuměla do ztracena, než vlastně začala a tak skončila historií prakticky nezaznamenána.

Na ovále se mezitím chystal rozjezd o druhé místo. Jonny Wynant v něm hrál hlavní roli. A již od vylétnutí pásky vypálil dopředu před Francise Gustse, Bena Ernsta a Mateusze Panicze. Jenže dnes bylo jen semifinále a o titul se jelo až nazítří v Divišově.

semifinále 1:
1. Erik Bachhuber, D	3 3 2 3 3	14+3
2. Mathias Pollestad, N	3 3 3 3 2	14+2
3. Oskar Paluch, PL	3 U 3 3 3	12+3
4. Jesper Knudsen, DK	2 2 3 2 3	12+2
5. Noel Wahlqvist, S	2 2 3 3 2	12+1
6. Rasmus Pedersen, DK	2 3 2 2 1	10
7. Ludvig Selvin, S	1 2 2 1 2	8+3
8. Viljam Lappi, FIN	1 1 1 2 3	8+2
9. Sam Hagon, GB	0 3 2 2 1	8+1
10. Fabian Ragus, PL	3 1 1 0 2	7
11. Marlon Hegener, D	1 2 0 1 1	5
12. Markus Maximus Lill, EST	2 1 0 1 0	4
13. Jan Jeníček, CZ	1 0 1 1 0	3
14. Jacob Johansen, DK	E 1 E 0 1	2
15. Michal Baštecký, CZ	0 0 X – –	0
semifinále 2:
1. Casper Henriksson, S	3 3 2 3 2	13
2. Jonny Wynant, D	2 1 3 3 3	12+3
3. Francis Gusts, LAT	3 2 3 2 2	12+2
4. Ben Ernst, D	3 2 3 1 3	12+1
5. Mateusz Panicz, PL	2 3 1 3 3	12+0
6. Damian Ratajczak, PL	2 3 0 3 3	11
7. Gustav Grahn, S	1 3 2 2 2	10
8. Sam McGurk, GB	3 0 3 1 1	8
9. Patrick Skaarup, DK	1 1 2 2 1	7
10. Mathias Karlsen, DK	2 1 1 1 2	7
11. Milan Dobiáš, CZ	0 2 0 2 1	5
12. Gert Heinvee, EST	1 2 0 1 0	4
13. Noah Moos, DK	0 0 2 E 1	3
14. Tom Finger, D	0 1 1 0 0	2
15. Tino Bouin, F	1 F 1 0 0	2
16. Jesper Valand, N	0 0 0 0 0	0

Foto: Karel Herman