V historii mariánskolázeňské ploché dráhy, která se píše od roku 1924, se v kvalifikačních závodech evropského nebo světového šampionátu pouze šestkrát postavil na nejvyšší stupínek domácí jezdec. Byli to Luboš Tomíček v roce 1961, Jiří Štancl v letech 1981 a 1985, Aleš Dryml starší v letech 1984 a 1993 a letos po dlouhých šestadvaceti letech Martin Málek. Ten svůj triumf kromě bodového maxima dokonale podtrhl ještě prolomením dvacet jedna let starého traťového rekordu.
Nádherná kilometrová dráha v západočeských lázních nabízela odměnu pro dvanáct nejlepších závodníků v podobě postupu do závodu Challenge, který se pojede 25.8. v německém Scheesselu. Odtud pak vedou vrátka do seriálu dlouhodrážního mistrovství světa pro rok 2020.
Necelých osm stovek platících diváků shlédlo v horkém sobotním odpoledni bezmála pětihodinový maraton šestadvaceti jízd, v nichž se představilo celkem dvacet šest jezdců z devíti zemí. Tou desátou měl být Nový Zéland, ale Bradley Wilson-Dean se ze závodu omluvil a uvolnil tak místo pro našeho Michala Dudka. Pro zranění se omluvil i jeden z favoritů stálý účastník dlouhodrážního seriálu Grand Prix Romano Hummel z Nizozemí. Toho nahradil Jérome Lespinasse, který tak rozšířil francouzské zastoupení na pět jezdců.
Těm vévodil nejstarší ze slavné bratrské trojice, vicemistr světa z roku 2009, Stéphane Tressarieu. Medailemi ze světového šampionátu se však mohli pochlubit i další jezdci startovní listiny, jako třeba náš Josef Franc, Brit Richard Hall nebo Němci Stephan Katt a Bernd Diener. Vicemistr světa z roku 1996 Diener, který letos oslavil neuvěřitelných šedesát let, je i stálým účastníkem letošního seriálu Grand Prix. Jezdec, který mimo jiné v Mariánských Lázních zvítězil v semifinále MS v roce 1996, se do svého prvního finále mistrovství světa probojoval v roce 1986!
Základ české reprezentace v Mariánských Lázních tvořili kromě dvojice želízek v ohni letošního seriálu Grand Prix Josefa France a Martina Málka ještě novopečený mistr republiky Hynek Štichauer, pražský Michal Škurla, slánský Michal Dudek a na pozici náhradníka letošní nováček na dlouhých oválech Zdeněk Holub.
Finská jednička Jesse Mustonen, mladší bratr českým divákům dobře známého Aki-Pekka Mustonena, si chtěl spravit chuť po ztrátě domácího dlouhodrážního titulu, o který jej před měsícem ve Forsse připravil Jörg Tebbe a v Mariánských Lázních šel od vítězství k vítězství.
Krok s ním dokázali držet jen dva jezdci a to Martin Málek a pak jednadvacetiletý Brit , člen štříbrného družstva a bronzový medailista z loňského mistrovství Evropy na travnaté dráze Zach Wajtknecht . Po bodu ztráceli Josef Franc, kterého v desáté jízdě porazil Málek a dále letošní finalista Long track Grand Prix Němec Max Dilger, který ztratil bod s Wajtknechtem.
Franc v páté jízdě naservíroval nadšeným divákům jeden z nejhezčích soubojů dne. Do čela šel po startu Tressarieu, ale český závodník na něj dotíral celá tři kola, ve kterých dokonale předvedl, jak se jezdí dlouhá plochá dráha. Ostrý útok vnitřkem v nájezdu do třetího kola ještě nevyšel, ale ve druhé zatáčce se vnějškem dostal nad Francouze a nekompromisně si našel cestu do čela.
Hynek Štichauer se ve své první jízdě na startu potkal s Martinem Málkem. Do čela šel po startu pardubický závodník, ale Martin byl ve výjezdu z první zatáčky rychlejší a usadil se bezpečně na čele. V cíli pak měl více než stometrový náskok na Štichauera, který se ještě v závěru musel bránit dotírajícímu Kattovi.
