Praha – 27. prosince
Těsně před Vánoci na svém profilu na facebooku glosoval blížící se konec roku poznámkou, že se už nemůže dočkat letopočtu 2010. Nebylo ani divu, že sezónu s devítkou na konci letopočtu už chtěl mít mermomocí za sebou. Pomsta anglického manažera mu uzavřela náruč britských klubů. By ke svým výkonům bývá hodně náročný, v řadě případů byla sebekritika na místě. Koncem prázdnin se zdálo, že se vše otáčí k lepšímu. Smíření s Lakeside bylo stvrzeno zápůjčkou do Belle Vue. A po memoriálu jeho dědečka nezmizel rychle v klubovém zázemí, ale se zářivým úsměvem odpovídal na všechny otázky zvědavého novináře. Osud se však k němu zachoval jako prodejná děvka. O osmačtyřicet hodin později klel nad zlomenou klíční kostí a několika žebry. Exkluzivním rozhovorem, který Luboš Tomíček magazínu speedwayA-Z poskytl, se probleskují černé myšlenky, nicméně i pozitivní víra, že se letos všechno zase v dobré obrátí.

speedwayA-Z: „Koncem sezóny 2008 ti manažer Lakeside zkomplikoval život a vskutku hlavní část roku 2009 proběhl ve Velké Británii bez tebe. Až na sklonku léta přišla nabídka z Belle Vue. Nicméně tento příběh neskončil happy endem…“
Luboš Tomíček: „Po těch předloňských problémech to skončilo tak, že můj promotér, co vlastní můj kontrakt, se cítil ukřivděnej‘, že jsem nejel ve finálovejch‘ závodech play off. Bral to jako křivdu a slíbil, že zajistí, že si v Anglii ani neškrtnu. Myslel jsem, že to jsou silná slova, ale nakonec to bylo tak. Až dneska toho trošku lituju, že moje rozhodnutí nebylo jinačí. V průběhu sezóny jsme se usmířili, a když Belle Vue vzalo Jasona Crumpa, půjčil mě tam. Bylo totiž nový pravidlo, že poslední v Elite League jede na konci sezóny o udržení. Proto vzali Jasona, bojovali s Poolem a museli udělat i další změny v sestavě a já se jim se svým average 4,59 hodil. Odjel jsem čtyři závody, dva na výjezdu a dva doma. A v tom čtvrtým to skončilo nešastně, zlomil jsem si kličku. A tím pro mě počátkem září skončila sezóna. Potřeboval jsem odjet dvanáct závodů, aby se mi změnil average. Buď aby se zvýšil nebo snížil, abych si našel na letošek angažmá. Teď je těžký ho najít, v Premier League se average násobí dvěma, což je taky dost.“

speedwayA-Z: „Anglie ti během kariéry přinesla mnohé. Od počátku jsi k ní vzhlížel jako k plochodrážní zemi zaslíbené, v sedmnácti byl nadšený z debutu. Zažil jsi tam skvělé okamžiky, ale i ty horší, kdy na tebe klub svalil vinu za prohraný titul. Přesto tam chceš stále závodit. Proč?“
Luboš Tomíček: „To je právě, když si to promítnu zpátky s odstupem času, vidím,že jsem šel do Anglie moc brzo. Nebyl jsem na to připravenej‘ a měl jsem se víc vyjet na evropskejch‘ drahách. Měl jsem se víc soustředit i na polskou ligu i kvůli finančním důvodům. Když se kouknu na jiný závodníky, oni nejdou do Anglie, ale závodí v Polsku, Švédsku a jinde a jdou v žebříčku rychle nahoru. Jsou kvalitní i bez britský ligy. Třeba Emil Sajfutdinov nemusí jít do Anglie, protože má dost závodů v Evropě. Je pravidelně stavěnej‘ do švédský ligy, polský ligy plus Grand Prix. Vzhlížím to tmu tak, že kdybych nebyl výkonnostně stabilní v polský lize, počet závodů, když skončíš v juniorech, je malej‘. Anglie mi navíc přirostla k srdci. Mám k tomu osobní důvody. Proto bych se tam chtěl vrátit a taky, aby se mi zvýšil počet závodů. I když to není vidět, jako kdybych odjel ten samej‘ počet závodů jako v Polsku. Začínám chápat jezdce jako Tomáš Topinka, Michal Makovský nebo jako byl George Štancl, že v určitým okamžiku začli jezdit jen v Anglii. Tím sportem se nestaneš bohatým, ale máš to jako zaměstnání. A nemusíš čekat, jestli tě nominujou do skladu družyny jak v Polsku. Takže Anglie mi neuškodila, ale uškodilo mi, že jsem tam šel brzy. V tý chvíli, kdyby mi to někdo vymlouval, asi bych mu vynadal, ale teď si to uvědomuju, že to tak je. V současnosti je situace taková, že do poslední chvíle jsem byl v hledáčku Belle Vue. Ale podepsali Hanse N. Andersena a Petera Karlssona a díky tomu jsem se tam nevešel. To byl jedinej‘ tým z Elite League, kde mi dali šanci. Byly dvě nabídky z Premier League, ale vyhořelo to kvůli average. Poslední byla do Somersetu za Emila Kramera, co se zabil v autě, ale nevyšlo to asi o půl bodu. Žádali BSPA o výjimku, ale oni řekli, že ne. Jediná nabídka je Workington, ale to se mi nelíbí z logistikejch‘ důvodů. Takže to vypadá bohužel, že začátek sezóny budu bez anglickýho angažmá. Jsem rád, že atmosféra mezi mnou a Jonem Cookem z Lakeside je už na lepší úrovni. Ale letos ty výsledky nebyly dobrý, je těžký znovu přesvědčit promotéry, aby vsadili na mě na úkor jinejch‘ závodníků.“

