Plattling – 19. května
Úřadující mistr světa Martin Smolinski vyhrál výborně obsazený závod O cenu města Plattlingu, který se jel o předminulém víkendu. Martin Málek ovládl B–finále. Bavorský Plattling patří na dlouhodrážní mapě mezi místa z nejtradičnějších. S přestávkami se tu jezdí od předválečných časů, jako jeden z prvních vítězů je tu zapsán legendární Hermann Gunzenhauser, dvojnásobný držitel pardubické Zlaté přilby. V šedesátých létech byl klub i pořadatelem závodu mistrovství Evropy. To bylo v dobách, kdy se ještě nejezdilo mistrovství světa a stát se šampionem starého kontinentu znamenalo nejvyšší možnou dlouhodrážní metu. V současnosti už závody mistrovství světa neumožňují přísnější pravidla. 835 metrů dlouhá dráha v Plattlingu je totiž dokonalý unikát.
Z ptačí perspektivy připomíná cosi mezi kruhem a trojúhelníkem, rovinka zde téměř neexistuje. I na startu už stojí šikmo obvykle nejen jezdec u mantinelu, ale i někteří ostatní, protože stroj je třeba velmi rychle skládat. Krom toho jde o asi nejužší dráhu, na kterých se dnes dlouhá jezdí. I tak se zde stále startuje v šesti. Mimo téma jsou tady i nafukovací vaky, poněvadž, by musely lemovat v podstatě celý ovál. Vzhledem k jeho šíři je navíc na zváženou, zda by ještě plnily roli prvku bezpečnostního, či spíše rizikového. Přes všechny tyto neobvyklosti, se zde vesměs schází velmi kvalitní startovní pole a počet diváků, který mohou mnozí jiní pořadatelé jen tiše závidět.
Uznání určitě patří i pořadatelskému sboru, který vedle běžných příprav řeší ještě jednu ne až tak častou. Dráha se nachází přímo uprostřed města, takže v některých místech jsou sousedící rodinné domky, či budova hasičů přímo za mantinely a vše je proto třeba pečlivě zakrývat plachtami. Stejné je to i s plotem podél rušné ulice Deggendorfer Straße.
Obsazení závodu bylo letos velice kvalitní, polovina jezdců patří ke stálým účastníkům Grand Prix. Z dvanáctky jezdců se každý představil čtyřikrát v jízdách základního rozpisu. Ten pak poslal nejúspěšnější trojici přímo do finále, šest dalších do boje o zbylá tři finálová místa bez ohledu na dosavadní bodový příděl a zbytek se musel spokojit s B–finále. Nás reprezentoval březolupský Martin Málek, který se na této dráze představil už v loňském roce. Tehdy šlo spíš o seznámení se svéráznou tratí, letošní ambice, byť jde hlavně o přípravu na mistrovské závody, tak byly o poznání vyšší. Výsledek ale bohužel nedopadl zcela podle Martinových představ, když jen malý kousek mu chyběl k účasti v A–finále.
Na úzké dráze byly starty velmi podstatným prvkem konečného úspěchu. Šance, že se jezdec, který se není na špici hned v úvodu, v průběhu jízdy probije startovním polem, je v Plattlingu menší, než kde jinde. Právě starty ale nebyly nejsilnější zbraní našeho borce a výsledkem byly čtyři body za jedno čtvrté a dvě pátá místa v úvodních třech rozjížďkách. Poslední jízda základního rozpisu pak byla nejlepší Martinovou v celém závodě. Po tři kola připravoval útok na aktuálního německého mistra Jörge Tebbeho, aby se v poslední zatáčce podjetím dostal před něho na druhou pozici. Osmibodový zisk ho poslal do jízdy poslední šance, kde mu už tradičně nevyšel start a kroužil na páté pozici. Defekt Angličana Appletona jeho možnost účasti v A–finále zvýšil, ale i přes všemožné ataky na Holanďana Zandvlieta mu zůstala třetí postupová příčka zapovězena. Náplastí pak bylo vítězství v B–finále, kde mu poprvé vyšel start alespoň trochu dle představ.
Vítězem závodu se stal aktuální mistr světa a největší domácí hvězda Martin Smolinski. Závodník, který je českým fanouškům dobře znám, ať už spoluprací s divišovskou Jawou, či řadou vesměs úspěšných vystoupení na našich oválech, byl nejen největším tahákem startovní listiny, ale i suverénem dne. V základní části si vyjel plný počet bodů a svoji formu potvrdil i ve finálové jízdě, kterou vyhrál před krajany Kattem a Tebbem.
Foto: Zdeněk Flajšhanz a Wolfgang Winner