Slabší úvod měl Bernd Diener, když po třetím a druhém místě vyšel ve třetí sérii bodově naprázdno. Katt se po úvodním zaváhání chytil a své druhé vystoupení proměnil ve vítězství, ale komu se vyloženě nedařilo, byl překvapivě Richard Hall. Více se rozhodně čekalo i od dalšího z Finů Henriho Ahlboma, jehož otec má doba světový bronz z ledových oválů. Z prvních třech jízd přivezl jen tři body a o loňském pátém místě v kvalifikačním závodě v Mariánských Lázních si mohl nechat jen zdát.
Hezký souboj nabídla sedmá jízda, ve které si chtěl bodové konto vylepšit Hynek Štichauer. Po vydařeném startu se usadil na čele avšak těsně následován dobře jedoucím Francouzem Gaétanem Stellou. V první zatáčce druhého kola se Francouz na chvíli dostal před českého závodníka, ale Hynek vzápětí kontroval a ve výjezdu už byl opět první. Těsný kontakt vydržel až do třetího kola, ve kterém byl přeci jen úspěšnější francouzský jezdec.
Z francouzské pětice v úvodu hodně překvapil Steven Labourie, který závod rozehrál druhým místem. Konec jeho nadějím však znamenal defekt ve třinácté jízdě. Na náhradním stroji již do konce závodu pouze paběrkoval.
Příliš se nedařilo dalším českým zástupcům. Michal Škurla se v nájezdu do první zatáčky své úvodní jízdy propadl až na úplný chvost, aby v posledním kole vybojoval alespoň jeden bod na úkor Christiana Hülshorsta z Německa. Do konce závodu dokázal přidat ještě tři, což však bylo od postupových pozic daleko. Druhý z Michalů slánský Dudek se na rozdíl od domácího mistráku trochu trápil a nedokázal jet v kontaktu s ostatními jezdci. Konec jeho trápení přinesl defekt v sedmé jízdě, do které ani neodstartoval.
Když Karel Kadlec dával dohromady startovní listinu letošního domácího šampionátu na dlouhé dráze, lamentoval především na dvojici Dánů, kteří svou účast v závodě nejdříve přislíbili a pak bez omluvy nedorazili. Jedním z nich byl Kenneth Kruse Hansen, jedno z největších překvapení letošní sezóny. Jednatřicetiletého rodáka z Kodaně, který se dosud specializoval výhradně na klasickou speedway, přivedl k myšlence dlouhé dráhy dvojnásobný mistr světa v této disciplíně Erik Gundersen. Hansen, který dal před českým mistrákem přednost volnému závodu na trávě v německém Osnabrücku, svého rozhodnutí rozhodně nelitoval. V závodě dokonale zaskočil všechny zkušenější borce a po skončení mával divákům ze stupňů vítězů se zlatým věncem na krku. Že nešlo o žádnou náhodu, potvrdil záhy v britském Leamington Spa, kde se třetím místem kvalifikoval do finále mistrovství Evropy na travnaté dráze. Teď patřil v Mariánských lázních k favoritům závodu a všichni byli zvědavi na jeho výkon. Dánský jezdec očekávání nezklamal a se třinácti body na kontě vcelku hladce prošel do dalších bojů.
Kouzlo dlouhé dráhy teprve před nedávnem ochutnala i další hvězda klasické ploché dráhy Švéd Tomas Jonasson. Prozatím se mohl pochlubit pouze čtvrtým místem z letošního otevřeného mistrovství Finska, ale v Mariánských Lázních jej rozhodně nešlo podceňovat. V úvodních dvou sériích jízd sice nezískal ani bod, když ve svém druhém vystoupení musel odstoupit z druhého místa pro poruchu. O to větším překvapením bylo jeho vítězství ve čtrnácté jízdě, kde za svými zády nechal i Stephana Tressarieu. Další triumf mohl připsat i v devatenácté jízdě poznamenané pádem Gaétana Stelly, ale na vedoucí pozici jej opět zastavil defekt a definitivně tak ukončil jeho naděje.
Tropickým vedrem vysoušená dráha hltala hektolitry vody a pravidelné výjezdy kropičky až na pár výjimek nedovolily zvítězit zvířenému prachu. Perfektní práce mariánskolázeňských pořadatelů zajistila nejen bezchybný závod plný napínavých soubojů, ale umožnila i další významný zápis do své historie.
