AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Osečná – 3. února
Před rokem ho v plochodrážních kuloárech neznal nikdo. Jeho jméno se poprvé objevilo v nominační listině na úvodní kolo šampionátu ledařských družstev loni v únoru v Růžené. Po boku Jana Peciny a Němce Maxe Niedermaiera vystoupil na nejnižší stupínek pódia. V jediné své rozjížďce sice nebodoval, avšak zaujal bojovností a nasazením ve vložených jízdách náhradníků. A od té doby jde Lukáš Volejník stále nahoru a je na nejlepší cestě se v sobotu v Hamru na Jezeře stát mistrem republiky.

„Asi jako každý kluk jsem toužil po svojí velké motorce,“ vypráví Lukáš Volejník, jak se nakazil motocyklovým bacilem. „To se mi splnilo a začal jsem jezdit po našich silnicích. Po čase mi ale začaly být těsné a provoz na nich hodně nebezpečný. Tak jsem zkusil okruh a bylo rozhodnuto.“

Nicméně co přivedlo silničního závodníka do sedla ježatého ledařského speciálu? „Co nebo kdo?,“ přemítá nad otázkou a pak říká jednoznačně: „Byl to Honza Pecina!“ Severočeský borec se svou partou z Osečné je součástí renesance českých ledů odstartované počátkem prvních let našeho milénia. Sám inspiroval k závodní činnosti Martina Běhala a nyní i Lukáše Volejníka.

Výše popsané premiéře nového plochodrážníka už nestálo nic v cestě. Po Růžené se druhé den jelo na louce u Mlékárenského rybníka v Osečné. Lukáš Volejník jel ve dvojici s Holanďanem Rene Stellingwerfem. Oba bojovali, jednou spadli, ale Lukáš Volejník si připsal první oficiální vítězství v rozjížďce. Proháněl i Svena Holsteina, jemuž loni unikla Grand Prix jen o vlásek. A na jeho štítě zůstal Andrej Diviš. Po odvolání obou zbývajících klání českého individuálního šampionátu v Osečné uspořádali pouák o Pohár starosty. Ve finále na šest kol protnul metu jako čtvrtý, když ani na chvíli nedopřál oddechu Petru Klauzovi.

„Já myslím, že lepší to ani být nemohlo,“ směje se při vzpomínce na svou první sezónu, aby se vzápětí vrátil ke svému debutu v Růžené. „Při prvním tréninku mě posadili na motorku a řekli, že mi to půjde. Tak jsem je nechtěl zklamat. A najednou jsem poprvé stál před páskou v Růžené v jízdě náhradníků.“

Vzhledem k paradoxům letošní zimy se na startovní čáru postavil poprvé při mistrovství světa v rakouském Saalfeldenu. „Jel jsem tam hlavně poznat atmosféru a nasbírat co nejvíce zkušeností,“ vysvětluje. „Něco jsem si představoval, jak by to asi mohlo probíhat. Jenže jeden pád v tréninku a druhý v rozjížďce to trochu změnily. Dva body mi stačily na patnácté místo. Nebýt toho pádu, mohly být tři, ale to už je kdyby…“

Na české půdě však s Janem Pecinou prozatím nesestoupili z nejvyššího stupínku. Byly defekty i pád, nicméně osud jim nakonec pokaždé vynahradil svou nepřízeň. Před sobotním kláním v Hamru na Jezeře už mají k dobru osm bodů náskoku na Rakušany Charly Ebnera a Josefa Kreuzbergera.

„Děláme pro to všechno a doufám, že nám to vydrží,“ říká Lukáš Volejník na téma domácího šampionátu dvojic. Jeho nejbližší závodnická budoucnost je v zásadě jasná. Potvrdit titul, ale co dál? „Jaká budoucnost?,“ klade si stejnou otázku sám. „To bych taky chtěl vědět (smích). Nebudu předbíhat, ale pro titul se budeme snažit udělat maximum. Jsou to ale závody.“

Jisté je, že Lukáše Volejníka uvidíme závodit zase až v zimě. „Klasická plochá dráha, to je zase úplně něco jiného,“ říká. „Ale protože přes léto se budu snažit vydělávat na zimu, tak na nic jiného asi nebude čas.“

Lukáš Volejník děkuje:
„Poděkovat chci svojí manželce a dětem, že mi trpí ty dny strávené mimo rodinu.“