Praha – 10. února
24. září roku 2003 bylo pro většinu lidí docela obyčejná středa. Pro pražský Olymp však historický mezník. V osmém kole tehdejší extraligy byli sice mírnými favority domácí, nicméně z vítězství a potažmo i titulu se radovali Pražané. Tehdy ovšem nemohl nikdo tušit, že na dlouho půjde o jejich extraligovou labutí píseň. Šampionát vyhrály všechny ostatní celky. Pardubice v roce 2004, poté dvakrát Slaný, v sezóně 2007 Plzeň, předloni znovu Pardubice a konečně loni Mšeno. A nejen to. V letech 2004 a 2006 se Olymp zachránil od pádu do barážové propasti doslova v hodině dvanácté. Loni se papírový černý kůň dokonce nevešel ani na stupně vítězů celkové klasifikace. Není divu, že je čas na změnu. Celek posílil Zdeněk Simota díky jezdecké rošádě s Plzní, ale také čtveřici zahraničních es. Jsou domluveny předsezónní sparingy s polskými týmy. A Vladimír Vopat, jehož většina lidí znala jako pana Bellise předávajícího na nástupech a vyhlášeních květiny z obchodu své manželky a později mecenáše, vystoupil z pozadí a stal se manažerem družstva.
„Je to hrozně jednoduché,“ vysvětluje Vladimír Vopat svou přeměnu. „Není radno trávit dlouhou dobu v autě na cestách s Petrem Ondrašíkem. V debatách proberete všechno možné i nemožné a hledáte cesty, jak a kam se dostat. Že se v Olympu musí něco změnit, bylo nabíledni. A proč nezačít netradičně od hlavy. Smyslem není hanět toho předchůdce, to umí každej blb, ale udělat partu, která ten provaz fakt potáhne jedním směrem. A snad i na bednu v extralize. Nikdo nikoho nevyhazuje, ale ruku v ruce jdou všichni za jedním.“
Změna na funkci manažera není tak výrazná jako obměna jezdeckého kádru. „Zdeňka Simotu jsme chtěli už loni v druhé části vyzkoušet, osud byl proti,“ říká nový pražský kouč. „Změna je život, mělo by to pomoci Zdendovi i Olympu a nakonec i Plzni. Nechceme o spolupráci jen kecat… Do Plzně by měl odejít Pavel Ondrašík jako zkušenost, Martin Gavenda, který by si tam měl zajezdit určitě víc než v Praze a já si jeho výkony ohlídám, a Jirka Brummer na zkušenou. Bude-li to fungovat, musí to prospět všem.“
Pomineme-li pravěkou účast Švéda Curta Eldha v osmapadesátém, oblékl vestu pražského klubu pouze Polák Tomasz Gapinski. Od té doby se hlasy volající po cizincích v kádru sice ozývaly, avšak zůstaly oslyšeny. A najednou jsou na soupisce, kterou VV SPD oficiálně zveřejní po jejím zítřejším schválení, jména hned čtyř cizinců.
„Prolomení bariéry cizince v Olympu by nemělo omezovat kmenové jezdce,“ komentuje historický posun Vladimír Vopat. „Ale strčit mezi ně konkurenci, protože nikdo nemá nic pod penzí a mistr republiky bez příslušných bodů bude sedět. Jednání nebyla jednoduchá, ale jsme dohodnuti se čtveřicí Davey Watt, Edward Kennet, Tomasz Rempala a Leigh Adams. Nikde není psáno, že tady budou na každý závod, spíš půjde o střídačku podle potřeb a situace. Dokonce je možné, že něco odjedeme v české režii.“
Z kuloárů zaznívá, že o start v pražských barvách projevili i další závodníci. Pohled do termínového kalendáře vše vyjasňuje. Před Grand Prix České republiky budou na Markétě tři extraligy. A jaký trénink může být lepší než závod? Nicméně na konkrétní jména je prozatím uvaleno informační embargo.
A co ony sparingy před sezónou? Něco takového tady bylo naposledy v osmaosmdesátém, ale z turné britských závodníků a test matche s Dány nakonec sešlo… „Jsme prakticky domluveni s Opole a jednáme i s Wroclawí,“ komentuje situaci Vladimír Vopat. „Takže už před velikonocemi může být na Markétě k vidění zajímavá podívaná… Cíl je jasný – titul. A když to nevyjde a připravíme kluky k pořádné reprezentaci na Evropě i ve světě, tak to všechno nebylo zbytečné. I když, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Bývá sice povýšen, ale to není smysl… Víc asi na oválech.“