V desáté jízdě dne Martin Málek nejenže dokázal porazit Josefa France, ale časem 112,34 sekund zlomil dvacet jedna let starý rekord dráhy Gerda Risse z roku 1998. K tomuto semifinálovému závodu mistrovství světa se váže jedna malá poznámka. Kromě hvězd světového formátu jako byli Gerd Riss, Simon Wigg, Kelvin Tatum nebo Robert Barth v něm tehdy startoval i Alessandro Milanese z Itálie, který nechyběl na startu ani letos.
Dosažený čas Martina Málka odpovídá průměrné rychlosti kolem 128 km/hod.
Jízda s pořadovým číslem čtrnáct ukončila naděje jednoho z dosavadních suverénů závodu Zacha Wajtknechta, který se po dvou jasných vítězstvích hřál na čele průběžné klasifikace spolu s Martinem Málkem a Jesse Mustonenem. Smůla v podobě defektu Michala Dudka pustila z náhradnického postu do závodu Zdeňka Holuba. Ten se postavil na start čtrnácté jízdy vedle Wajtknechta, Tressarieu, Jonassona a Hülshorsta. Zdeněk se nezalekl velkých jmen a vystřihl nejrychlejší start. Jízda však byla záhy zastavena a českému jezdci bylo uděleno varování za letmý start. To bylo paradoxně štěstí, neboť v momentě zastavení jízdy již Zdeňkův motocykl odmítal pokračovat. I přes tento defekt byl Holub připuštěn k opakovanému startu. Páska letí vzhůru a na čele je opět Zdeněk Holub. Nadšení diváků tichne hned v první zatáčce, kde se motocykl českého závodníka mírně přetáčí, do jeho zadního kola naráží Zach Wajtknecht a oba jezdci končí v hrůzostrašném pádu. Po chvíli je Holub na nohou, ale další pokračování v závodě na doporučení lékaře vzdává. Britský závodník byl s podezřením na zlomeninu pánve převezen do nemocnice.
V následujících třech jízdách potvrzují Franc, Mustonen a Málek svou dominanci v závodě. Martin dokáže nadělit svým soupeřům i celou rovinku. Hynek Štichauer sbírá druhá místa, stejně jako v osmnácté jízdě, kde jej z vedoucí pozice sesadí Tressarieu až na konci druhého kola. Jejich souboj, kdy oba jezdci jeli kolo na kolo celou rovinku, patřil také k nejhezčím v celém odpoledni.
Josef Franc ztratil svůj druhý bod ve dvacáté jízdě, když jej v útoku na vedoucího Stephana Katta zbrzdila cejcha písku od zadního kola německého jezdce. Martin Málek si udržel svou neporazitelnost i v poslední sérii a končí s plným počtem dvaceti bodů. Dotáhnout jej mohl již pouze Mustonen, který stojí na startu pětadvacáté jízdy spolu s Francem a Štichauerem. Pepe startuje ze zelené dráhy a jde okamžitě do čela. Za ním jede Hynek, ale druhou pozici udrží jen do druhého kola, kdy jej finský jezdec odsouvá za svá záda. Franc svým posledním vítězstvím rozdává karty na stupních vítězů. Vítězí Martin Málek o bod před Mustonenem a o dva před Francem.
Závěrečná vítězství posílají na čtvrté a páté místo Maxe Dilgera a Stephana Tressarieu. Hladký postup do Challenge jistí i Katt se Štichauerem. Gaétan Stella napravil svou chybu z předchozí jízdy a spolu se skalpem Stephana Katta získává jednu z posledních vstupenek do Challenge v Scheesselu. Mezi šťastné nakonec prokluzuje i veterán Bernd Diener.
Rozjezd o první místo byl sice zažehnán, ale nakonec se dlouhý závod přeci jen prodloužil o dodatkovou jízdu. V ní si to rozdali o poslední postupové místo mladý Holanďan hájící barvy Plzně Jarno de Vries se zkušeným britským matadorem Richardem Hallem. Lépe odstartoval de Vries, ale Hall držel vnější stopu a na konci prvního kola se posunul do čela. Mladý Holanďan se však nechtěl vzdát a vyrovnaný souboj zuřil celá čtyři kola, aby ve výjezdu z poslední zatáčky zasáhla vyšší moc a Brit se poroučel z vedoucí pozice s defektem. Posledním postupujícím z Mariánských Lázní se tak stal Jarno de Vries.