speedwayA-Z: „Loni ses ocitnul prakticky ve stejné situaci jako předloni. Na konci sezóny jsi byl zraněný a nechtěl jsi ji ukončit bez závodů. To je pro tebe tolik důležité?“
Luboš Tomíček: „Je to spíš psychická věc. Musím říct, že závěr sezóny 2008 byl loni jak přes kopírák. Předloni šlo o srdeční věc, byl to kulatej‘ ročník dědova memoriálu. Jet Zlatou přilbu po pauze není nejlepší, protože je to dlouhej‘ a náročnej‘ závod. Loni byl důvod, že jako každoročně jsem jel do Ameriky a chtěl se na motorku vrátit co nejdřív. Teď vím, že jsem ti moh‘ odpustit. Klíční kost sice srostla, ale mohl srůst rovnějc‘. Ale prej‘ až si ji zlomím příště, operativně se to srovná. Asi tak, že při mým povolání se to nevyplácí rovnat poprvý (smích). Je ale důležitý se po zranění na tu motorku zase vrátit. Vždycky to vyznělo pozitivně, i když jsem loni jel po třech tejdnech po zlomenině, ale při extralize tady na Markétě jsem to cejtil. Bolí to, ale tahle kost jde zafixovat dobře a je to zlomenina, se kterou jde závodit. Jiný s tím jeli ještě dřív. Jedině jsem měl strach, že by se mi v Americe vytvořil pakloub a musel by se tam dávat štěp. Ale na snímcích se ukázalo, že se kost chytla a operace už nebyla třeba.“

speedwayA-Z: „Opět jsi v říjnu letěl přes Atlantik. Absolvoval jsi už tradičně utkání USA versus Zbytek světa a dalo by se říct, tradičně Yankees vyhráli. Avšak závodění zřejmě nebylo hlavním bodem tvého programu, že?“
Luboš Tomíček: „Na programu jsem měl čtyři závody. Hlavní byl ten první, ten největší. Jak jsem měl tu klíční kost, pak jsem ty závody, tady extraligu a ve stejnej‘ tejden‘ v Auburnu, protrpěl. Hodně to bolelo a tam jsem se rozmyslel, že když o nic nejde, nemá cenu zkoušet další závody. Tak jsem je odvolal a zbytek pojal jako dovolenou. Ten životní styl mi přirost‘ k srdci. Poznal jsem nový kamarády, Kalifornie je velký území a v současnosti mě v Český republice drží ten sport a samozřejmě rodina. Jednoho dne, až tady nebudu cítit povinnosti, rád bych žil tam. Zejména v tý oblasti kolem Los Angeles. Myslel jsem, že první rok jseš takovej‘ očarovanej‘, ale opravdu se mi tam líbí. Připadá mi tam lepší život. Rád bych v tomhle sportu pokračoval, ale až poznám, že mám to nejlepší za sebou, pokusím se prorazit v jiným businessu a část života prožít tam. Všude jsou problémy, ale tam se mi líbí. A určitě bych si to tam chtěl vyzkoušet. Když ti to tolik nejde, máš víc času na přemýšlení. Nejsou nabídky a hledáš něco novýho, co bys dělal po tom. Přemýšlel jsem o zadních vrátkách, podnikat v USA a dělat tam plochou dráhu jako hobby. Jako profík to tam můžeš dělat, ale musíš k tomu mít ještě něco. Šlo by si závoděním přivydělat, ale nemůžeš spoléhat jen na to. Líbí se mi, jak je Auburn pojatej‘ jako show. Ty lidi vůbec žijou život jako show. Letos jsem jel taky do Nevady do Las Vegas. Pro mě jako Evropana je to nejen město v poušti, ale takový plastický a uměle vytvořený. Je tam třeba místo jako Benátky, pak jdeš k pyramidám, pralesů nebo Eifelovce a přitom se nehneš z města. Není to jen hazard, je to město, ze kterýho by ses zbláznil. Znovu jsem byl v Los Angeles, je tam hodně míst, co můžeš vidět. Projel jsem si Hollywood. Určitě se tam budu rád vracet. Kdyby se mi podařil dobrej‘ rok po finanční stránce, chtěl bych tam odjet na celou zimu. Do svýho vlastního pronájmu, protože u kamarádů nejde bydlet celou zimu.“

