Leszno – 12. února
Když v květnu 2006 přijel na pouák do Kopřivnice, nikdo nemohl tušit, jak jeho závodnický osud bude spojen s českou plochou dráhou. Tehdy dvacetiletý junior s vestou Rawicze, ověnčený stříbrem s Wroclawí z polské extraligy 2004, zaujal dravými souboji s Heinrichem Schatzerem a Vladimírem Višváderem. Skončil pod pódiem, avšak pád a defekt ho připravily o cenné body. O dva roky později vykládal motocykly v kopřivnickém depu opět. Léčil se z vážného úrazu a závodění s licencí AČR prakticky zachránilo jeho sportovní kariéru. Předloni se pro něho u nás mnoho šancí nenaskytlo. Proto vyměnil vesty Plzně a Březolupy za slánskou a stal se pravidelným hostem našich oválů. Sympatický borec, který mimo jiné proslul obrovským srdcem a vřelým přístupem k fanouškům, hovořil s magazínem speedwayA-Z.

Krzysztof Nowacki se s českou licencí představil už druhou sezónu v řadě. Avšak loni měl problémy s polskou federací a musel dokonce podepsat varšavský kontrakt. „Ano, v sezóně 2009 jsem podepsal varšavský kontrakt s klubem Start Gniezno, ale mým záměrem byly starty s českou licenci za AK Slaný,” vysvětluje polský závodník. „V PZM jsem se však dozvěděl, že abych mohl získat povolení na starty s licencí AČR, musím mít uzavřenou dohodu s nějakým polským klubem. Přitom nemůžu údajně mít dvě licence, ale to mě trochu udivuje, když vidím například, že Martin Vaculík má polskou, českou a slovenskou licenci. A nijak to nikomu nepřekáží. S rozvázáním kontraktu s Gnieznem jsem neměl žádné problémy. Předseda klubu pan Arkadiusz Ruciecki všechno zařídil a za to mu mnohokrát děkuji.”

Polsko bývá v očích fanoušků často vnímáno jako jakýsi plochodrážní ráj. Mnoho klubů, elitní závody a polští závodníci ve světové špičce. Nicméně ne všechno je evidentně růžové. Naši severní sousedé mají ještě jeden primát. Nikde jinde nekončí tolik závodníků, protože se jim nedostane šance v žádném klubu. A v zemi, kde je alfou a omegou plochodrážního bytí ligové zápolení, není jiná možnost.

„Myslím, že v Polsku takový plochodrážní ráj není,” zní komentář z úst závodníka, který musel svou budoucnost spojit s českou licencí, aby vůbec mohl závodit. „Jsou tam kluby, které jezdcům platí s ohromným zpožděním. Hlavně v nižších ligách. V klubech je více cizinců než domácích. Platí pravidlo, že v ligovém závodě musí startovat tři polští závodníci. Zbytek jsou často cizinci a to je ve většině družstev. Uvidíme, jak dlouho tohle vydrží.”

Za dva roky přesvědčil Krzysztof Nowacki, že závodí s obrovským nasazením. Na dráze nepolevuje, a pakliže spadne, okamžitě se hrne zpátky do sedla. Nezapomíná ani na diváky. Při utkání tříčlenných družstev v červnu v Březolupech se dlouho čekalo na sanitku vybavenou defibrilátorem. Pořadatelé ji sehnali až v Přerově. Mezitím na ovále kroužili veteráni. Krzysztof Nowacki neváhal, seběhl z depa a naskočil do sajdkáry, aby pobavil netrpělivé publikum. Okolnosti nasvědčují, že polský borec závodí pro radost všem.

„Na plochodrážní závody jsem se vrátil vlastně až v sezóně 2009,” tvrdí Krzysztof Nowacki. „V lednu 2007 jsem měl vážný úraz. Opařil jsem se a měl jsem nohu spálenou ze čtyřiceti procent. Dva roky jsem se léčil a nyní se cítím, jako bych se znovu narodil. Chybělo mi závodění v minulé sezóně a nejsem celkově spokojený se svými starty. Především závodím pro fanoušky. Myslím, že už jich pár mám. Vždy si na ně najdu po závodech čas. Když jedu za AK Slaný, vždy se snažím udělat všechno, aby družstvo vyhrálo, i když vím, že v loňské sezóně ode mě kolegové Michal Dudek a Roman Čejka mnoho pomoci neměli. Ale myslím, že každý bod je důležitý.”

Tříčlenná družstva se stala hlavní závodní činností polského závodníka. „Hrozně se mi líbí atmosféra ve slánském klubu,” netají se Krzysztof Nowacki. „Jsem spokojený z toho, že jsem tady podepsal kontrakt. Těším se na další starty v této soutěži. Velmi dobře se mi spolupracuje s manažerem Milanem Machem. S Michalem a Romanem se také velmi dobře domlouváme v depu. Musíme se trošku lépe připravit na jízdu ve dvojici. Jsem připraven přijet do Slaného na trénink, abych s kolegy potrénoval. A potom fanoušci Slaného s námi budou nejen jednou spokojeni.”

Krzysztof Nowacki se rovněž podíval do české extraligy. „Ano, v jedné jízdě,” nemusí počítat příliš dlouho. „Mám radost, že kolegové vybojovali třetí místo, ale moje účast byla symbolická. Myslím, že po změně pravidel pojedu ve větším počtu utkání, ale to všechno závisí na mé formě a plánech funkcionářů. A já se vždy podřídím jejich rozhodnutí.”

Zajímavou zkušenost přinesla účast v mistrovství republiky dvojic. „Závody byly napínavé,” pochvaluje si Krzysztof Nowacki. „Vůbec poprvé jsem se zúčastnil takového mítinku, kde se body počítaly úplně jinak. Mám radost, že Jaromír Otruba mě pozval do své dvojice. Moc nechybělo a startovali jsme v hlavním závodě. Snad s ním budu moct jet v šampionátu dvojic také tentokrát.”

Když už hovoříme o sezóně 2010, jak se na ní Krzysztof Nowacki chystá? „Hlavně pracuji,” tvrdí. „Mám svou dopravní firmu, ale samozřejmě i trénuji. Chodím do bazénu. Dříve jsem využíval i saunu, ale z důvodu té popálené nohy jsem musel přestat. Cvičím v posilovně, hraji košíkovou a běhám po lese. I když teď je to těžší, protože u nás v Leszně je okolo čtyřiceti centimetrů sněhu. Ale zato můžu tahat sáňky se svým starším synem Martinkem. Mám dva syny. Ten mladší, Alan, měl 30. ledna půl roku. A starší Martinek se ode mě nehne na krok, když dělám na motorkách.”

Také tentokrát bude polský závodník s českou licencí startovat především na české půdě. „V nadcházející sezóně bych chtěl dosáhnout ještě lepšího výsledku pro tým AK Slaný,” plánuje. „Chtěl bych jet i mistrovství republiky jednotlivců i dvojic. A rád bych startoval ve volných závodech, na které rád přijmu pozvání.”

Krzysztof Nowacki děkuje:
„Chtěl bych pozdravit činovníky a kolegy z družstva AK Slaný a všechny fanoušky plochodrážního sportu. Samozřejmě i svou ženu Karolínku a také své krásné syny Martinka a Alanka.”

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Jiří Brummer st. a archív Krzysztofa Nowackeho