Hlasy z depa:
SpeedwayA-Z: Jaké jsou bezprostřední dojmy po vítězství?
Martin Málek: Zatím mi to ještě nedošlo, jsem přehřátý z toho počasí, ale rekord dráhy se nepřekonává každý den. Dnes jsem dokázal využívat dobrých startů. Dráha byla těžká v tréninku, ale na závod se výrazně zlepšila. Dnes jsme si to všichni u mě v depu užili a máme obrovskou radost!
SpeedwayA-Z: Dnes bezkonkurenčně nejrychlejší motor. To by mohlo být v Mühldorfu nějaké překvapení.
Martin Málek: Byla to taková zkouška. Uvidíme, jak se to vyvine dál. V Mühldorfu bych chtěl vyzkoušet ještě něco jiného. Chtěl bych moc poděkovat Taťkovi a Jardovi za super práci, manažeru Káčovi, Knapemu juniorovi a hlavně seniorovi!
SpeedwayA-Z: Jaké jsou další plány?
Martin Málek: Teď Grand Prix v Mühldorfu a pak evropské finále na trávě v Bad Hersfeld. Na trávě si věřím víc, tak uvidíme.
Josef Franc:
Nejlepší vyhrává. Martin nám to všem předvedl. Myslím, že se svým výkonem můžu být spokojený. Postup je tam. Jsem rád, že to takhle dopadlo. Dráha byla dneska hodně na fyzičku. I já jsem se s tím pral. Je super, že nebyly žádný defekty. Nebylo to špatný, rozhodně lepší než mistrák. Tak doufám, že v Mühldorfu by to mohlo být podobný.
Hynek Štichauer:
Málo závodů, nemám naježdíno. Ale postup je tam a nebylo to úplně s odřenýma ušima. Takže spokojenost. Gratulace Pepovi a Martinovi. Ti dva jsou teď jezdecky někde jinde. S rodinou a zaměstnáním nemám na závody tolik času, ale na Scheessel se pokusím připravit a odjet dobrý závody.
Michal Škurla:
Pěkný závody. Starty mi vycházely, ale nedokázal jsem je využít. Problém je první zatáčka. Nedokážu odpovědět, jestli je to v řazení nebo v hlavě. Nemám to najetý. Věřil jsem si na lepší výsledek. Chtěl bych jet finále družstev, ale potřeboval bych lepší motor.
Výsledky závodu:
1. Martin Málek CZ 20 (4,4,4,4,4)
2. Jesse Mustonen FIN 19 (4,4,4,4,3)
3. Josef Franc CZ 18 (4,3,4,3,4)
4. Max Dilger D 17 (4,3,4,2,4)
5. Stéphane Tressarieu F 16 (3,2,3,4,4)
6. Stephan Katt D 15 (2,4,2,4,3)
7. Hynek Štichauer CZ 14 (3,3,3,3,2)
8. Kenneth Kruse Hansen DK 13 (3,2,3,2,3)
9. Gaétan Stella F 11 (1,4,2,Fd,4)
10. Bernd Diener D 11 (2,3,0,3,3)
11. Henry van der Steen NL 11 (2,2,2,3,2)
12. Jarno de Vries NL 9+4 (3,0,3,1,2)
13. Richard Hall GB 9+R (1,2,1,2,3)
14. Zach Wajtknecht GB 8 (4,4,Fd,N,N)
15. Jerome Lespinasse F 8 (2,1,1,4,E)
16. Gabriel Dubernard F 8 (0,3,2,1,2)
17. Alessandro Milanese I 7 (2,2,0,2,1)
18. Henri Ahlbom FIN 7 (1,1,1,2,2)
19. Steven Labouyrie F 6 (3,1,E,1,1)
20. Tomas Jonasson S 5 (0,0,4,E,1)
21. Marcel Dachs D 5 (1,0,3,0,1)
22. Michal Škurla CZ 4 (1,1,0,1,1)
23. Andreas Bergström S 3 (0,1,1,1,0)
24. Christian Hülshorst D 2 (0,0,2,0,0)
25. Michal Dudek CZ 0 (0,E,N,N,N)
26. Zdeněk Holub CZ 0 (F/R)