speedwayA-Z: „Když jsi loni v červenci nenašel své jméno v hlavní pětici pro světový pohár družstev, rozhodl ses rezignovat na českou reprezentaci a uvažoval o americké licenci. Je tohle téma ještě stále tak žhavé?“
Luboš Tomíček: „Víc jsem se o to zajímal, kdybych měl startovat za USA. Moh‘ bych jet, vydala by se mi jejich licence, ale moh‘ bych reprezentovat jen v mistrovství světa jednotlivců, ne v mistrovství Evropy a ne v mistrovství světa družstev. Tam je potřeba občanství. To bych musel v USA pracovat aspoň pět let nebo bych se tam musel oženit. V současnosti vůbec ve výběru český reprezentace nejsem, protože jsem nedokončil mistrovství republiky. Ale abych se k tvý otázce vyjádřil… Jsem vázán desetiletou smlouvou s Markétou Praha, že můžu bejt‘ podporován klubem jen s licencí AČR. Musím jet závody jednotlivců, ale můžu odmítnout mistrovství světa družstev. Letos jsem se cejtil ukřivděnej‘ a tak bych chtěl ukázat současnýmu manažerovi, že mi měl dát prostor. Je to koloběh života, ale dotklo se mě, že když jsem se propadal, on mě ještě podkop‘ nohy. Ani já, ani Pepa nespasíme nároďák, kdyby já nebo on udělal o tři body víc, ale já splnil kritéria nominace a tak mi měl dát šanci. Tvrdil, že nominaci dělal podle formy, ale můžu mu ukázat iks případů z minulosti, kdy podle momentální formy nenominoval. Třeba předloni Filipa v mistrovství Evropy dvojic. Je to tak, že mi podkop‘ nohy a proto bych chtěl dokázat bejt‘ v dobrý formě, a když mě bude potřebovat do nároďáku, řeknu mu ne. Myslím, že na poli reprezentačního trenéra by měl bejt‘ někdo jinej‘. Pana Moravce bych na jeho postu nechal. Ten člověk má dobrý názory na plochou dráhu a je za ním vidět nějaká práce. I když mě taky neměl rád, když ve Sportu vyšlo, že budu jezdit za jinou zemi. Vím, že není dobrý propagovat takhle svý názory, ale když budu mlčet, nic se nezmění. V jakýmkoliv sportu, když nejsou výsledky, dělá se změna od vrchu, ale tady to nefunguje. Žijou z toho, co bylo v minulosti. Respektuju pana Špinku jako závodníka, ale to neznamená, že je dobrej‘ trenér. Je tady víc lidí, co by to mohlo dělat, co vypadlo ze závodění nedávno a mohou uplatnit svý kontakty, co se týče shánění volnejch‘ závodů. Proč třeba na začátku sezóny nemáme utkání třeba Swindon Robins versus českej‘ nároďák? Dáš tam dva mladý, jeden udělá pět bodů a už se mu otevřou dveře do světa.“

speedwayA-Z: „Kromě kvalifikace světového šampionátu družstev v Daugavpilsu tě předloňské třetí místo v mistrovství republiky poslalo do mistrovství Evropy a světa. Nicméně třikrát jsi skončil vyřazen. V evropském šampionátu ve Lvově a posléze i v Goričanu, kam jsi nakonec přece jen postoupil kvůli absencím jiných závodníků. A Divišov byl zvláštní kapitola…“
Luboš Tomíček: „Rok 2009 byl pro mě celkově nejhorší. Co se týče reprezentace, tak určitě. Jenom si myslím, že jsem se z Daugavpilsu kvalifikoval a ze světovýho poháru byl vyřazenej‘ neprávem. Nebyl jsem nejhorší a stejně jsem nebyl nominovanej‘ do Vojensu. Ale o tom jsme už mluvili. Jinde jsem byl vyřazenej‘ všude v prvních kolech. V Divišově jsem odstoupil po první jízdě, kdy jsem vlastní vinou upad‘. Mistrovství Evropy jsem si zkazil jenom sám. Myslím ale, že je to prapodivná soutěž. Většinou se jezdí na oválech, co jsou hodně vzdálený od naší republiky. Jel jsi třeba taky přes půl Evropy a i kdyby postoupil, dostaneš dvě stě euro. Je to hodně náročný, co se týká financí. Když vezmu reprezentaci jako celek, nechceš na tom vydělat, ale aby se ti zaplatily aspoň náklady. A když se ti mistrovství Evropy nevyplatí, nechceš tam jet. To je normální lidská vlastnost. Žagar to předved‘ v Goričanu. Když to bude daleko, a se ti zaplatí aspoň cesta. Je zbytečně moc soutěží, kdyby se sloučily, zbyde víc peněz. Vím, že kluci chtěj‘ závody, ale nejsou nás stovky.“

speedwayA-Z: „Ani druhý ročník české extraligy dle rozpisu světového poháru dle návrhu pražského bývalého kouče Radomíra Semely nepřinesl Praze titul, by vám měl padnout jako šaty ušité na míru. V čem spatřuješ příčiny a myslíš, že nový model přijatý opět z pražské iniciativy bude v tomto směru úspěšnější?“
Luboš Tomíček: „Z osobního hlediska bych byl rád, kdybychom titul do Prahy získali. A to byl jakejkoliv systém, vítězství nám uteklo v posledních jízdách. Víc než systém bych měnil kádr. A ten by měl bejt‘ alespoň s jednou zahraniční posilou. Loňskej‘ rok byl takovej‘, že nám opět chybělo pár bodů v závěrečný fázi. To nás trápí už tři roky. Kdyby někdo k našim bodům přidal sedm, osm dalších, vyhráli jsme. Bavili jsme se o tom spolu už několikrát, ale Praha má pohled, že musí vyhrávat extraligu jen s českými závodníky. Ale je nás málo, může přijít zranění. Je to tak jako, kdyby Pardubice byly bez bratří Drymlů. Ale na letošní rok jsem slyšel, že by nějaká zahraniční posila měla bejt‘. Je docela legrační, že Radek Semela byl ve své době za svý názory o cizinci v kádru odsuzovanej‘ a najednou je to možný. Nevím, ale myslím, že teď jsme mohli mít už tři tituly. Extraliga je napínavá a vyrovnaná, ale proč se mění systém, který fungoval? Myslím si, že děláme změny na nepravejch‘ místech. A osobně jsem přesvědčenej‘, že to, že Praha nevyhrála, není otázka systému. Když ti přijede Greg Hancock, vyhraje všude. A nedostatek závodů pro mladý jezdce by se měl kompenzovat nižší soutěží. Pro kluby to bude větší finanční zátěž a myslím, že nemáme dostatek jezdců. Ale doufám, že tento systém dá Praze blejskání na lepší časy. Jsem Pražák a přál bych si, aby se prioritní soutěž vrátila k nám. Ale s tou posilou bychom to měli vyhrát v jakémkoliv systému. Ale nechápu, proč něco měnit, když to fungovalo.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců jsi kvůli zranění nemohl dokončit, avšak absolvoval jsi šampionát dvojic v Liberci. Vaše spojení s Matějem Kůsem vypadalo ambiciózně, jenže do finálové části jste nepostoupili.“
Luboš Tomíček: „Co se týče mistrovství republiky jednotlivců, je to jasný, překazily to zdravotní problémy. Liberec mě mrzel. Teď byla dráha dost vydřená, chyběl materiál, ale jinak docela dobrá a závodivá. Matěj byl ve formě, ale já byl ten slabej‘ článek dvojice. Poslední jízdu v základní sérii jsem měl přivézt tři body a postoupili jsme. Matěj vyhrál a já mu to vlastně zkazil. Když si to tam promítnu, loni to byl pro mě jeden z nejslabších roků. Mrzelo mě to i proto, že jsem jel pod hlavičkou Bellis týmu, protože pan Vopat mě pomáhá. Proto mě to mrzelo, že v tý loňský krizi moh‘ nějakej‘ úspěch bejt. Snažím se na to zapomenout a spravit si chu v letošním roce. S Matějem to bylo poprvý, je to jinačí pocit, že člověk udělal krok dozadu. Spíš bych to měl bejt‘ já, kdo tu dvojici vede, ale loni to byl Matěj, kdo ji táhnul. Mistrovství republiky dvojic mám rád a těším se na další ročník. Jsou soutěže, který ti přilnou jako třeba národní kvalifikace, která však zmizela neznámo kam.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi se vrátil do Lublinu. Jaká to byla sezóna a jak to vypadá s tvým angažmá pro letošek?“
Luboš Tomíček: „Byl úspěch, že se tam plochá dráha vůbec vrátila po dvouletý pauze,kdy neměli peníze. Pak to tam novej‘ prezes zase nastartoval. Sehnal peníze a postavil docela dobrej‘ tým. Měli jsme oba Rempaly, Karola Barana, já tam byl a Hynek. Měli jsme cíl jako každej‘ rok a všude awansovat. Leadery byli Jacek Rempala a Karol Baran. Asi nepřekvapím, že já jsem zklamal. Měl jsem se k nim připojit, ale nějak se to nepodařilo jako všechno loni. Trenér Rafal Wilk mi pořád dával šanci a stále mě nominoval. Dva nejlepší závody jsem měl v Miskolci. Po dobrý sezóně v Lublinu v sezóně 2006, kde se mi dařilo na rozbitý domácí dráze, se mi letos dařilo spíš venku. S klubem jsem v kontaktu, ale vypadá to, že tam startovat nebudu, pokud se v nejbližší době neozvou.v širším hledáčku je Krakow, Ostrow nebo Lublin. Dobrý bylo, že v posledním závodě v Miskolci jsme měli vyhrát nebo prohrát o míň než pět bodů, abychom postoupili do finále. A já tam byl nejlepší a zakončil to dobrým závodem, i když klub prohrál.“

speedwayA-Z: „Nedávno ses vyjádřil, že se už nemůžeš dočkat konce roku 2009, a že se těšíš na letopočet 2010. Platí to i mimo plochou dráhu?“
Luboš Tomíček: „Co se týče osobního života, jsem rád, že mě a moje nejbližší nepotkaly žádné zdravotní problémy. To je ze všeho nejdůležitější. Ale v plochý dráze se budu na konec sezóny 2009 zapomenout. Těch okamžiků, že by mi závodění přineslo radost, bylo málo. Kdyby se taková sezóna měla opakovat, aby mě to psychicky trápilo, budu si hledat jinou profesi k realizaci. Jsem ctižádostivej‘, snažím se, aby mě práce naplňovala. Zjistil jsem, že plochá dráha je pro mě hodně, ale ne všechno. Připravuju se s Prahou, snažím se udělat velký změny po technický stránce. Mám rozjetou spoustu projektů, ale i nadále v sezóně 2010 budu startovat na Jawě, což je možná pro mnoho lidí udivení a zklamání. Určitě se snažím zlepšit všechny oblasti, odkud pochází problémy. Cítím se víc hladovější do závodění. Než loni. Jsem víc odpočatej‘ a začínám si uvědomovat, že mi to chybí. Těším se už na další rok. Chtěl bych se vrátit do užší špičky v Čechách. A víc se v tom sportu začít realizovat, abych viděl, že to někam vede. Buď to budu dělat dobře na nějaký úrovni nebo vůbec.“

Luboš Tomíček děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat tátovi za motory a Mírovi za péči o motorky. Dále ze sponzorů to bude JRM Divišov, Fuchs Silkolene, pan Vopat alias Bellis. Pražské Markétě a CS MV. Všem lidem a fanouškům, kteří mě podporujou i v při horších chvílích. A PF 2010 a hodně zdraví!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D MarkII), Radek Fanta, Antonín Škach, Milan Mach a archív Luboše Tomíčka